Pampeliščina Semena - Další myšlenky a poezie

~Stesknutí~

Ať nepochopená budu ve svém věku pro své přátele,
ať budu rozmazlená podivínka.
Však mé slzy na tváři se nesou náhle vřele,
přeju si nyní objetí své maminky a tatínka.

Nebojte! Stále mezi námi jsou!
Když- Já jen umíram tou představou kdyby ne.
Co když co když, když já jsem pryč tak často, zapomenou?
Jen to prosím tohle ne.

Pouhých pár dní, přesto chci zas do tepla našeho domku,
teď tiše v prázdné místnosti hledíc jen ven.
Klidně zavolala bych si srnku!
Jen aby doprovodila mne zpět, jako sladký klidný sen lesem.

Čas utíká a utíká. Tak dost sakra už povídám!
Stárneme a stárneme a já nenávidím hledíce do tváře mých blízkých a trpět sám!

Proč nemůžu se vrátit?
Ale kam?
,,Vždyť všici mí milovaní stále tu jsou blázne, tak proč bdíš?!"
Povídám si.

Jenže já ráda bych vrátila se alepsoň občas tam, kde bez stresu a zbytečného přemýšlení jako dítko sednu si.

Teď předstírat chladnou hlavu. Chladný úsměv, chladný postoj.
Ta faleš.
Kdy se tohle ovšem stalo? A kdy k sakru objevil se zde ten časužroutný rychlý roj!

Nic z toho není pravda, mami, tati, sestro, babičky.
Ta síla v mé tváři je jen pouhá plechová brána, zakrývající mé stálé dětské slzy.