Something Between Us

Part 11

*LOUIS*

Celý zápas jsem se nemohl moc soustředit. Oči neustále vyhledávaly kudrnatýho kluka na tribuně. Nikde ho však nenašly. V jednu chvíli do mě Josh, můj spoluhráč, strčil, abych se probral, že nejsme na vyhlídce, ale na zápase. 

Napadlo mě.. Harry je vlastně spáč a já mu nenastavil budíka, takže asi nejspíš zaspal. Ale proč se vlastně u něj snažit?? Řekl, že je zamilovanej.. teda ne přímo, ale je to jasný. No, rozhodně ne do mě. 

Už ráno jsem si dal výzvu, kterou pravděpodobně není možné splnit. - Odmilovat se. 
Jednoduše budeme jenom kamarádi. Nevim jak to dokážu.. nekoukat se na jeho rty nebo neobdivovat tu krásu a nevinnost.. 
Asi zajdu za Lukem. Je to jeden z těch, co se mi nesmáli. A budu trávit čas s ním. 

Taky chci zpátky Zayna. Dnes nebyl na zápase... To sem ho vážně až tak zřídil? Každopádně, může si za to sám. 

Po zápase sem se vydal do sprch a následně za Lukem, který se ještě převlékal. 

„Hey Hemmings! Bro,” poplácal sem ho po zádech při čemž uskočil, jak to nečekal. 

„To mi nedělej kurva!” 

„Sorry, ale máš dneska čas? Budu se nudit..” 

„Jo, přijď,” aspoň že se nevyptával. To na něm mám rád. Nesere se do věcí, co by ho neměly zajímat. 

Cestou jsem se stavil v pekárně a koupil si nějaký rohlíky, koblihy a koláčky.. no co, mám hlad a pěnez mám přebytek, ale s těmi se opravdu nechlubím. Nikdo kromě Zayna a Nialla neví, kde ve skutečnosti bydlim. 
V Doncasteru mám vlastní, skromně zařízený byt. Avšak mé trvalé bydliště je u rodičů ve vile, nebo měl bych říct paláci? Zkrátka a dobře je to obrovský nádherný dům ve snobské čtvrti. Za což nejsem vůbec hrdý. Radši bych žil v obyčejném rodinném domě s malou zahrádkou jako ostatní děti. 

Ten byt mám jen pro spaní s holkama a nějaké menší párty. Jinak tam skoro vůbec nejsem. Je pravda, že jsem si zvykl na přepych. Od malička jsem byl vychováván jako vzorný synáček a zároveň budoucí majitel firmy, kde je otec ředitelem. 

Je až směšné, že já bych měl být ředitelem. To se snad nikdy nestane. Má vysněná fotbalová kariéra je na začátku a doufám, že vydrží co nejdéle. No a měl bych začít dělat nějakého ředitele ve firmě. Sedět na prdeli. Nechat vše udělat za sebe. Zneužívat sekretářku jako ve filmech.. ne děkuji. 

Došel jsem ke stanu a slyšel jsem Harryho říkat "-mám ho rád" ..zajímalo by mě koho. 
„Koho máš rád? Jinak ti přeju dobrý ráno,” zřejmě jsem je vyrušil při nějakém rozhovoru. To nevadí. Harry se na mě usmál a mě to donutilo se usmát taky. Má hold nakažlivý úsměv. 

„Ahoj.. promiň, že sem nepřišel na zápas. Nějak sem to zaspal.” Tvářil se tak provinile. Jak roztomilý! Ne Louisi dost!! Máš jít za Lukem a od Harryho se držet dál! ..Domlouval sem sám sobě. 

„Jo říkal sem si to.”

Harry psal něco na mobilu a já sem mezitím zmizel v karavanu. Sice jsme oba chlapi, ale stydím se před ním převlékat i když mě už nahého viděl. 

Otevřel jsem dveře, chystal jsem se Harryho ignorovat...no nedalo mi to a stočil jsem zrak na postel. Harry tam nebyl, takže se šel asi nejspíš umýt. Nejradši bych šel s ním a udělal bych tam s ním něco, že by si týden nesednul. Ok, to by stačilo Tomlinsone! Musím se pořád okřikovat, pokud chci splnit výzvu. Možná v hloubi duše vim, že to stejně nesplnim.
Na to jsou ty city k němu až příliš silné. 

Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdyby city opětoval.