Something Between Us

Part 3

Poté, co vyšel z karavanu, zjistil, že je Louis pryč. Nezajímalo ho kam šel..teda možná trochu..ne..nebude nad ním přemýšlet. Sešel dva schůdky a sedl si na svou postel. Vytáhl z podpolštáře mobil a chystal se zavolat Gemmě, jeho sestře. Vytočil její číslo a vyčkával jestli to vůbec vezme.
Místo Gemmy se ozvala hlasová schránka. 'Bezva Gemm, až mi to jednou vezmeš, osobně ti pogratuluju' řekl si v duchu Harry. 
Chtěl se jí svěřit s novým spolubydlícím a ona to nevezme. Harry vstal z postele, upravil si kraťasy, do rukou vzal nějaký časopis s tetováním a zamířil do altánku ke stolu. 
Jentak listoval stránkami, pokoušejíc se najít nějaké dobré tetování, které by se hodilo na jeho ruku. 

Doufal, že se brzy vrátí děda, protože on má klíče od skrýše s jídlem. Harry nepochopil, proč se to musí zamykat. Měl na něco chuť a všichni jsou pryč. Napadlo ho zajít si do krámku, ale to ihned zavrhl, jelikož chtěl, aby mu zbyly peníze na nějaký suvenýr pro rodiče. 

Jak tak prohlížel jedno tetování obráceného srdce, zaslechl dívčí křik. Hned mu ale došlo, že to nebyl dívčí, nýbrž Louisův, který běžel směrem k Harrymu a za ním utíkal jeho, nejspíš spoluhráč s vodní pistolí. 
Louis se co nejrychleji schoval za Harryho a držel jeho židli. „Seš srab Tommo!“ Zařval ten pomalu se přibližující kluk. „Nialle! Postříkáš Stylese! To přece nechceš ne?“ Harry už chtěl něco namítnout, ale byl přerušen blonďákem. „Copak? Byl bys radši, abys ho postříkal ty?“ Niall to samozřejmě myslel tím druhým způsobem. 
Kudrnáč i blonďák čekali na odpověď. Popravdě to Harryho docela zajímalo. „Kreténe..,“ nic víc Louis neopověděl. Jediný co právě potřeboval, bylo se někam vypařit, jelikož cítil, jak se červená. Otočil se a vběhnul do stanu, kde skočil na postel a hlavu zabořil do polštáře. 

Niall nad jeho počínáním pouze pokroutil hlavou a odebral se zpět ke klukům. Zato Harry byl uplně vyvedený z míry. Možná se taky červenal, ale to mu bylo v tu chvíli uplně ukradený. Co to ten Niall řekl? Harrymu se pořád opakuje v hlavě jedna a ta samá věta 'Byl bys radši abys ho postříkal ty?'.. Ta představa pro něj byla uplně nádherná, jenže věděl, že nevyplnitelná. 

Odsunul židli od stolu a vydal se za Louisem. Ten byl pořád ve stejné poloze, akorát už neměl hlavu zabořenou v polštáři. Teď upíral pohled přímo na Harryho. 
Louis se s povzdechem posadil. „Harry, omlouvám se za Horana, nepřemejšlí, co vypustí z pusy,“ poprvé ho oslovil jménem. Zalíbilo se mu to, rozhodně lepší než na něj volat příjmením. 
Harry přešel k posteli a posadil se vedle něj. „V pohodě, jen...“ Nevěděl co říct. Tak plácnul první blbost co ho napadla. „Nechceš si zahrát karty?“ Dobře, mohl vymyslet něco lepšího ale co. 
Louise hned napadlo, proč se tady baví s tim teploušem. No, byl rád, že to, co se stalo před chvílí nechce rozebírat. 

„To neplatí! Ty podvádíš!“ Harry si založil ruce na hrudi a rozhodl se být naštvaný. Měl na to důvod. Prohrával o tři body. 
Dost se nasmáli při té hře. Bylo cítit, jak napjatá atmosféra odpadla, za což byli oba rádi.
Louis viděl, že je Harry naštvaný, tak se k němu pomalu natáhl a oddělal mu ruce z hrudi. „Noták Hazz, třeba mě porazíš příště,“ mrknul na něj a pocuchal mu vlasy. Harry to už nevydržel a zasmál se. 
Louisovi přišel jeho smích jako něco, co by mohl poslouchat každý den a nikdy by ho neomrzel. 

***************
Jo je to krátký :D ale musim se učit, takže další bude buď zítra nebo pozítří :)