Princess of mafia

-23-

Nicolas

Nicolasi,

Vím jak hloupé ti tyhle dopisy přijdou, ale jsem ti vděčná, že to pro mě uděláš. Moje máma s tátou si také před obřadem poslaly dopisy a já si vždycky přála, abych to jednou zažila se svým snoubencem i já. Je to způsob jak si říct veškeré své pocity, ještě před svatbou. A pokud jeden z nás má tajemství, může ho též napsat. 

Nebudu ti lhát. Nebyl jsi kluk, kterého jsem si jako malá představovala. Představovala jsem si nějakého kouzelného prince jako z pohádky. Ale teď vím, že ty jsi také můj princ. Ne z pohádky. Jsi princ ze skutečného života. Drzý, otravný a někdy hulvát (první dojem jsi na mě neudělal), ale také jsi všechno, co jsem si přála. Stojíš po mém boku a já vím, že když budu mít problém můžu se na tebe obrátit. S tebou se necítím sama. S tebou se cítím šťastná. 

Ale náš život nebude jednoduchý. Já to vím. A víš to i ty. Oba jsme se narodily s nepřáteli a na každém kroku je někdo, kdo by nás nejradši viděl mrtvé. Ale kdyby se ti něco stalo-můj život by ztratil smysl. 

Když jsem tě poprvé viděla, určitě bych si neřekla zrovna tohle. Myslela jsem, že naše manželství bude katastrofa. Že v našem vztahu nebude ani kapka lásky. Ale teď? Jsi všechno pro co žiji, Nicolasi. Kvůli tobě mám ještě chuť bojovat. 

Poprvé za celý život nemám strach z toho, co se stane. A to jen díky tobě, protože vím, že ať už se stane cokoliv, spolu to zvládneme. Postaráme se o všechny, kdo proti nám stojí a chtějí nám ublížit. A až bude po všem, chtěla bych si založit rodinu. Chtěla bych mít malou kopii tebe, která bude stejně drzá, otravná a okouzlující jako ty. A chtěla bych žit v nádherné domě, se zahradou plnou květin. 

A hlavně bych ti chtěla dávat tolik lásky, jako dávala moje máma mému tátovi. Milovali se. A můj táta jí miluje, i když je dlouho po smrti. Nikdy si nenašel nikoho jiného.

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu. Hlavně kvůli tomu, že jsem byla celé roky proti této svatbě. Ale teď vím, že tě miluji.

Miluji tě, Nicolasi. 

A vždycky budu.

Tvoje Mia.

S úsměvem jsem odložil dopis na psací stůl a podíval se na hodiny. Byl čas.

Stát před oltářem byl zvláštní pocit. Všichni seděli na svých místech a s očekáváním čekali až se objeví Mia. A já na tom nebyl jinak. Nemohl jsem se dočkat až jí spatřím. Konečně se rozezněla hudba a všichni se postavili. A najednou tam stála. V úchvatných šatech a dokonalá. 

Slyšel jsem užaslé výdechy hostů a vůbec ničemu jsem se nedivil. Byla nádherná. A moje. Pomalým, ale sebejistým krokem se vydala po boku svého otce ke mně. Krátce jsem se podíval na tátu, který se na mě usmál.

"Dávej mi na ní pozor," prohlásil Marcus, když mi podával Miinu ruku. Její prsty vklouzli do mé dlaně.

"Dám." Odpověděl jsem. Mia se postavila naproti mně. Nedokázal jsem z ní spustit pohled. Přemýšlel jsem, jestli je stejně nervozní jako já. Nevnímal jsem oddávajícího dokud na mě nepromluvil.

"Můžete říct svůj slib, Nicolasi."

"Já, Nicolas Antonio De'Este si beru tebe, Mio Katharine DeCarto za svoji manželku, budu tě ochraňovat, ve zdraví i v nemoci, v chudobě i v bohatství dokud nás smrt nerozdělí." Mia se po mých slovech široce usmála a v očích se jí zaleskly slzy.

"Teď vy, Mio," kývl na ní oddávající a Mia přikývla.

"Já, Mia Katharine DeCarto si beru tebe, Nicolasi Antonie De'Este za svého manžela, budu tě ochraňovat, ve zdraví i v nemoci, v chudobě i v bohatství dokud nás smrt nerozdělí." Přistoupil k nám můj malý bratranec Leon a podal nám naše prstýnky. Opatrně jsem vzal Miin a navlékl ji ho na prst. Mia poté udělala to stejné i mně.

"Můžete políbit nevěstu." Slova na které jsem čekal celou dobu. Položil jsem ruku na Miinu tvář a políbil jí. Její rty chutnaly dokonale jako vždy. 

"Miluji tě, Mio De'Este." Zašeptal jsem do našeho polibku a ignoroval nadšené výkřiky okolo nás. Teď pro mě existovala jen moje Mia.

"Já miluji tebe, Nicolasi De'Este." Zopakovala a já jí znovu políbil.