Princess of mafia

-30-

Benjamin seděl ve své kanceláři a před sebou měl hromadu papírů. Když slyšel, že jsem vešla do místnosti, zvedl od nich pohled a podíval se na mě. Snažila jsem se zůstat v klidu. Margaret měla pravdu. Musela jsem myslet na miminko a neudělat žádnou hloupost.

"Posaď se." Benjamin ukázal na křeslo, které bylo naproti němu. Beze slova jsem se posadila a položila si ruku na břicho. "Chci aby si přepsala všechny podniky na mě. Chci aby ses vzdala svého podílu ve firmě tvého otce, i tvého muže. Když už jsou oba mrtvý, tak to patří jen a jen tobě. A já to všechno chci." 

"To se nestane," zakroutila jsem hlavou. Snažila jsem se nemyslet na to, co mi řekl. Doufala jsem, že táta i Nicolas jsou v pořádku. Nemohlo to skončit takhle. Nicolas musí vidět naše dítě.

"Myslím, že to nechápeš," povzdychl si Benjamin. "Nemáš na vybranou. Jsi sama. Lidi, kteří pracovali pro tvého otce a pro Nicolase tě následovat nebudou. Už teď jsou zmatení z toho, že neví, co se děje. A já ti slíbím, že se jim nic nestane, pokud se dokážeme domluvit." 

"Nikdy ti nedám to, co chceš, Benjamine," řekla jsem a postavila se. "Vzal si ode mě už tolik věcí, že tohle ti nedám. Mám jejich podporu. Vždycky jsem měla. A až se dozví, co si udělal-" 

"A od koho to zjistí?" Zasmál se. "Ty jsi zavřená tady. A já tě jen tak nepustím, dokud nepřijdeš k rozumu. Budu tě tady držet tak dlouho jak bude zapotřebí."

"Nemůžeš mě tady držet. Pokud mě nepustíš tak-"

"Tak co?" Skočil mi do řeči. "Uděláš si něco? O tom silně pochybuji, když teď nosíš Nicolasovo dítě. A upřímně - je to jediné, co ti po něm teď zbylo, když je tvůj manžel mrtvý." Není. Opakovala jsem si stále v hlavě. Nicolas je v pořádku. Musí být. 

Procházela jsem se po zahradě a za sebou jsem stále vnímala Benjaminovi muže. Nemohla jsem utéct. Každý můj krok byl hlídaný.  Kamkoliv jsem šla, byl někdo se mnou. Dny utíkali a já v tomhle vězení byla už pět dní. Pět dní, kdy jsem nevěděla, kde je Nicolas. Pět dní, kdy jsem začala uvažovat, že má Benjamin pravdu. Že je možná doopravdy mrtvý. 

"Nebudeš jíst?" Zeptala se Margaret, když spatřila plný talíř na stole u mě v ložnici. Zakroutila jsem hlavou a dívala se ven z okna. Dívala jsem se do dáli a přemýšlela, jestli ještě někdy uvidím svět. "Víš, že to není zdravé pro tebe ani pro to dítě." 

"Je mi to jedno." Odpověděla jsem. 

"Je ti doopravdy jedno, že můžeš ublížit tomu malému?" Koukla jsem se na ní a poprvé za pět dní, jsem ucítila jak mi po tváři stékají slzy. Měla pravdu. To malé bylo všechno. Margaret si povzdychla a došla ke mně. Vzala mě do náruče a já se rozbrečela naplno. Stále jsem netušila, jakou roli Margaret hraje. Na jaké straně je. Ale vždycky na mě byla milá a snažila se, abych něco snědla. "Pojď." Řekla najednou a já se na ní zmateně podívala. "Pojď než si to rozmyslím." Věděla jsem, že Benjamin není v domě. Ale stále tu byli jeho muži. Jenže to vypadalo, že Margaret ví, co dělá.

Vzala mě za ruku a vytáhla na nohy. Vydala se z pokoje a mě táhla za sebou. Seběhli jsme schody a Margaret se rozhlédla. Když zjistila, že je vzduch čistý pokračovala v cestě. Seběhli jsme schody do sklepa. "Vede odtud chodba. Není hlídaná a dostane tě z města." Pustila moji ruku a došla k velké knihovně. Povytáhla jednu knihu a knihovna se otevřela. 

"Benjaminovi dojde, že jsi to byla ty," řekla jsem. "Pojď se mnou." 

"Ne," zakroutila hlavou a věnovala mi smutný úsměv. "Můj život už dávno skončil. Ale tvůj život a život tvého dítěte má ještě budoucnost. A teď už běž než nás najdou." 

"Děkuji." Zašeptala jsem a silně jí objala. Margaret mě stiskla a já věděla, že jí vidím naposledy. Za tohle Benjaminovi zaplatí. A ona to věděla taky. Odtáhla jsem se od ní a vydala se do chodby. 

Nevím jak dlouho jsem šla, ale když jsem došla nakonec, čekali mě dveře. Opatrně jsem je otevřela a vyšla ven. Nevěděla jsem, kde přesně jsem, ale stačil pohled na muže, který se opíral o tmavé auto a já věděla, že teď už je všechno v pořádku.

"Nicolasi." Vydechla jsem.