Čestný muž (SNARRY)

2.kapitola- část osmá

Po napjatém a náročném rozhovoru s Lydií, Severus potřeboval trochu času, aby si pročistil hlavu. Zbytek dne strávil nákupem nových ingrediencí na lektvary a vybavením, které by mohl použít k založení nové laboratoře v centru. Poté se vydal na procházku krajinou v okolí domu a dovolil kousavému lednovému větru, aby mu vyhnal chmury z hlavy.

Vrátil se do domu právě ve chvíli, kdy slunce zapadalo, a na obzoru se vznášely poslední zbytky denního světla. Pověsil plášť, přešel do obývacího pokoje, zamířil k podnosu s nápoji a nalil si sklenici whisky. Napil se a chvíli ji poválel na jazyku, než ji pustil do krku a vychutnával chuť, která se mu rozvinula na patře.

Za sebou zaslechl nějaký zvuk, otočil se a uviděl Harryho, jak se opírá o rám dveří s rukama v kapsách a pozoruje ho neznámým, ale podmanivým pohledem v očích. Severus se chtěl zeptat, co se děje, když k němu Harry pomalu přistoupil. Vzal Severusovi sklenici z rukou a položil ji na stůl, pak položil ruce po obou stranách Severusovi tváře, než ho přitáhl k hlubokému a intenzivnímu polibku.

Vyrazil mu tím dech, objal ho kolem krku a přitiskl se k Severusovu tělu. Harryho jazyk se setkal s jeho a důkladně ho prozkoumal. Severus ho pevně svíral.

Harry se odtrhl stejně rychle, jako ho políbil, a zůstal stát s rukama na Severusovo ramenou, dech nepravidelný, oči mu zářily, díval se mu do očí.

„Nikdy nenajdu vhodná slova, abych ti poděkoval." Zašeptal.

„Za co?" Zeptal se Severus, držel Harryho v náručí a rukou ho hladil po zádech.

Harryho ruce se pohybovaly po Severusově krku a Severus měl co dělat, aby se udržel na uzdě, když Harry řekl, „Nakonec jsem na kafe s Hermionou nešel, musela na schůzku se svým lektorem. Šel jsem do centra. Byl jsem ve vedlejší místnosti, když jsi mluvil s Lydií. Je tam oboustranné zrcadlo, kvůli ochraně dětí. Slyšel jsem, co jsi jí řekl."

Severus cítil, jak mu hoří tváře. Nikdy neměl v úmyslu, aby se Harry dozvěděl o rozhovoru, který vedl s Lydií, ani o tom, co se mezi nimi odehrálo.
„Já –" řekl, ale Harry ho přerušil,

„Myslel jsem, že po smrti její matky se k ní nikdo nedostane, ale ty... ty jsi ji dokázal přimět promluvit, přitáhnul jsi ji zpátky. Nevím, jestli někdy najdu způsob, jak ti poděkovat."

„Nepotřebuju, abys mi děkoval." Řekl Severus a s překvapením zjistil, že to myslí vážně. Ještě před rokem by situaci využil, ujistil by se, že Harry ví, kolik vděčnosti očekává, a téměř by to od něj vyžadoval. Když o tom přemýšlel, uvědomil si, že před rokem by vůbec nic nepodnikl, že by mu nezáleželo na holčičce, která trpí, ani na Harrym, kterému na ní záleží.

„To, co jsi udělal, bylo neuvěřitelné." Řekl Harry tiše a dojetí v jeho očích Severuse téměř zničilo.
„Jsi dobrý člověk, Severusi, a jsem hrdý, že tě mohu nazývat svým manželem."

Severusovi se sevřel hrudník. Nevěděl, jak odpovědět na Harryho dechberoucí slova, ale naštěstí to Harrymu došlo.

„Vypadal jsi zmrzle, když ses vrátil, proč nejdeš nahoru a nedáš si horkou koupel? Můžeme si dát večeři, až budeš hotov."

Dal Severusovi rychlou pusu, pak se naklonil dopředu a dotkl se jeho čela tím nejněžnějším, nejintimnějším gestem, jaké kdy Severus zažil.
Ve chvíli, kdy pochopil, že to, co udělal pro Lydii, byl možná nejčistší čin jeho života, si uvědomil, že je do svého manžela naprosto, jednoznačně zamilovaný.

———————————————————
To je konec druhé kapitoly. Od příště začnu přidávat třetí kapitolu.