Návrat démona [Billdip]

#13

Mabel se nade mnou skláněla a třásla se mnou. Stále byla tma. Mabel v pyžamu. Nejspíš jsem ji probudil.

,, Měl si noční můru." Řekla klidným hlasem. Vypadala ztrápeně. ,,Něco se děje, to já poznám."

Usmál jsem se na ní. Nechtěl jsem aby se trápila, nechtěl jsem ji přidělávat starosti.
,,Vadilo by ti, kdybych zítra odjel domů?"

,, Sám?" Vykulila na mně oči. Já se nezmohl na víc než přikývnutí.

,,To v žádném případě! Hned mi řekneš co se děje a až pak se uvidí jestli pojedeme domů nebo ne." Zavelela a já věděl, že nemá cenu jakkoliv protestovat.

O tom co se stalo jsem ji ale říct nemohl. Přestože to byla moje sestra přišel jsem si trapně a uboze. Jak by se na mně potom koukala. Ani já se na sebe nemůžu podívat do zrcadla.

Zhluboka jsem se nadechl a složil si ruce v klíně.

,,Hold jsem se nepohodl s jedním klukem a nechci na něj někde narazit. A kazit si celé léto tady." Řekl jsem s pohledem upřeným na zem.
Mabel mi chápavě položila ruku na rameno.

,,I já měla trable s klukama a nikdy mě to nedonutilo odsud odjet. Z jednoho se vyklubalo 10 malých, další my doslova uplaval..." Začala vyjmenovávat všechny kluky s kterými měla trable.

,, A navíc!" Zvedla ukazováček ,,Řekl si, že se letos pustíš do dalších výzkumů a napíšeš novej deník."

Poraženecky jsem se usmál a praštil sebou zpátky do postele.

Měla pravdu. Vždycky má pravdu. Jeden kluk mě přece nemůže rozhodit. Akorát, že tohle nebyl normální kluk. Tohle byl démon v lidském těle, kterého jsme se pokusili vymazat.

Třeba by mě ale práce na deníku přivedla na jiné myšlenky.

,,Zítra půjdu do lesa." Usoudil jsem.

Mabel s radostí vyskočila a padla do své postele.

,,Ale jdeš sám. Já mám zítra rande." Zatetelila se.

Musel jsem se zasmát. Byla pořád stejná a přestože ji tolik kluků dalo košem, nikdy nevzdala hledání toho pravého.

A já šel spát s myšlenkou na les.