Mezi řádky

6. část

Tak jo 3....2....1. Wow, krásné to tady mám. Postupně jsem si procházela celý dům, vybalila věci a šla spát.
(...)
Ráno mě probudil můj otravný budík, musela jsem vstávat, abych nepřišla první den pozdě. Nasnídala jsem se, udělala hygienu atd. Vyrazila jsem směr nová práce, mám to odsud 10 minut, takže chodím pěšky.
Vešla jsem do budovy a hledala svou kancelář, po chvíli jsem ji úspěšně našla, vešla jsem dovnitř a čekala. Po asi hodině čekání za mnou přišel jeden redaktor, asi.
?: ty si ta nová?
T: ano, to budu já
?: tak tě tu vítám, jinak my si tady všichni tykáme, takže pokud by ti to nevadilo
T: nevadí mi to, jsem zvyklá
?: dobře, já jsem Lukáš
T: Týna Popelková
L: jinak jsem tvůj redaktor, ale to jsi určitě poznala
L: tak kancelář je tvoje, kdyby něco, tak já mám kancelář vedle, jinak dnes máš volno
T:dobře
Šla jsem ulicí, směr obchod.
Cestou jsem viděla billboard kde byl místní hokejový tým, hádejte, kdo tam byl vyfocený, ano byl to Janek. No nic šla jsem do obchodu, když jsem stála u pokladny, ve dveřích obchodu stál Janek. Zaplatila jsem nákup a šla za Jankem, který už na mě čekal.
J: Týno co ty tady?
T: mohla bych se tě zeptat na to samé, ale já vím proč tu jsi 
Ukázala jsem na ten plakát.
T: dostala jsem tady práci a taky tu bydlím
J: tak to gratuluju
Chvíli jsme si ještě povídali, já už byla na odchodu, Janek řekl.
J: Týno já nechci udělat stejnou chybu dvakrát
T: a jakou?
J: vyměníme si telefonní čísla
T: fajn
Podala jsem mu svůj mobil, on mi dal ten svůj a uložili jsme si čísla, pak jsme si vrátili telefony a šli každý svou cestou. Když jsem byla doma a jedla popcorn přišla mi zpráva od Janka, musela jsem se nad tím pousmát, měla jsem ho tam jako "Pan Sportovec"
Chat
J: máš zítra odpoledne čas?
T: asi jo, proč?
J:chci tě pozvat do Ledových zahrad
(Ledové zahrady = zimní stadion)
T: dobře, budu se těšit
J: nápodobně
Konec chatu
Už bylo docela pozdě takže jsem šla spát.
Ráno jsem se vzbudila ještě před budíkem. Šla do práce tam se nic zajímavého nestalo.
Právě si vybírám oblečení do těch Ledových zahrad. Nakonec jsem se rozhodla pro obyčejný tričko a k tomu džíny, ještě jsem si vzala džísku a mohla jsem vyrazit. Janek na mě už venku čekal s růží v ruce, podal mi jí.
T: děkuju je krásná
Jednou volnou rukou jsem ho objala.
J: nějaká lepší odměna by nebyla?
T: co si představuješ?
J: tak třeba jeden polibek by se našel
Políbila jsem ho na tvář.
J: ale no tak, takhle si to představuji
Začal mě líbat, já spolupracovala, po chvilce jsme se od sebe odtrhli a šli dovnitř. Janek mi podal krabici ve které byly brusle, wow nádherné.
J: ale nevím jestli jsem odhadl správnou velikost
Nasadila jsem si je a oni mi skvěle padly, jak to uhodl?
T: úplně přesně, děkuju moc
J: doufám že umíš bruslit
T: tady mě někdo podceňuje... samozřejmě, že umím, jako malá jsem byla krasobruslařka
J: a proč už to neděláš?