znechucení+ překvapení

20 3 0
                                    

"Milí deníčku.... rád bych se ti představil jsem Yuto. Obyčejný patnáctiletý chlapec , který ovšem není tak obyčejný. Narodil jsem se Ellen a Fredovi Hirojima. Maminka Ellen umřela při porodu kvůli prasklé děloze.Neměl jsem šanci jí poznat ale vím že to byla jistě úžasná žena a když vidím její fotku mám pocit bezpečí. S tátou je to ovšem složitější. Jelikož je můj otec ředitel nějaké ultra eňo ňuňo společnosti  , tak se na veřejnosti pretvařujeme a vypadáme jako šťastná rodinka. Pravdou ale je že otec mě nenávidí. Ano ano... čteš správně. Ze začátku do nějakých 5 let se to s ním dalo vydržet.... měl mě i trochu rád , jenomže pak začal po práci pít... pít... zapíjel žál a začal mi dávat vše za vinu. Nejednou se stalo že mě zmlatil do krve.

Neřešil jsem to a radši to přijmul tak jak to je. dokud jsem měl svůj pokoj a on byl přes den v práci , tak jsem si neměl na co stěžovat. Chodil jsem do jedné s prestižních středních škol . Sice jsem neměl žádné kamarády až na jednu švihlou holku . Moje známky bxli excelentní , protože kdyby ne...doma by mě čekalo peklo.

většinu dne jsem trávil ve svém malém černobílém pokoji na posteli s hromadou polštářů  a různých blbůstek. až na to že jsem s otcem nevycházel moc v dobrém  tak jsem se neměl až tak špatně. 

nechci aby sis o mě myslel že jsem nějaký nafoukaný idiot to ne.svůj život miluju..nebo spíše.. miloval jsem. všechno to začalo  v létě , v roce 2014.

byl konec školního roku a začátek léta... věděl jsem že šlechta uspořádá večírek a tak jsem se rozhodl tam dostat.
Snažil jsem se sblížit s lidmi ve škole..... strašně moc  jsem chtěl mít kamarády. měl jsem to vědět, už tehdy když mě pozvali..... mělo mi dojít že to je past. 

když jsem přišel na smluvené místo.. vypadalo to úplně normálně.... všude byli lidé.... vypadali vážně mile. Nabízeli mi pití... smáli se semnou..nebo aspoň jsem si to říkal.

už po pár kelimkach nějakého pití se mi strašně motala palice. jasně jasně.. teď si asi říkáš to je tím alkoholem.... bylo to možné ale párkrát jsem již pil..a vím kolik toho zvládnu. Hlava se mi začala motat asi po 4 kelimkách.



omlouvám se že jsem to nedopsal ale přišla sestřička s denními léky...pruda co??? Nechci aby objevili můj deník....tohle je jen moje záležitost..nechci tu být ale musím. vraťme se k mému vyprávění



Nebylo mi dobře ale pomalu jsem ztrácel vědomí...nemohl jsem se pohnout ani o kousíček.Pak už si jen pamatuju tmu....

probudil jsem se , ani nevím kdy ale v nějakým zaplivaným sklepě , který neskutečně pachnul.Byl jsem přivázaný k nějaké blbé židli. byl jsem strašně vyděšený. nikdo tam nebyl ..jen já..a kapání vody. snažil jsem se z toho nesmyslného zajetí vymámit ale uměli vázat sakra dobře.

z ničeho nic z poza rohu vyšla jedna holka a partička kluků. Ihned jsem je poznal..byli to ti co mě pozvali... šlechta mojí školy. chtěl jsem promluvit ale najednou mi tam něco překáželo... samozřejmě.. roubík.

pamatuju si že Olivia se začala smát a pamatuju si každou  větu co ze svých hnusných rtů vypustila.

' "myslel sis že byste mi..tebe..nulu pozvali na náš večírek???? někdo jako ty??? chudáček co  je věčně zamlklý??? kretén který má bohatého tatíčka který začínal na nule???? dítě bez matky , kterému se nedostalo řádné etikety. Udělal si chybu když ses snažil být jako mi... udělal si chybu.. když si mi přebral přítele... a teď tě čeká odplata,, ,

nějak takhle to řekla a já věděl že se dozvěděla o mě A Timothym. Ano.. jsem Gay a Ano.. zamiloval jsem se do zdánlivě heterosexuálního kluka, který je ve skutečnosti Homosexuál a je to nejhodnější člověk na světě.

pak už si jen pamatuju všechnu tu bolest co mi způsobili... začalo to z nevina... pár ran..facky.. pěsti..kopance. následně přibili rány předmětem.
když ale vytáhli nůž...a zapalovač věděl jsem že je zle... moje krásné vlasy mi co nejvíc zničili a nebáli se ani ostřím projet přes mou pokožku... několikrát.

zbytky mých vlasů mi podpalili a následně oheň použili i na mé tělo... přestali až když jsem skoro nedýchal. ležel jsem na zemi.. neschopný pohybu  a oni si odešli.

nevím jak dlouho jsem tam mohl být.. minuty...hodiny... byla to dlouhá doba. Vážně jsem myslel že umřu.... v ten den jsem všechno začal vnímat  jinak .... tenhle svět už nic nespasí ...a já už neměl sílu tomu dál přihlížet...v ten moment co jsem se pokusil to vzdát a umřít na té zemi mě našli...


A to je důvod proč jsem teď tady...v Asylum... pár lidi si sice mysleli že jsem si to neudělal sám ale tady zas zabodoval můj otec který si vymyslel různé psychické problémy aby se mě zbavil.

nemluvil jsem... věděl jsem že nemám šanci se obhájit..a věděl jsem že už v životě nepromluvím... neměl jsem proč... jedině dkyby mi někdo ukázal že tento svět není tak špatný..a jediný kdo to může být je Timothy.


Ahoooj! tak tady je první kapitola roční výzvy s emocí znechucení a překvapení. Asi si říkáte že v tom máte trochu bordel Xd. já taky nebojte ale ty co mě už nějakou dobu sledují vědí že se pak vše objasní a bude to dávat čím dál tím více smysl. omlouvám se za všechny chyby.. chybějící čárky za slovy a tak. vím že nepíšu zrovna spisovně ale vyhovuje mi to .
Také se chci omluvit za nějaké překlepy , píšu na mobilu a mám zaplou automatickou opravu textu.

doufám že si Yuta oblibíte. Já osobně k němu mám velký citové pouto kvůli jeho minulosti a protože vím jak to skončí
🤣🤣🤣🤣
no nic..nebudu tu vypisovat dlouhé ukončení kapitoly... prostě se mějte a uvidíme se v únoru  s emocí : Zmatení ❤️
Bye bye
Bakudeku_girl🧡💚






AsylumWhere stories live. Discover now