Asylum

Vděčnost

pro Asylum to byli opravdu smutné dny...oplakávali dva mladé životy které měli  naději na lepší život. doktoři...sestřičky..pacienti...všichni byli zdrceni ztrátou kluka který jim dokázal otevřít oči. Jeho otec zrovna dával do pytle synovi věci , kterých stejnak moc nebylo ale našel tam jednu věc která ho zaujmula. Deník do kterého mladý hoch , mladý Yuto  zapisoval své myšlenky a tak se posadil na postel a přejel svou mužnou rukou po obalu notesu. věděl že by neměl ale otevřel ho a s težkým srdcem četl jednotlivé zápisy a až teď po těch x letech si uvědomil jaký byl Yuto hrdina....jak ošklivě se k němu chovali a mohl obdivovat že i přes veškeré to trápení dokázal znovu otevřít své srdce.  jeho oči nezůstali suché a každou stránku proplakal. proplakal zápisy a proplakal své chování a proplakal synův rukopis..neboť si byl dobře vědom toho že už ho nikdy neuvidí..nikdy svého syna neobejme a nikdy se mu nebude moct pořádně omluvit a říct mu jak ho ve skutečnosti miloval. 

chtěl deník zavřít ale všiml si posledního zápisu který když si přečetl tak se nemohl vzpamatovat..něco tak silného nikdy nečetl. deník zavřel a pobalil zbytek věcí a vydal se domů . 

další den následoval pohřeb.  bylo domluveno že Yutovo tělo pohřbí hned k tomu Nerovu aby mohli být chlapci spolu navždy...po klasickém obřadě přišli na řadu řečníci. Vystoupilo hodně lidí...doktoři..sestry...a nakonec na stupínek vystoupil jeho otec. 

"...dlouho jsem nevěděl co řeknu neboť jsem nebyl skvělým otcem kterého by si Yuto  zasloužil a nevěděl jsem jestli by vůbec chtěl abych promluvil.Potom jsem našel něco co mi vyrazilo dech a rád bych se o to s vámi podělil . ,,

vytáhl deník a položil ho na opěrku. Nalistoval ony strany a zhluboka se nadechl . 

" i když jsem neměl nejlepší a nejdelší život tak mohu říct že ničeho nelituju. uvědomil že jsem hlavní vedlejší postava v nějakém zvráceném příběhu kterému se říká život a proč hlavní vedlejší postava???  neboť jen existence lidské rasy je jen vedlejší existencí na planetě. no nic..tomuhle tématu se vyhněme...  život nikdy není perfektní ale já ten perfektní život zažil... těch pár měsíců co jsem znal toho nejkrasnějšího a nejvýznamějšího muže na světě můj život byl perfektní. zažil jsem opravdovou nehynoucí lásku kdy každá vteřina nesnesitelně bolí protože si uvědomujete že slovo navždy není navždy....bolí to protože čas utíká a vy nevíte kolik vám ho zbývá. i přes to že ta bolest je nesnesitelná tak nechcete aby skončila a nahradila jí prázdná bolest které se již nikdy nezbavíte. Já tu prázdnou bolest zažil a  nekončila..útočila každou vteřinou a každou vteřinou vás posílala dál a dál do temnoty která vás požírala. když se Nero rozhodnul že již nebude na tomto světě a ukončí svůj život..byl jsem neskutečně naštvaný..zlomený a nenáviděl jsem tu sobeckost že mě tu nechal a nečelil tomu čelem jenomže teď už nejsem naštvaný neboť sebevražda se zdá jako sobecký čin ale ve skutečnosti není..jasně necháte za sebou strašně moc lidí kterým to zlomý srdce  a tahle vinna vás mlže zastavit..protože si představíte že jste sobecký ale nejste..jen poprvé v životě upřednostníte sami sebe a přestanete se ohlížet na ostatní.. zbavíte se té bolesti která  by stejnak vyvolala ve stáří nemoce. Život bez Nera pro mě je jako nekončící temnota která mě trhá na kusy... Nero dal mému životu světlo a to pohaslo. hodně dlouho jsem to oddaloval..už odmalička když jsem čelil nenávisti ..vlastně celý život jsem  čelil nenávisti  nebo jsem si to myslel...můj otec mě nenávidí ale ve skutečnosti mě má rád...dal mi domov...život... jen ho postihla stejná bolest jako mě ale on si zvolil druhou cestu...zabít v sobě  emoce a svalit vinu na to co viděl jako první.. na mě... věřím že kdyby mamka neumřela tak by to bylo jinak..byl by to skvělý otec ...tati.jestli tohle čteš.. řeknu mamě tam nahoře jak statečný muž jsi ...jak neuvěřitelně statečný jsi protože té prázdnotě..té požíravé temnotě čelíš každý den a já si zvolil  tu jednoduší variantu ....děkuji ti za všechno a velké díky patří každému kdo mi pomohl mentálně dospět...a pamatujte...až budete na mém pohřbu..pohřeb je pro pozůstalé a ne pro mrtvé... to vy se loučíte a veřte nebo ne..já ho budu sledovat..budu ttam s vámi..s mojí maminkou po jednom boku a po druhém mi bude stát Nero  a budeme se usmívat protože se jednou zase shledáme a bude to nádherné a do té doby si pamatujte..buďme vdečný za všechno dobré ale obzvlášť i za to zlé neboť to nás nutí jít do předu.....,, 

dočetl již s pláčem a zvedl hlavu. oči měl zalité slzami ale v duši konečně klid. zahleděl do dáli jako by tam viděl  svého syna který se na něj usmívá .

"jen bych dodal....děkuju ti Yuto...děkuju ti malý anděli který jsi byl poslán na zem nám všem otevřít  oči a je neskutečná škoda že si tě už zavolali zpět...lidi buďme na sebe hodní a nenechme nenávist zvítězit nad láskou..a já o tom vím své,,  přešel k rakvi svého syna a políbil jí . 

věřte nebo ne..mladý Yuto se shledal se svou matkou...a poznal jaká to je úžasná žena...a shledal se se svou láskou života a teď spolu tráví navždy které je skutečně navždy....  a byl vděčný za všechno co zažil a za to že mohl vůbec žít. 

tak a je tu konec  dvanáct měsíců stačilo na to abych si tenhle příběh zamilovala ,je neskutečné se s ním loučit. děkuji všem co ho sledovali a děkuji užasné autorce téhle výzvy.