14 část

117 4 0
                                    

Už byli pryč čtyři dny Lott se mnou nepromluvila ani slovo prý se nebaví ani z Lili sakra co mám dělat ? Když ji zastavím na chodbě uteče
*************
Už pár dní se z nikým nebavím nemám na to nervy to že jsem víla a z krásnohůlek neznamená že jsem slaboch prostě ta trapka okterou se musí všichni starat jednoho dne jsem šla ven a někdo mě chytl a loket myslela jsem že je to Remus
"Remusi nech mě !"
Vykřikla jsem a vytrhla se otočila jsem se a k mému překvapení za mnou nestál Rem ale Bellatrix
"Já nejsem Remus broučku"
Řekla falešným hlasem a chytla mě a rychle nás přemýstila spadla jsem na zem a koukla na horu Bellatrix mě vytáhla na židli ktera mě na jednou svázala pokoušela jsem se vyprostit ale marně moje pozornost se přemýstila k muži a temně černém měl modrou pleť a byl bez nosu 
"Kdo jste...? Co po mě chcete ?"
Zeptala jsem se
"Já drahá jsem Lord Voldemord chci aby jses k nám přidala"
"Cože ?"
"Řekněme chci změnit svět k lepšímu a hledám k tomu komplice"
"Na co vám budu já ?"
"Jseš mocná víla i kouzelnice"
Řekl a do místnosti přišli mí rodiče
"Charlotte poprvé nějáký kouzelník mluví rozumě"
Řekl otec matka jen přikyvovala
"A jak chcete změnit svět ?"
Zeptala jsem se
"Aby měli nad kouzelníky a mudli nad vládu čistokrevný kouzelníci"
Vysvětlil
"Ale ti by znamenalo válku"
Řekla jsem
"Správně"
Řekl
"Nepřídám se k vám !"
Vykřikla jsem a chtěla vztát ale křeslo mě začalo držet ještě pevněji
"To nás nezajímá co jsi myslíš"
Řekla matka a i z otcem mě chytli za ramena a znehybněli mě pouta se rozplynula a Lord Voldemord mě mě přišel z napřáhnutou hůlkou a dotkl se jí mého předloktí ucítila jsem ostrou a pálivou bolest najednou se mi na loktů oběvil had s lebkou Voldemord odtáhl hůlku a ti dva mě pustili
"Můžeš jít"
Řekl a Bellatrix nás zas přemýstila a já utekla do bradavic mají pravdu jsem slabá ! O Lord Voldemordovy jsem jsi přechvilkou přečetla v moderním věštc na i chodbě jsem potkala Remuse než stačil něco říct objala jsem ho on mi i když zaraženě objetí opětoval
"Co se stalo Lott"
Zamulal mi do vlasů
"Reme...já udělala hroznou chybu..."
"Copak se stalo ? zlato"
Zeptal se když jsme se odtáhli
"To neřeš Reme"
"Charlotte co se ti stalo ?"
Zeptal se vážně
"Nic neboj jsem v pořádku lásko"
Zalhala jsem a dala mu pusu na tvář
"A kdyby ano řekneš mi to ?"
Zeptal se
"Neboj řeknu"
Donutila jsem se k úsměvu
"Miluji tě Lott"
"Já tebe taky"
Řekla jsem a Rem mě znovu objal došlo mi co ve mě spůsobuje jeho přítomnost uklidnil mě jedním obětím

Slzy víliKde žijí příběhy. Začni objevovat