MaryJaneLovesMatt

Kapitola třetí

Povídala jsem si s Matýskem v šatně, když se tam objevil. Vrhli jsme se do objetí, kdy mne málem shodil do špinavých pytlů plných věcí ze seznamováku. Zasmál se, jak jsem vyjekla a když jsme zkusila objetí podruhé, naschvál to naznačil, avšak bezpečně mě držel kolem pasu, abych tam nespadla. Byla jsem jako v nebesích.
      Chystal se odjet a tak jsem se usmála na Matýska. ,,Půjdeme na tu večeři?"

Nastal čas našeho třetího setkání, kdy jasným cílem byla kavárna. Nastalo ovšem hned několik komplikací. V první měli zavřeno a v druhé natřískáno. Tak jsem navrhla, že zajdeme do baru Nebaru, kde ovšem ještě neměli otevřeno. Když tedy všechny tyto možnosti selhaly, nezbylo nám nic jiného než skočit do podniku, který jsme potkali cestou. Pivnice.
      Spokojeně jsme se usadili za roh a já si šla odběhnout na záchod, jelikož jsme pěkně dlouho hledali, kde se společně usídlíme na toto kouzelné setkání. Když jsem se vrátila, stála u něj servírka s obdivným pohledem a svůdným úsměvem. Jakmile si všimla, že tam jdu, úsměv z její tváře spadl a pronesla jen: ,,Slečna má občanku pro potvrzení věku?"
      K její smůle mě absolutně nerozhodila a já se blaženě usmála na Matthewa. ,,Ty jsi mi neobjednal nealko, jak jsem říkala?" zasmála jsem se a u toho se posadila.
      Jeho lehce zmatený úsměv byl upřímný. Hned se chytil. ,,Promiň, já zapomněl."
      Servírka pomalu odkráčela plná opovržení k mé osobě. 
      Mile s jedem v hlase jsem se za ní usmála. ,,Prudička," odfrkla jsem si a dala se se svým amantem do řeči. Jako vždy jsme neměli problém najít téma hovoru. Nikdy jsme spolu nebyli potichu.
      Zanedlouho se servírka vrátila s pivem pro něj a mým hnusným Birelem bez příchuti. Beztak byl ze dna sudu... Položila to před něj se svůdným úsměvem a přede mne to mrskla. Zanedlouho, když už jsem měla skoro dopito, a on měl ještě přes čtvrtinu přišla, jestli si dá další. Že by se zeptala mne ani náhodou. On nakonec odmítl další pivo. Nebo jsem to byla já, když se napodruhé zeptala? To asi spíše...
     ,,Se neumí chovat k zákazníkům," zabručela jsem.
     ,,Co když Tě slyšela?" Zasmál se lehce nervózně.
     ,,No a co? Vždyť je to pravda." Zabručela jsem.
     Zasmál se. ,,Ty se s tím neštveš."
     Domluvili jsme se, že skočíme na špeka.
     Zvedli jsme se k odchodu. Obsluha se zdržovala vzadu a já už jsem z ní byla silně vypruděná. ,,Tak ona mě ignoruje u stolu a pak nás ještě nechá čekat. neschopnost."
     Náhle vyšla s naštvaným výrazem. Když jsme odcházeli, Matthew řekl, že mě slyšela. Já s úsměvem pronesla, že je to tak dobře.
      Šli jsme a já mu vyprávěla, jak jsme šli s Matýskem na večeři do školní jídelny, abychom kamarádsky pokecali. 
      ,,Já myslel, že s Matýskem chodíte... Vyznělo to tak, když jsi řekla, že jdete na večeři." Pronesl v radostném údivu.
      Vyprskla jsem smíchy. ,,Kdybych s ním chodila, tak bych asi nechodila na rande s Tebou ne?"
      Zasmál se s úlevou.
      Zahnuli jsme na autobusák a romanticky to podpálili před keři vedle kontejnerů. ,,Koukej, jak se mi povedl! Můj první!" Usmívala jsem se pyšně.
      ,,Jo, je nádherný," potáhl si s úsměvem a já byla opět lapeny v pohledu na to, jak to probíhá. Byl tak krásný.
      Oba jsme se smáli a najednou mi nabídl shota. Dychtivě jsem přijala. Ani mezi nás nedal ruce. Tála jsem z toho, jak se naše rty o sebe lehce otřely... Bylo to tak jemné a přesto tak citelné...
       Vydali jsme se pryč s tím, že musí na autobus. Šli jsme po asfaltce obklopené álejí.
       ,,Abych byl upřímný, udělalo mi strašnou radost, že jsi mi napsala. Upřímně jsem zapomněl tvé jméno a bylo mi to strašně líto." Štrádoval si spokojeně.
      Zastavila jsem se a dramaticky, lehce dotčeně, pronesla: ,,Tys zapomněl mé jméno? To jsem strom, kámen, hloupý keř?"
      Prudce se otočil a dokráčel ke mně se smíchem. Byl o to uvolněnější podpořený kouřem. ,,Né," pevně mě objal," Ty nejsi keř. Ty jsi Jamča!" Řekl nadšený jako dítě.
       S úsměvem jsem jej objala nazpět a pokračovali jsme v cestě. Byli jsme vysmátí o to víc. Když už jsme byli asi padesát metrů od zastávky, projel kolem nás jeho autobus.
    ,,To nestíháme, právě mi ujel!" rozhodil rukama v údivu a stále vysmátý.
    ,,No... Tak to otočíme ke škole. Potřebuji čůrat už od autobusáku." Pronesla jsem.
    ,,Proč si to neřekla, vždyť jsme kolem ní šli!" Podivil se a otočili jsme to.
    ,,Nechtěla jsem, aby Ti to ujelo! Ale stejně to ujalo!" Smála jsem se.
    Došli jsme ke škole a pak to otočili zase zpátky. Když jsme tam došli, měli jsme dobrou půl hodinu rezervu. Postavili jsme se vedle zastávky a já si vylezla na obrubník, abych byla o trochu vyšší. Nemohla jsem spustit oči z jeho rtů. Konverzace pokračovala, a s ubývajícím časem byla rozpačitější a rozpačitější.
      Vytáhla jsem z kapsy cigaretu. ,,Úplně jsem na ni zapomněla." Ušklíbla jsem se a schovala ji zase do kapsy.
      ,,Nevěděl jsem že kouříš." Vím, že prvačce za to několikrát vynadal.
      ,,Vždyť jsem to před Tebou balila v té pivnici."
      ,,Já myslel, že to byl ten špek," bránil se s vlídným úsměvem. Žádné výčtky.
      ,,Jooo, budu balit špeka v plné pivnici, když t ještě pořádně neumím..." Protočila jsem pobaveně oči.
      Přijížděl autobus. Doprovodila jsem jej, lidé začali nastupovat. Těsně předtím než měl nastoupit ke mně konečně přikročil. Mé srdce začalo bít rychleji a já pod jeho pohledem byla naprosto uvolněná a roztoužená. Sklonil se ke mne k lehkému polibku. Já jej však popadla za rameno stáhnouc si ho k sobě více. Dala jsem mu tři řádné polibky rtů na rty. Omámeně s blaženým úsměvem jsme se odtáhli a on nastoupil do autobusu. Celá nadšená jsem se vydala na cestu a jakmile byl autobus z dohledu začala jsem si radostně poskakovat.
      Matthew...