Nepřátelé | DNF

12.

Pov Dream:

George mi odepsal až za 2 hodiny. Myslím že se mu něco stalo. Sice psal, že je v pohodě, ale nemyslím si.

Pov George:

Ráno v 8h me probudil můj táta. Vletěl mi do pokoje a začal na mě zase něco řvát a občas mi dal pěsti. Jediný co jsem postřehl bylo to, že strejda a Marry už odešli. Asi po půl hodině tátu přerušil můj mobil. Přišla mi zpráva.

G= „můžu se na to prosím podívat? Slibuji že jenom chvíli“

Gt= „buď si na tom mobilu jak dlouho chceš! Už na tebe nemám nervy! A vypadni z baráku!“

Hned jak to dořekl, tak odešel. Začal jsem trochu brečet, ale ne moc. Nechci aby to slyšel. Vzal jsem si do ruky mobil a podíval jsem se na zprávu od Dreama.

Dweam :]
Ahoj Georgi. Jenom se chci ujistit jestli je vše v pořádku. Vím že jsi psal že jsi v pohodě, ale nevim jestli tomu mám věřit yk.

Ahoj Dreame! Jsem v pohodě nemusíš se bát :]. Kdyby něco napíšu. Ale teď už musím jít, tak zatím ahoj!

Když jsem Dreamovy odepsal, tak jsem si vypl mobil a šel si balit nějaké věci. Vzal jsem si do vaku mobil, sluchátka, nabíječku, klíče, peněženku, papír a nějakou tužku. Hned jak jsem si dobalil všechny věci, tak jsem vyběhl z domu. Nikomu jsem to neříkal.

Pov Dream:

Ráno jsem napsal zase Georgovy. Chtěl jsem se ujistit, že je opravdu v pohodě. Zase napsal že jo, ale taky napsal že už musí jít. Myslím si že se něco děje. Podle mě mu někdo vyhrožuje.

Nechtěl jsem pořád myslet na nějaké špatné věci, tak jsem si řekl že půjdu do parku. Vzal jsem si do kapsy mobil, peněženku a klíče a vyrazil jsem.

Pov George:

Rychle jsem utíkal z domu pryč. Při cestě jsem strašně brečel. Po cestě jsem potkal pár lidí, ale bylo jim jedno ze brečím. Běžel jsem do jednoho parku. Nechodívá tam moc lidí, takže tam budu mít prostor abych se vybrečel.

Když jsem doběhl do parku, tak jsem si šel sednout k jednomu stromu. Je to strom, ke kterému jsem chodíval dřív s Thomasem. Vždycky jsme si sem sedli a říkali si všechny své problémy. Včera mi ještě Marry říkala že Thomas v nemocnici umřel. Nevím co bez něj budu dělat. U toho stromu jsem prostě jenom seděl a přemýšlel. Je tady klid. Ten strom je v takovém malém lesíku u kraje parku. Docela blbě se sem dostává, proto sem nikdo nechodí a je tady klid. Při přemýšlení jsem zase začal brečet. Potřebuji nějakou pomoc, ale nejsem schopný si o ní říct.

Pov Dream:

Šel jsem do jednoho parku, kde není moc lidí. Je tady klid. Je to park na kraji města. Je to nejhezčí park ve městě, ale i tak je tady tak 10 lidi za den. Možná to je ten důvod proč je to tady tak hezké a čisté. Sedím na lavičce a přemýšlím o Georgovy. Nechtěl jsem se tady rozbrečet, tak jsem se začala znova procházet. Šel jsem ke kraji parku a všiml si malého lesíku. Ten park je velký a já jsem se tady nidky moc neprocházel. Řekl jsem si že bych tam mohl jít.

Pov George:

Slyšel jsem nějaké kroky. Nikdy sem nikdo nešel. Ty kroky se stále přibližovaly. Začínal jsem se bát, tak jsem šel pryč.

Za hodinu jsem došel na takovej kopec/skálu idk co to je, a tam jsem si sedl na lavičku a až do večera jsem se díval na město.

Pov Dream

Když sem šel tím lesem, tak jsem uslyšel jak někdo utíká. Radši jsem nechtěl jít dál, tak jsem se začal vracet zpátky. Stejně se tam skoro nešlo dostat. Ještě asi 2 hodiny jsem seděl na lavičce a poslouchal písničky. Potom jsem šel na oběd a domů. Doma jsem si volal s kámošema asi 7 hodin, pak jsem hrál hry, dal si večeři, napsala Georgovy na dobrou noc a šel si lehnout. Usnul jsem až v 1 ráno.

Pov George:

Už se začíná stmívat. Je léto, a venku je docela teplo, takže mi nebyla zima a nějak mi nevadilo že už je skoro tma. Sledoval jsem město a hvězdy skoro celou noc.

_______________________________________

Ahoj! Konečně je tady další kapitola.

Děkuju nic za 900 přečtení! Strašně si toho vážím!

Omlouvám se za chyby.

Ily all! :] <3