addictive (H.S.) TRANSLATION

kapitola třináctá

Ella

Austin, Harry, maminka a já jsme další den bezúčelně kroužili po ulicích New Yorku a rychle sledovali jsme sledovali z okýnek naše okolí. Rozhodli jsme se ještě dojet do vnitřní části New Yorku, kde toho bylo také hodně k vidění. Byla to přeci jen maminčina poslední možnost prohlédnout si skvostný New York. Z jejího výrazu bylo poznat, že je nadšená naší spontánností.  

Rychle jsme proběhli některá turistická místa. Navštívili jsme proslulé Voskové muzeum Madame Tussauds, Rockefellerovo centrum a Mezinárodní centrum fotografie, které se mi obzvláště líbilo. 

Chtěli jsme si někam zajít na oběd a nakonec jsme narazili na bar a bistro Kanibal. Raději bychom šli do nějaké restaurace, ale ty byly všechny plné. Bez rezervace či pěkně naducané peněženky byl boj o místa marný. 

Seděli jsme v boxu, který nabízel výhled do rušné ulice za oknem. Vmáčkla jsem se vedle maminky a naproti nám si sedl Harry a Austin. Doufala jsem se, že vedle sebe dokáží sedět alespoň jednu hodinu, a že se mezitím neukopou pod stolem jako malí kluci. 

Blonďatá servírka s modrou zástěrou s květinovým vzorem se na nás obrátila. V ruce měla malý bloček na objednávání a na obličeji měla přilepený neupřímný úsměv.

"Zdravím! Vítejte v Kanibalovi, mohu vám něco přinést?" zeptala se s hlasem plným energie. 

"Já si dám Sprite," odpověděla jsem.

"Jednu vodu, prosím," poprosil Harry.

"Já si dám také vodu," dodala maminka.

"Kolu," pousmál se Austin.

Austin si se servírkou vyměnil dlouhý pohled. Nakonec na ni dokonce mrkl. 

"Skvělé, za chvíli vám to všechno přinesu," promluvila po odmlce a odešla zpět k baru.

Krátce jsem se zachichotala a pak jsem zavrtěla hlavou.

"No co?" pokrčil rameny a nevinně zdvihl ruce na obranu.

"Jsi nemožný," zasmála jsem se.

Poté co nám servírka přinesla nápoje a objednali jsme si u ní jídlo - maminka si objednala jen salát; potom, co jí doktor řekl její diagnósu, ztratila chuť k jídlu - jsme se pokusili začít nezávaznou konverzaci. Ta se ale brzy proměnila v rodinný spor. 

"Takže, Ello...už jsi o tom řekla mámě?" otázal se mě Austin předtím než se zakousl do svého hamburgeru. 

"O čem mi měla říct?" zacvrlikala maminka.

"Jo, o čem jsem jí měla říct?" zasmála jsem se nechápavě.

"O tobě a Harrym."

Harry hlava se prudce zvedla a oči se rozšířily. Svraštila jsem na Austina obočí. Cítila jsem se teď spíš zrazená, překvapená než pomatená. 

"Je tady snad něco, o čem by měla vaše matka vědět?" zapojil se Harry do naší konverzace s touto na oko nevinně vypadající otázkou. 

"Vy spolu...nechodíte?" upil ze své koly s očima upřenýma na mě. Věděla jsem, o co se snažil. 

"Ne," prohlásila jsem ostře.

"Rozhodně to tak nevypadalo, když jste si hráli na podlaze naší kuchyně. Celí od mouky, pokud mohu dodat," odvětil samolibě.

"Austine!" zasyčela jsem. 

"Jen jsem si myslel, že bys to měla vědět, mami."

Pohlédla jsem na svou matku a snažila se zjistit z jejího obličeje způsob, jakým přijímala informace, které jí byly předány za méně než šedesát vteřin.