𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

24.

Po tom, co jsem Rafeovi poslala svou polohu, jsem si sedla na chodník, jako předtím před restaurací. Studený beton mě chladil a já si přála, aby tady byl co nejdříve. Přemýšlela jsem nad tím, co mu asi jeho otec řekl, že za mnou nemohl předtím přijít.

Minuty se táhly a mně už začínalo být trochu chladno, tak jsem se zvedla ze země a přešlapovala na kraji chodníku. Rozhodla jsem se mu zavolat, protože už to bylo půl hodiny a nemyslím si, že by cesta sem trvala tak dlouho. Pokud se nepletu, na večeři nám cesta trvala 15 minut a tohle místo bylo jen o něco dál.

Odemkla jsem telefon a vytočila jeho číslo. Nikdo to nezvedal. Začínala jsem mít obavy, co se děje. Zkoušela jsem to znovu a znovu, ale stále se nic nedělo. Při každém pokusu po dlouhém zvonění se mi ozval jeho hlas který říkal: ,,Jestli mi něco chcete, ehm... můžete to nechat v hlasový schránce, ok?"

Po asi deseti minutách jsem to vzdala a rozhodla se zajít do baru, který byl hned vedle obchodu, u kterého jsem stála. Moc lidí tam nebylo, tak jsem toho využila a zašla na jeden jediný drink.

Když jsem vešla, uchvátila mě neonová výzdoba, která tomu místu dodala moc hezký vzhled. Zněla tu hudba, ne moc hlasitě, ale ani ne potichu.

,,Dobrý večer, dala bych si Sea Breeze, prosím," řekla jsem barmanovi a ten kývnul a začala mi drink míchat. Mezitím jsem se dívala okolo a pozorovala lidi, kteří tu seděli a povídali si. Přemýšlela jsem, kam se usadit, ale když jste sami, nejlepší místo k sezení je přímo u baru. Tam seděli ještě dva kluci a jedna holka. Bavili se spolu a byli celkem hlasití, takže jsem usoudila, že jsou asi dost opilí.

,,No to si děláš prdel!" zakřičel jeden z nich a začal se neuvěřitelně hlasitě smát, nejspíše nějaké historce kterou řekl jeho kamarád. Ta holka se o něj začala otírat a líbat mu krk. Ten druhý kluk odvrátil zrak. Udělala jsem to samé a napila se mého drinku, který stanul přede mnou.

,,Na někoho čekáš?" zeptal se mě potom barman a opřel se o pult. Usmál se a čekal na odpověď.

,,Nevím. Nemám tušení, jestli ještě přijde, nebo ne," falešně jsem se zasmála, bylo v tom spíše zoufalství.

,,Jestli mám být upřímný... myslím si, že ne," řekla sklopil oči k zemi.

,,Jo, máš pravdu. Jsem jen naivní," odpověděla jsem a povzdechla si.

,,Kamarád?" začal hádat.

,,Přítel," uvedla jsem na pravou míru. Znovu jsem se napila a začala si hrát se skleničkou.

,,Tak to je ještě horší...," povzdechl si taky.

,,Jo... přitom mi ještě před chvíli psal zprávu, ať mu pošlu polohu, aby pro mě přijel. Čekala jsem tady asi půl hodiny," svěřila jsem se mu a on přikyvoval.

,,Tohle kluci dělají. Potom se můžou bránit tím, že to té holce nabídli, ale to, že nepřijeli, už je nezajímá," obešel bar a sedl si vedle mě na barovou stoličku.

,,Tak by to neměli nabízet vůbec."

,,Ještě jeden?" zeptal se, když jsem dopila drink a posunula skleničku dál ode mě.

,,Ne, děkuju. Slíbila jsem si, že si dám jen jeden," usmála jsem se a chtěla zaplatit. Jenže to mělo háček. Neměla jsem sebou žádné peníze. Jak mu to mám teď vysvětlit?

,,Ty už půjdeš?" zeptal se a nadzvedl obočí.

,,No, já mám takový malý problém," začala jsem zlehka a přitom se dívala do země. ,,Já tady nemám žádné peníze a je mi to teď neuvěřitelně trapné. Hrozně se omlouvám a nevím, co mám dělat, protože se sem nedostanu, vzhledem k tomu, že už zítra odjíždíme-," říkala jsem rychle a v tom mě chytil za ruku a usmál se.

,,Nic mi platit nemusíš, věř mi," řekl a jeho laskavý úsměv ve mně probudil vlnu uklidnění.

,,Kdybych tady ty peníze měla, dala bych ti i dýško, protože se s tebou dobře povídá, ale jsem naprosto hloupá, když někam jdu a nemám sebou peníze. Omluvám se," usmála jsem se na něj a semkla rty do úzké linky.

,,Řekl jsem, že je to v pohodě," odpověděl.

,,Moc ti děkuju, ale teď už musím jít, abych k nám nepřišla pozdě. Ale děkuju a přeju hezký zbytek večera," řekla jsem a šla ke dveřím.

,,Není za co a také hezký zbytek večera. A ať to s vámi dvěma dopadne dobře," mrkl na mě a já mu ještě zamávala a potom zmizela z jeho dohledu. Vyšla jsem do chladného letního večera a přemýšlela, jestli mám ještě zkusit zavolat Rafeovi. Nakonec jsem to zkusila, ale opět stejný výsledek- hlasová schránka.

A tak jsem se vydala na tu hodinovou cestu do naší pronajaté vily. S vědomím, že se na mě Rafe jednoduše vysral. Dost mě to od něj mrzelo, ale takový on prostě je- koneckonců mohla jsem to čekat. Tenhle večer byl jedna naprostá katastrofa. Zajímalo by mě, co asi tak dělal. Spal? Opil se? Pohádal se s otcem? Scénářů tady bylo nespočet a neměla jsem náladu se o něj strachovat, když on se o mě očividně taky nestrachoval. Byla jsem mu naprosto jedno. Přitom jeho zpráva říkala něco jiného.

Zatímco jsem šla po ulici osvětlené pouličními lampami a pozorovala okolí, mi začal zvonit mobil. Doufala jsem a věřila, že to bude Rafe, jenže jsem se zmýlila. Byla to Sarah, ale i tak mě zahřálo u srdce, že je ještě furt někdo, kdo na mě myslí.

Spěšně jsem hovor přijmula a zvedla si ho k uchu.

,,Ano?" řekla jsem a na druhém konci se ozvala Sarah.

,,Allison! Kde jsi?" zeptala se.

,,Nevím," odpověděla jsem popravdě a šla dál.

,,Jak jakože nevíš? Rafe se o tebe bojí," řekla ustaraně a já se zasmála.

,,On? Vážně? Jo... jde to vidět," odpověděla jsem v klidu.

,,Allison poslouchej mě. Táta dal Rafeovi vybrat mezi tebou a jím. Jenže když si vybral tebe, Ward ho zavřel v pokoji a nechce ho pustit ven. Sebral mu i telefon, aby ti nemohl nic napsat. Je mi líto, že to zašlo takhle daleko, ale věř mi, že Rafe za to nemůže. Hlavně se vrať domů, budu na tebe čekat, ano?" říkala a já jen stála uprostřed ulice a koukala na zem. ,,Allison?" řekla ještě, když jsem jen dál mlčela.

,,Jo, jasně, za chvíli jsem doma," řekla jsem zmateně a hovor položila.

Byla jsem překvapená, jak daleko může jeho otec zajít. Věděla jsem, že je opravdu hrozný otec, ale že dokáže zavřít svého syna, aby pro mě nemohl přijet, mi přišlo padlé na hlavu. Po cestě jsem si rozmýšlela, co udělám, až se dostanu do vily, a co všechno Wardovi řeknu...