Why me? [Niall Horan]

Kapitola 14

Stála jsem venku, a snažila se oddálit tu chvíli, kdy se budu muset vrátit dovnitř.

,,Ahoj" pozdravil Niall a přistoupil ke mě.

,,Oh,ahoj," řekla jsem malinko zaskočeně.

,,Co tu děláš? Je tu zima"

,,Jen jsem přemýšlela," odvrátila jsem pohled.

,,Nialle?" otočila jsem se na něj,takže jsem střetla naše pohledy.

,,Hm?" usmál se.

,,Soph říkala,že si mi něco chtěl říct. Jen neřekla co. Tak,se ptám tebe," nevěděla jsem,jak začít. Opravdu jsem to chtěla vědět.

,,Uh,asi se spletla," odtáhl se ode mě dál.

,,Oh," sklopila jsem pohled ke svým botám. ,,Půjdeme dovnitř?"

,,Fajn," řekl a otevřel dveře.

Vypadalo to,že se všichni dobře baví. Všichni měli nějaké témata, o kterých se bavily s ostatními. Občas jsem promluvila se Sophií,ale ani ta se mnou moc nevydržela.

,,Další," ukázala jsem na barmana svou prázdnou skleničku.

A pak další.

A další.

A další dvě.

,,Sarah,nestačilo ti to už?" zeptal se Niall s pobavením v hlase.

,,Stačilo snad?" zasmála jsem se, i když sama jsem nevěděla čemu.

Najednou jsem se dobře bavila - společnost byla furt strašná,ale alespoň vtipná.

,,Myslím že já jsem zažila nejhorší trapas,horší než ty,Louisi," řekla Soph. ,,Na střední,v prváku. Líbil se mi tam jeden kluk,vlastně jako všem ostatním holkám. Nebyla bych to já,kdybych se mu nevtírala do života,že?" zasmála se.

,,Jednou mě pozval k sobě,pořádal menší párty,byli tam všichni ze školy. Dost jsem toho vypila. Později jsem mu chtěla říct,co k němu cítím - místo toho jsem mu pozvracela boty," ukončila svůj proslov.

,,Já měla horší. Jednou jsem-" začala jsem,ale zastavila mě neuvěřitelná bolest hlavy. Zase. Jako tehdy.

Sledovala jsem lidi okolo a snažila se dýchat v pravidelných intervalech. Všichni na mě upírali pohled, a čekali až začnu mluvit.

,,Je ti něco?" zeptal se Niall.

,,Ne jen.. Asi. Na chvíli půjdu ven," vyskočila jsem ze židle a snažila se prorvat davem lidí.

,,Sarah!" uslyšela jsem za sebou hlas,ovšem neotáčela se.

Konečně vzduch. Mé plíce jako by měli explodovat - to samé i má hlava.

,,Sarah,co je ti?" doběhl Niall.

,,Nic,jen se mi udělalo špatně," odvrátila jsem pohled. ,,Už je to lepší," zalhala jsem.

,,Chceš jet domů?" zeptal se. Jednoduše jsem kývla.

Bylo mi blbé,opouštět všechny v baru,ale byla jsem ráda,že jsem byla osvobozena.

Nasedli jsme do Niallova auta,které po chvíli nastartovalo a vyjelo z parkoviště.

,,To se ani nerozloučíme?" zeptám se.

,,Napíšu zprávu,že jsme museli jet," odpověděl a dál sledoval cestu před sebou.

,,Přejel si to," upozornila jsem Nialla. ,,Zastav prosím,dojdu to"

,,Nejedeme k tobě," řekl jednoduše,jakoby se nic nedělo.

Nic jsem neříkala,jen sledovala cestu z okýnka. Zastavili jsme před mě už známým domem.

,,Už je to lepší?" zeptal se, když jsme vešli do domu.

,,Oh,jo,mnohem"

,,Dnes tu přespi. Dost jsme oba pili,ještě štěstí,že nás nechytili po cestě," zasmál se. ,,Přinesu ti nějaké věci na spaní"

Kývla jsem a zatímco Niall odešel,jsem začala hledat koupelnu.

Našla jsem ji po chvíli hledání.

,,Tady máš ty věci," zaklepal Niall.

,,Jo,díky," otevřela jsem dveře a vzala si hromádku úhledně složeného oblečení.

Po převléknutí jsem se vydala zpět do kuchyně za Niallem,který seděl na barové stoličce a prsty bubnoval o mramorovou desku.

,,Děkuju,že mě tu necháváš," usadila jsem se naproti němu.

,,Neděkuj mi. Pojď,ukážu ti, kde budeš spát," mávnul rukou na náznak toho,abych šla za ním.

Došli jsme před bílé dveře,které po chvíli Niall otevřel. Pohled se mi naskytl na velkou postel v okolí nočních stolků se spoustou květin.

,,To je úžasné," porozhlédla jsem se po pokoji - měl i vlastní koupelnu.

,,Mě to moc úžasné nepřijde. Je to moc kýčovité," řekl s rukami v kapsách.

,,Možná je to trochu.. Luxusnější,ale hezké," usmála jsem se. ,,Asi si půjdu lehnout," pronesla jsem a usadila se na postel.

,,Um.. Sarah. Můžu ti ještě předtím něco říct?"

,,Oh,ne nesmíš," řekla jsem ironicky. ,,Dělám si srandu," dodala jsem když jsem si všimla jeho zmateného výrazu.

,,Um.. No. Jak dlouho se známe?" sednul si na postel.

,,Asi šest měsíců," je to opravdu dlouhá doba.

,,Jo,to je dlouho,co? Pamatuješ si,jak jsem tě potkal? Vzlykala jsi mi na rameni,zatímco já se nemohl dosatat ke slovu," uchechtnul se,nad čímž jsem schovala svůj obličej pod vlasy.

,,Bylo to roztomilé. Jsem rád,že jsem za tebou tehdy přišel," dodal.

,,Jo. Já taky," usmála jsem se, chystajíc si lehnout do postele a jít spát.

,,Sarah-" odmlčel se.

,,Nialle?" usmála jsem se.

,,Víš.. Nějakou dobu - možná o něco delší dobu - jsem měl pokušení ti něco říct," pronesl tiše,skoro neslyšně.

:)) tak, v další díl se pokusím vydat brzo, děkuju za všechny ohlasy! ^•^

Jinak,potřebuju pomoct. Asi budu měnit název příběhu,protože stejných názvů najdete na Wattpadu miliardy.

Alespoň napište,jestli jste s názvem příběhu spokojení,nebo ho mám malinko pozměnit :/