Symfonie pro tebe//obcansky prukaz

láska je láska

„Čau kočky. Co nám to sem nesete?"
Řekl ten kluk v ponču.
„Neseme vám nějakej tvrdej a taky nějaký pivko. A taky nás samotné. To je hlavní." Odsekla jsem tomu drzounovi a podala mu Hanu. „ tady máš Hanku."
Ihned pochopil a posadil jí vedle toho kluka.
„Tohle je Petr ale říkáme mu Žába"
„žába. Miluju žáby" oddechla si potichu najebaná Hana a koukala se do dálky
„tohle je Dimitrij ale říkáme mu Míťa. Je hodně chytrej"
Ukázal na kluka s brýlema. Vypadal jako šprt už od pohledu. Docela roztomilej šprt. Pomyslela jsem si.
Pak představil toho blonďáka.
„tenhle fešák je Aleš a je to básník."
„a já jsem Venca ale všeci mi říkaj Popelka, tak můžeš taky"
Oukej přiznám že ti hoši jsou docela hřebečci.
„A tohle je Elizabeth ale můžete jí řikat Betyna jako jÁ"
Ajéje Hana se ozvala.
"Tak si pojď sednout Bety. Přece tam nebudeš stát ne??"
Navrhnul Aleš.

Poslední co si z toho večera pamatuju je, že jsme zpívali a hodně pili. Ráno jsem se probudila u sebe doma a vedle mě ležela Hana. „holka ty jsi včera byla úplně mimo, normálně jsme tě museli táhnout domů."
„vážně? Tyvole to je trapas. A co ten tvůj Péťa co??" Mrkla jsem na Hanču.
„víš co? Naser si. Běž si dát radši sprchu a já nám zatím něco uvařím na oběd."
„na oběd?"
"No je půl dvanáctý a teď už švihej."
Dala jsem si sprchu a u toho jsem se snažila vzpomenout co se včera stalo.

„Hmmm mňam co to vaříš Hani?"
Ucítila jsem sladkou vůni palačinek.
Vběhla jsem do kuchyně jenom v sukni a podprsence. To byl docela průser protože u stolu seděli kluci a zírali na mě.
první se probral Aleš. „myslím že by sis měla vzít tohle." A hodil po mě jeho mikinu. „jo dík" řekla jsem a stejně jsem odběhla do pokoje pro svoje tričko.
Sprosťáci! Jak na mě čuměli.
Oklepala jsem se z toho a vešla znovu do kuchyně. „tak teď je to lepší." Řekla jsem a šla si sednout. Ještě jsem zasechla Míťu jak šeptá Popelkovi že se mu to předtím líbilo víc ale neřešila jsem to.

Po obědě museli jít hoši domů. Tak jsme se domluvili že si dáme sraz ve dvě na cingláku. Žába ještě řekl že sebou vezme nějakou desku.
„dík za oběd!" Poděkoval ještě a odešli

„nad čím přemýšlíš?" Vyrušila mě Hanka z mýho přemýšlení.
„Nad ničím..."
„tak mi to večer řekneš ty kravko chci to vědět"
„Hanko ty seš pinda víš to?"