Vzpomínáš?

I.

Ahoj,

Už to budou dva roky. Vzpomínáš si na mě ještě? Já na tebe musím myslet pořád a moc mi chybíš. Hodně jsem přemýšlela na co bych se tě zeptala, kdybych mohla a napadá mě jen – Jsi teď šťastná? S tím, co děláš, kde jsi, a tak celkově? Doufám že jo. Já teď dost váhám, co se svým životem.

Vždycky jsem si myslela, že po střední zabalíme kufry a odletíme někam pryč, kde nás nikdo nebude znát, kde budeme pár hodin denně pracovat v malé kavárničce na rohu ulice, dlouho do noci se budeme procházet městem a povídat si. Na ničem by nezáleželo, byly bychom spolu, tak jako kdysi... Moc si přeju, aby se to vyplnilo.

Příští týden mám nastoupit jako plavčík u nás ve městě na koupališti. Vím, že bys mi řekla, že je to lepší než nějaká malá kavárna někde v neznámu, protože kolem mě jsou samí skvělí lidi, ale já tak nějak cítím, že ten nejlepší a nejdůležitější člověk mi tady chybí.

Když už jsem nakousla ty novinky. Psalo mi pár lidí z naší bývalé party, jestli bychom s nimi nešly na túru. Nechceš jít? Možná by mohlo bát fajn se s nimi po letech vidět, zavzpomínat na kdysi. Na chvíli vypadnout ze stereotypu. Já sice nevím, jestli půjdu, ale tebe by všichni určitě rádi viděli.

Zatím se měj, někdy ti zase napíšu.

                                                                        Moc mi chybíš

                                                                                                            Tvá T.P.

PS: Vím, že neodpovíš, protože TY dopisy nepíšeš, ale i tak budu doufat ve tvou odpověď...