Měsíční tajemství

Část dvacata osmá

Je rok 2010 , seděli jsme s Anthonym na snídani ve městě jménem Mystic Falls . Celou tu dobu jsem byla sním projeli jsme vážně celý svět jak říkal a slíbil , napila jsem se kafe a Anthony si četl noviny . Koukl se na mě a usmál se , chytl mě za ruku .

" Mystic Falls není tak špatné "
Řekl mi Anthony.

"No tak to nevím "
Pozvedla jsem obočí a on se usmál , čas sním utíkal rychle . Neměla jsem čas tenkrát myslet ani na Klause , já a Anthony jsme byli dobří přátele nikdy mezi námi nic nebylo a mohlo být několikrát . Jako muž mě vážně přitahoval a já přitahovala jeho .

Anthony po snídani šel zařídit par věci aby jsme mohli zůstat ve městě a já jsem se procházela po náměstí a nakupovala jsem . Už jsem se nemohla dočkat na náš nový dům , žádné stěhování konečně se někde usadíme .
Zastavila jsem se na chodníku a koukala jsem se před sebe .
Bože znám toho muže , koukala jsem se na mladého muže který stál proti mě o kus dál .

" Stefan Salvatore "
Řekla jsem a on se na mě podíval a jeho pozornost byla moje .

Kývnul hlavou a koukal se na mě .

" Ano a vy ?"
Došel ke mě a nadechl se , řekla bych že zbělal a nedokázal ze sebe vypustit žádné slovo .

" Známí rozparovač Stefan "

" Jen Stefan "
Řekl mi .

" Jistě "
Obešla jsem ho kolem dokola a přivoněla jsem si k jeho krku on se nadechl a polkl .

" Kat Mikaelson "

" Jen Kat , Stefane "
Zastavila jsem se opět před nim a on se na mě díval , pousmála jsem se a koukala jsem se na něho .

" Jak je to dlouho Kat ?"

" Dlouho "
Odpověděla jsem mu , on i chtěl něco říct ale já ho nenechala .

" Pořad máš slabost pro blondýnky ?"

" Ne "
Odpověděl mi , jistě . Koukala jsem se na něho a on se díval na mě . Přišel k němu další muž vysoký , černovlasý , modré oči ve kterých se ztrácela každá žena .

" Kat tohle je Damon , můj bratr . Damone tohle je Kat "

" Těší mě "
Usmála jsem se a on pozvedl obočí a usmál se .

" Mě také , neřekl jsi mu že máš tak pěkné kamarádky ."

" Nejsem kamarádka spíš potíž která mu v devatenáctém století vadila "

" Vím na co narážíš Kat a omlouvám se moje emoce .."

" Ne Stefane , nesváděj to na emoce prosím "
Odpověděla jsem mu a obešla jsem jak jeho tak Damona a šla jsem dál .

" Je ve městě !"
Řekl mi Stefan , zastavila jsem se a koukal jsem se před sebe .

" Klaus je ve městě "
Řekl mi znova , nadechla jsem se a šla jsem dál pryč . Klaus mě nezajímal , vymazala jsem ho že svého života jako všechny které jsem kdy milovala .

........Rok 1830 .....

" Vaše matka není na tom dobře Kat, nemoc která ji postihla se nedá zastavit "
Řekl mi lékař , začala jsem brečet a snažila jsem se uklidnit .

" Zůstanu sní , budu tady "
Otočila jsem se na Klause .

" Kat moc mě to mrzí "

" Je to tak těžké , každého koho znám umírá Klausi "
Klaus mě rychle obejmul a já obejmula jeho . Políbil mě na čelo a rychle mi utíral slzy .

" Můžeš ji tu cestu udělat snáší Kat "

" Jak ??"

" Pojď "
Řekl mi a vedl mě za mojí matkou , posadila jsem se k ní a chytla jsem ji za ruku .

" Zavři oči a dostaň se ji do hlavy Kat , kam koliv chceš ji vem a ulehči ji ten odchod "
Kývla jsem hlavou a zavřela jsem oči , stála jsem  s matkou na naši zahradě na venkově a trhala jsem karafiáty , ona seděla na dece a koukala se na mě . Došla jsem k ni a ona se usmála .

" Krásný den že ano "
Řekla mi , kývla jsem hlavou a koukala jsem se na ni .

" Miluju tě mami "

" A já tebe Kat , musíš být šťastná .. Chtěla jsem pro tebe jen to nejlepší "

" A taky mám to nejlepší "
Obejmula jsem ji a ona začala brečet .

" Budeš mi chybět holčička "

" A ty mě mami, ale jednou se sejdeme opět tady .. Všichni ty, já , otec a Alexandr a bude to jako kdysi "
Mama se na mě koukala a pak se podívala za sebe kde stál otec, usmíval se a natáhl k matce ruku . Ona mě políbila na čelo , zvedla se a šla za otcem .
Ten ji chytl za ruku a šli spolu dovnitř do domu , otevřela jsem oči a koukla jsem se na Klause , matky srdce přestalo tlouct .
Rychle jsem Klause obejmula a on mě u sebe držel tak moc pevně a ja jsem brečela .

........Kat .........

Zavrtěla jsem hlavou a nadechla jsem se , tohle byla moje poslední vzpomínka na mojí matku . Tenkrát u mě byl Klaus a pomohl mi se rozloučit s mámou , poslední minuty jsem byla sní .

Musela jsem na to zapomenout jako na všechno sním .
Byla jsem ve městě kde jsou opět všichni tohle nemohlo být jen tak , něco mě k němu pořad táhlo a ja nevěděla co a nechtěla jsem to zjistit chtěla jsem jen normálně žít po boku Anthonyho ..