Měsíční tajemství

Část štýřicátá šestá

O osm let později
.......................................................

Je to jako když křičíš a nikdo tě nemůže slyšet,
téměř se stydíš. Že někdo by mohl být až tak důležitý,že bez něj, se cítíš jako nic. Nikdo nikdy nepochopí jak moc to bolí.
Cítíš se beznadějně, jako když tě nic nemůže zachránit.
A když to přejde a je to pryč,
skoro si přeješ abys měl to všechno zlé zpátky,
abys měl zpět i to dobré.

Takhle jsem se cítil posledních osm let, půlka mě umřela a ta druhá půlka přežívala s tím že musí .

Snažil jsem se Kat najít ale jako by neexistovala.

Koukal jsem se na malou Hope jak spala, tohle byla ta půlka že mě která musela žít, když jsem zjistil proč Kat odešla nechápal jsem to ale postupem času jsem pochopil nebo jsem si to aspoň myslel . Věděla že když zůstane nikdy nebudu Hope milovat tak jak by si zasloužila . Věřil jsem že Kat měla být ta žena která měla nosit pod srdcem moje dítě , ale osud to chtěl jinak a já Hope miloval , miloval jsem ji tak moc .

Políbil jsem Hope do vlasů a odešel jsem z jejího pokoje . Zavřel jsem dveře a šel jsem k sobě , seděl jsem na balkoně a koukal jsem se na město tak jak jsme to vždycky dělali s Kat.

" Mužů ?"
Řekl hlas za mými zády , otočil jsem se a u dveří stál Marcel , kývl jsem hlavou a on došel ke mě . Podal mi bílou obálku .

" Co je to ?!"

" Otevři to , ale slib mi že zůstaneš v klidu "
Nechápal jsem to , otevřel jsem tu obálku a vypadla na mě fotka , zvedl jsem ji ze země a na té fotce byli dvě děti .

" Proč mi dáváš fotku kde jsou děti ?"
Koukl jsem se na Marcela , on pozvedl obočí .

" Přišli mi dneska ráno od Kat, dívka se jmenuje Storm a chlapec Nik . Poslala mi tu fotku protože jsem našel kde je , nemohl jsi ji najít protože se plavý ona i její děti na lodi. Není nikde ve městě , mají menší dům na jednom ostrově kde nikdo není . "
Marcel mi podal další fotku , byla na ni ta malá dívka .

"Storm je vášnivá malířka a Nick je neposedný a musí mít za každou cenu pravdu "
Rychle jsem si sedl do křesla na balkoně a koukal jsem se na ty fotky .

" Včera jim bylo osm let Klausi , jsou to dvojčata . Jen co Kat porodila proměnila se . Storm je talentovaná malá čarodějnice, Nick umí také čarovat ale rád se proměňuje na malé vlčí stěně , nepotřeboval nikoho zabit , oba dva jak Nick tak Storm potřebuji lidskou krev , nejsou jako Hope všechno v sobě mají aktivováno, hned jak se narodili "
Poslouchal jsem ho ale nemohl jsem odtrhnout pohled od těch fotek .

" Drží je dál mimo civilizaci , dokud si nebude jistá že zvládnou svoje emoce . "

" To jsou moje děti "
Řekl jsem , koukl jsem se na Marcela a měl jsem oči plné slz , on kývl hlavou a pousmál se .
Zavřel jsem oči a nadechl jsem se , moje děti které Kat drží daleko od všech. .

.......Kat .......

Malý Nick byl na pláži a opět otravovat Storm , ta natáhla ruku a mávnutím ruky ho odhodila do moře .

" Storm !!"
Houkla jsem z okna které mířilo rovnou na pláž . Ona na mě otočila hlavu a pousmála se , Nick vylezl z vody a proměnil se na malého vlka , Storm začala křičet a běžela rychle do domu , zavřela dveře a schovala se za mě . Nick běžel za ni ale jak zavřela Storm dveře tak on skočil dovnitř oknem a rovnou na linku . Storm natáhla ruku a letěl proti němu nůž , rychle jsem stála u Nicka a ten nůž se mi zabodl do krku .

" A sakra !"
Řekla Storm a Nick se proměnil zpět na malého chlapce . Vytáhla jsem si ten nůž z krku a sedla jsem si na zem . Nick mi rychle přiložil ruce na krk a rána se zahojila .

" Tohle musí skončit , jednou mě vy dva vážně zabijete "

" Promiň "
Řekli na ráz oba dva a koukali se na mě .

" Možná kdyby tady byl konečně táta tak .."

" Tak vy dva byste byli už dávno někde na soukromé škole , uvězněni a beze mě !!"

" Už zas přehání "
Řekl Nick , Storm se zasmála .

" Do pokoje oba dva !!"
Zvýšila jsem hlas , Nick i Storm se otočili a šli nahoru do pokoje . Vydechla jsem a zavrtěla hlavou , každý den to s nimi bylo divočejší a divočejší ..