Proč zrovna nepokoje? Většina lidí si řekne: ,,No jo exotická země to musí být pohoda" ale vůbec to tak není. Pro bělocha jako je můj otec to je den ode dne víc a víc dřiny. Vzpomínám si když to počínalo obyčejným sbíráním dříví v lese. Postupně to byla například "výchova" prasat. Musel vždy vstávat okolo druhé hodiny ranní a přisunovat právě narozená selata k matce, aby se napila. A když zrovna prasnice rodila, musel na celý průběh dohlížet. Potom přišla obživa. Michelle měla dost práce s malou a s uklízením doma, a proto měl obživu a částečné vaření na starosti táta. Když zrovna sekal dřevo nebo dělal něco v hospodářské části jejich pozemku, rozpálil oheň, na něj dal mřížku a ohříval vodu nebo vařil rýži. Občas to byla opravdu dřina. Na Filipínách bývá většinou vedro ale občas se taky stane, že přijde hurikán nebo podobná přírodní katastrofa a venku se značně ochladí. V takovém případě není příjemné venku pracovat nebo v jeho případě, vařit. Další věc byl jejich obchod. Nebyl to nijak zvláště velký obchod. Přirovnal bych to k velikosti našich zmrzlinových stánků. Nešlo o to, že by samotné prodávání bylo těžké ale dorozumívání mezi taťkou a zákazníkem nebyl dvakrát nejlepší, i když je angličtina jeden z úředních jazyků. Proto musel pochytit několik základních frází a slovíček od Michelle. Potom nastaly nepokoje se zdravím. Táta sám nebyl moc zdravý obecně ale byl posledních pět let celkem fit. Ovšem změna klimatu a života mu taky přidala několik zrádných nemocí. Často se mně ptá na různé nemoci. Napíše mi, že ho třeba bolí na pravé straně břicha a do toho ho bolí hlava. Kvůli nedostatku dat mu to hold musím najít. Kdo ví, co to je. Radši mu to najdu, než aby to bylo něco smrtonosného. Rovnou jsem naťuknul další věc. Nedostatkem dat trpí často. Jeho rodina na tom totiž není finančně úplně nejlíp ale chudí zase nejsou. Ovšem nějakou Wi-Fi si nemohou dovolit a tak tam všichni žijí z dat. Třeba se příště dozvíte i něco pozitivního...
