Dlouho, předlouho se neudálo nic tak ohromujícího nebo závažného, abych Vás o tom informoval. Rozhodl jsem se proto vytknout několik alespoň trochu zajímavých věcí, co se za posledních pár měsíců udály. Malá Antoinette se už ku příkladu začíná učit spoustu nových věcí. Její rodný jazyk je Tagalog ale i tak má obrovskou anglickou průpravu, jelikož je to jejich druhý úřední jazyk. S jazykem to u nich funguje téměř jako u nás. Existuje v podstatě univerzální jazyk, sice filipínština, ale podle oblasti se zde mluví nářečím a jedním z nich je právě Tagalog. A proto ode mne dostává veliký obdiv, že už v tak útlém věku má tak velký jazykový základ. Další věcí je, že už si začíná uvědomovat různé souvislosti. Táta jí často vysvětluje, že má v jiné zemi sourozence a to staršího brášku, ale doposud to nikdy moc nepochopila. S tátou si den co den posíláme různé fotky a videa, abychom jeden o druhém věděli, jestli je zdravý, co právě dělá a jaké je například počasí. Jelikož mám dobrou fyzickou průpravu, poslal jsem tátovi pár videí a fotek z posilovny aby věděl, jakých hodnot jsem, fyzicky schopen nabírat. Ta nejlepší část přijde teď. Táta videa a fotky ukázal Michelle a ta mně hned začala chválit a podobné věci, jenomže nebyla jediná, která to viděla. Video viděla i malá Nino (Antoinette), která měla po pár sekundách vykřikovat "koja Daniel, koja Danie". Slovíčko "koja" se používá, jako přídavné jméno pro rodinného příslušníka a znamená doslova starší. To se mne celkem dotklo. Poprvé slyším, že o mne Nino ví. Byl jsem velmi rád. Život tam jde pořád stejně. Chudoba ze života nikdy nezmizí, ale je to den ode dne, měsíc od měsíce lepší a lepší.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
