Ze země zaklínače ( Geralt x reader)

Vyjížďka k útesům (2)

pohled y/n

Ráno jsem se probudila a Geralt nebyl nikde k nalezení, trochu jsem se začala bát a tak jsem šla na kraj lesa, když v tom mě někdo chytil za pas.

,, Geralte! Víš jak jsi mě vyděsil, hledala jsem tě úplně všude." vynadala jsem mu naoko. 

,, šel jsem jen pro čistu vodu y/n. Když za hodinu vyrazíme u vodopádu budeme snad ještě dopoledne. Tak se pojď nasnídat ať vyrazíme c nejdříve."

Mezitím co jsem snídala Geralt cvičil s mečem ,jak mi totiž vysvětlil, tak se stihl nasnídat ještě když jsem spala. Pozorovat ho, jak cvičí, ale bylo stejně milionkrát lepší než snídaně. Snažila jsem se nezírat, ale prostě to nešlo, ty svaly se při každém pohybu rýsovali pod jeho košilí a vlasy vlály ve větru, jelikož si je nechal na volno.

Za hodinu a kus jsme vyrazili a ještě dopoledne dorazili k vodopádům, ta vyjížďka byla nádherná všude bylo spoustu květin, které jsem ještě nikdy neviděla a jak nádherně voněly, ale pořád nebyli nic ve srovnání s vodopádem. Jsem si jistá, že musel mít více jak 15 metrů, nýdhrně hučel a šel od něho příjemný vánek v letním vedru. 

S Geraltem jsme sesedli z koně, a sestupovali pomalu dolů k vodopádu, abychom roztáhli deky a dali si nějáké jídlo. 

,, Je bezpečné jít se podívat do lesa, jen na kraj slibuji, že nepůjdu daleko, ale chci se podívat na ty květiny co jsme cestou viděli."

,,No není to nejbezpečnější, ale půjdu s tebou, stejně bude potřeba dřevo na večer." pomalu a nejistě souhlasil Geralt.

Trhala jsem květy, co vypadali jako pampelišky, voněli po skořici a měli růžovou barvu, když v tom jsem uslyšela něco jako hřmění.

,,Y/N pozor!" křikl Geralt a sthl mě k stromu zrovna když okolo nás probíhala stádo jelenů a laní, za 2 minuty bylo pryč, ale to mi bylo jedno, jelikož Geralt stál tak blízko mě, že jsem slyšela jak mu srdce bije jako o závod, pár neposedných pramínků uniklo z culíku a padali mu do tváře a až teď jsem si mohla prohlédnout drobné i větší jizvy na jeho tváři a v tu chvíli jsem ho políbila. Nejdříve jen jemně, jsem ochutnala jeho rty, ale Geralt mě přirazil ke stromu a polibek prohloubil. Stával se z toho polibek při kterém člověk lapá po dechu, pak se najednou Geralt ode mě odpojil. 

,,Rád bych pokračoval, ale stádo se jen tak nevyplaší a jen tak před něčím neutíká. Vůbec se mi to nelíbí, musíme ihned zpět. Později si promluvíme." slíbil a chytil mě za ruku.

Pomalu jsme se vydali zpět.

Další kapitola po dlouhé době na světě, snad se Vám bude líbit.

popis květin jsem si naprosto vymyslela

S láskou Megie