Ze země zaklínače ( Geralt x reader)

Kempování u vodopádů

Dorazili jsme zpět k vodopádu, nikde nebylo ani živáčka a vše se zdálo klidné jako předtím, ale Geralta šel cítit vnitřní neklid. Když jsem pocítila jeho neklid, začala jsem se ošívat a tušit, že přijde něco nepříjemného, ale nic se nestalo, čekali jsme v klidu asi hodinu, ale vše bylo tak jak být má.

,, Myslíš, že by mohlo v lese něco číhat? Co  když jsme je vyděsili my? Mohlo to přece tak být nebo ne?" zeptala jsem se Geralta.

,,Y/N my jsme je nevyděsili, to by stádo běželo od nás a ne přes naší polohu. Nevím co je vyděsilo, ale pokud před tím utíkalo celé stádo tak to podle mě, muselo být něco velkého, možná everský ledový vlk, ale kdo ví? V lese jsem jeho stopy nezaznamenal a co vím v téhle oblasti by žít neměli."

To mě na chvíli uklidnilo, Geralt byl totiž vynikající stopař a pokud by tu vlci žili určítě by si jejích stop všimnul, tak snad o nic nešlo. 

Pokud pominula hrozba naší bezpečnosti, tak je čas na druhou debatu a do té se mi vůbec nechce, cítím se z ní vůbec nervozní, zajímalo by mě co mi chce k tomu Geralt řící. Musím mu podle mého připadat jako, hloupá holka, kterou dostal na krk , a která mu je úplně k ničemu. Neumím bojovat, nevyznám se v lese, neumím nic podobného tomu co čekal že budu umět, když mě přivolal. Určitě si musí myslet, že ten polibek byl chyba, jak jinak by se dalo vysvětlit, že o tom chtěl mluvit. Pomalu jsem začala doufat, že na ten polibek zapoměl, ale to jak moc se mýlím jsem zjistila hned v další vteřině.

,,Y/N musíme si promluvit o tom co se stalo v lese, o tom polibku a prosím nech  mě to domluvit." začal Geralt, jakmile jsem kývla, že ano začal mluvit.

,, Nevím jak se to stalo a velice se omlouvám, že jestli jsem tě urazil, nevím jaká jsou pravidla a standarty u vás, ve vašem světě. Myslím že jsi chytrá, hezká a neuvěřitelně milá dívka, uznávám že se chovám velice odměřeně, ale začalo mi na tobě záležet. Časem jsem zjistil, že tě nechráním protože jsi mág kterého potřebuji, ale protože tě chci chránit, chci tě mít u sebe v náručí, protože jen tam jsi v bezpečí." zůstala jsem zírat v úžasu, čekala jsem cokoliv, ale tohle ne.

Jakmile můj šok pominul, nadechla jsem se a začala velice pomalu mluvit.

,, Geralte, já k tobě chovám úplně stejné city, neurazil jsi mě, jak by si mohl. Já jen čekala, že si budeš myslet, že ten polibek byl chyba. Cítím se s tebou dobře, v bezpečí a tak zvláštně doma, pomalu se mi nechce vracet ani do našeho světa. A samozřejmě mi na tobě také záleží."

Jak mile jsem to dořekla , tak mě Geralt políbil, nebyl to pomalý cudný polibek, nýbrž polibek se všemi zadržovanými emocemi, políbila jsem ho nazpět.

Geralt líbal Y/N, jeho ruce jí podepřeli záda, a pomalu začali přejíždět na horu a dolu po zádech. Bohužel zanedlouho jim došel vzduch a tak se od sebe odpojili, ale jakmile nabrali dechu, byly Geraltovi ústa zpět na Y/n , ale tentokrát na krku. Y/N zaklonila hlavu a zakňučela a Geralt jí pomalu položit na deku.

Na zbytek si počkejte do další kapituly. :)

Po dlouhé době vydávám nový díl, za pravopis se omlouvám a doufám že se bude líbit.