Osudový únos

34. Heimdall

Druhého dne ihned po snídani si mě Frigga odvedla s sebou do pokoje, kterým byla nejspíše knihovna, neboť celý oplýval knihami od země až po strop. Oči se mi rozsvítily. To je nádhera. Sen.

„Pojď sem, děvče, sedni si,“ rozkázala něžně a já učinila, jak řekla a zaujala místo v křesle naproti ní.
„Máš na Lokiho dobrý vliv,“ začala a přitom se na mě usmívala od ucha k uchu.

„Ne nemám na něho žádný vliv,“ vykrucovala jsem se opatrně. On se jen tak ovlivnit ničím a nikým rozhodně jen tak nenechá.

„Možná to ještě nevidíš, ale něco jsi v něm probudila, něco, co měl schované hluboko v sobě. Jsem ráda, že tu jsi.“

Ona byla neskutečná. Loki měl pravdu. Nepřeháněl, když říkal, že je snad ta nejčistší duše ve vesmíru. A ta poslední věta byla tak upřímná. Měla jsem aspoň pocit, že sem částečně patřím.

Vytvořila jsem na obličeji široký úsměv od ucha k uchu, abych vyjádřila obrovskou vděčnost za to, co pro mě dělá.

„Ale zkrátka musím učinit, co je nutné, takže musíme zjistit, co se v tobě skrývá za jinou vzácnost.“
Jo to by mě taky zajímalo, protože já za celých těch 20 let svého života nezjistila vůbec žádnou vzácnost uvnitř sebe.

Frigga se mě po celou dobu ptala na různé otázky, od hlavy až k patě mě zkoumala a především si prohlížela dlaně nebo oči, ale zdálo se, že nic nezjistila, ačkoliv jsem neměla nejmenší zdání, co vlastně hledá.
Po dlouhém, vyčerpávajícím zkoumání mě propustila a já šla navštívit Lokiho, jak jsem slíbila. Vypověděla jsem mu, jak se jeho matka snaží, ale zatím bez úspěchu.
Asi ani jeden nedokážou pochopit, že jsem prostě zcela obyčejná.

Z toho všeho se stala už rutina. Každý den jsem se na hostinách potkávala s králem, královnou, Thorem a jeho přáteli. S nikým jsem si ale příliš blíže nebavila a to i s důvodu, že jsem většinu času trávila s Friggou, která zkoumala každý kousíček mé osoby, ale nejen to, vytvořily jsme si opravdu skvělý vztah a během našeho společně stráveného času jsme si dost povídaly i zábavné a osobní věci. Opravdu mi přirostla k srdci.

„To máš pravdu, někdy s nimi vyjít, je o život a není to lehký, často mám nutkání je zaškrtit, ale miluju je všechny tři,“ reagovala jednou, když jsem se jí svěřila, jaký názor mě napadl na její blízké tři muže při poslechu rozhovoru Lokiho s Ódinem.
Moc se mi líbilo, že jsem se jí mohla svěřit prakticky s čímkoliv, aniž bych se musela bát, co se mi stane.

Ódin mě naopak ignoroval, nejspíš mě bral jako otravný, jedovatý hmyz v jeho království, ale vzhledem k tomu, že si mě vzala pod svá křídla jeho vlastní žena, přešel to a dělal jako bych neexistovala.
A při každé volné chvilce jsem pokaždé za pomoci nějakého strážného zaběhla za Lokim, jemuž jsem sdílela své dojmy. Vždy pilně naslouchal a přikyvoval, ale nechtěla jsem ho tím trápit, ačkoliv mě ujišťoval, ať mu vždy řeknu vše, co se odehrává v paláci i mém životě.

Tak to probíhalo den za dnem a já vlastně ani neměla ponětí, kolik takových dnů už uteklo.
Jak dlouho jsem vlastně mimo svůj domov? Co se vlastně děje na Zemi?

***

Jako obvykle jsem trávila čas s Friggou. Tentokrát jsme seděly na zahradě v luxusním zámeckém zlatém altánku a popíjely jakýsi chuťově velmi zajímavý, ale dobrý místní, asgardský mok. Co jsem tak vyrozuměla, skládal se převážně z hroznů a namletých oříšků. Sice s podivem, ale lepší kombinaci jsem v životě nepila.

S Friggou už se naše konverzace ubíraly směrem více osobním a zábavnějším, často jsme se velmi smály, což krále viditelně popuzovalo, než že bychom se snažily přijít na jakési mé vnitřní tajemství, o němž jsem neměla ani tušení a pořád si stála za svém, že nic takového ve skutečnosti není.

„Pojď, mám nápad,“ zvedla se královna z ničeho nic a vedla mě monumentálními chodbami palácem.
Najednou se zastavila u jednoho ze strážných. „Zavolejte Heimdalla, ať přijde za mnou do knihovny,“ zadala rozkaz, načež se voják vydal jedním směrem a Frigga opačným. Klusala jsem za ní jako věrný psík až jsme došly ke knihovně.

Achjo, povzdychla jsem si, je to tu znova, budeme se zabývat tím, co pravděpodobně ani není a na příjemné povídání můžu zapomenout.
Proč k tomu vlastně potřebuje toho Heim.. Hamdala? Nebo jak to říkala? Kdo to vůbec je?

Obešla jsem obrovský stůl a posadila se do křesla, mého obvyklého místa v této místnosti.
Za okamžik do pokoje vkročil muž s vynikajícím rovným postojem ve zlaté zbroji. Od všech ostatních se především lišil svou tmavou pletí a ... a těma očima. Ty jeho oči byly jako malé žluté kuličky, které mi snad viděly až do duše.

„Volala jste mě, Vaše výsosti?“ vyslovil hlubokým, přesto velmi vřelým hlasem.

Frigga přikývla a přivedla ho do mé těsné blízkosti.
„To je Mira,“ představila mě a já se cítila vcelku trapně.
Co mám jako dělat? Podat mu ruku? Nebo ne? Jak se tu vlastně navzájem zdraví?

„Heimdall,“ představil se sám, věnoval mi milý úsměv a natáhl ruku na potřásnutí, kterou jsem přijala.

Takže podávání rukou. Ujasnila jsem si a srovnávala si v hlavě chod Asgardu.
No možná bychom si mohli rozumět, přelétlo mi hlavou, když jsem si ho prohlížela, vypadá vcelku mile.

„Víš, co po tobě chci,“ přerušila významně naše seznamování královna.

Heimdall si povzdychnul, podíval se krátce na mě a pak zpět na Friggu.
„Tolik energie jsem v životě neviděl, zvláštně pak ne u lidí. Velmi nepřirozené.“

„Energie?“ podivila se královna.

Jo jsem stejně tak zmatená. Jaký energie? Co to má znamenat? A co on je vlastně zač? Nějakej ezoterickej týpek?

„Jaké energie?“ zajímalo Friggu.

Proboha ona se v těch věcech taky vyzná? To si tu teď budeme zkoumat čakry navzájem?

„Všech možných.“ Heimdall pokrčil rameny na znamení, že víc nejspíše neprozradí.

„Děkuji, Heimdalle, prozatím to je vše. Můžeš jít.“

„Co to má znamenat?“ udeřila jsem na Friggu ihned poté, co se zabouchly dveře.

„Chci být sama, musím přemýšlet,“ odpálkovala mou otázku a poslala mě, ať se dojdu odreagovat za Lokim.

Popudilo mě, že mi odmítá prozradit víc a v podstatě mě vyhodila, ale ona je tu po Lokim mým nejbližším člověkem a to co pro mě udělala, mi brání se na ni jakkoliv zlobit. A možná ona zkrátka taky nezná odpověď.

Udělala jsem tedy jak řekla. Zanechala jsem ji v místnosti o samotě a vydala se s radostí za Lokim, na něhož už jsem beztak těšila.