Osudový únos

37. Trénink

„Budu muset na náš pravidelný trénink, chceš se jít podívat?“ nabídl mi blonďatý Asgarďan jednoho odpoledne, když jsme kráčeli po paláci ležérní chůzí.

„Ráda,“ přijala jsem s úsměvem jeho nabídku. Podívat se na to, jak bojují válečníci, to je sen.

Položil mi ruku na záda, aby jemným tlakem naznačil směr, jímž se chtěl ubírat a vedl mě až do jakési arény, která sestávala jen z obrovského placu a hromady zbraní v koutě. Uprostřed už čekali ostatní, kteří už vypadali zcela připraveni na trénink.

„Ahoj,“ zavolal Thor a hned ho následoval pozdrav i od Hoguna a Volstagga.

Pozdrav jsem jim s mávnutím ruky oplatila.

Jediná osoba, jež tam obývala prostor, ale namísto pozdravu jen nevraživě zírala, byla Sif. Držela obrovskou dvouhlavou sekeru a svýma pronikavýma očima se dívala do těch mých. Kolem obličeje jí splývaly temné černé vlasy podtrhávající respekt, který z ní vyzařoval.

No nechtěla bych se s ní dostat do křížku. Raději jsem odvrátila zrak na mužské osazenstvo.

„Hej tak do práce,“ prohlásila hlasitě, aby přilákala pozornost kluků, kteří se stále dívali mým směrem.

No já asi nebudu její nejoblíbenější člověk.

Všichni se s omluvou otočili a rozešli se do středu za svou spolubojovnicí.

„Užij si to, za chvíli budu zpátky,“ ujistil mě Fandral s úsměvem, než odešel za ostatními popadaje cestou jakousi prazvláštní zbraň podobnou té, kterou držela Sif.

Sledovat je při boji a zároveň vědět, že se ve skutečnosti nikomu nic nestane, byla veliká zábava a adrenalin zároveň. Strašně jsem si užila jejich trénink, takže to uteklo neskutečně rychle a klidně bych si to ještě zopakovala.

„Tak jak se ti u nás líbí?“ zeptal se Thor, když se ke mně všichni nahrnuli.

„Asgard je vážně nádherné místo s přívětivými obyvateli,“ usmála jsem se a pominula zmínku a nevraživém králi.

Všem se na obličeji rozzářily úsměvy.

„Je mi ctí být v tvé přítomnosti,“ začal Volstagg.

A všichni měli tak vybrané chování, ne jako ta polena u nás na Zemi.

„Kdybys potřebovala pomoct, tak kdykoliv cokoliv, jsem tu,“ přidal se Hogun.

„Se mnou také můžeš kdykoliv počítat,“ mrkl na mě Thor.

„Ale jak se zdá veškerou tvou pozornost zcela zabral Fandral,“ vyřkl Volstagg dotčeně, ale v žertovném tónu.

Fandral zvedl ruce v obranném gestu. „Jen jsem se ujal vzácného hosta a příjemně se bavím.“ Vrhl mým směrem pohled doprovázený mírným úsměvem.

„Hlavně to s tou zábavou nepřežeň,“ řekl Hogun svému blonďatému kamarádovi, „už teď je zcela tvoje.“

Jeho? Jak to myslel, že jsem jeho? Já mám přece Lokiho. K němu patřím. Copak si celý palác myslí, že randím s Fandralem nebo co? Za co mě musejí mít? Nebo to myslel kamarádsky? Že jsem jeho nejlepší kamarádka? K čertu, co si mám jako myslet?

„Hej, vy žvanilové,“ ozvala se silným vcelku dost naštvaným a možná i dotčeným hlasem Sif, „mám dojem, že s vámi chtěl mluvit Ódin, tak tu přestaňte cvrlkat ódy.“

„No nedá se nic dělat,“ řekl Volstagg.

„Povinnosti volají,“ přidal se Hogun.

„S hlubokou omluvou odcházíme, ale s příslibem, že jindy si to vynahradíme,“ pronesl Thor a šeptem dodal: „Chci pořádně poznat choť mého bratra.“

Choť? Jsem Lokiho choť? Nebo takhle tu označují přítelkyně? Pořád jsem se v tomhle světě cítila naprosto zmatená.

„Proč mě tak nenávidí?“ položila jsem ještě rychle otázku než odejdou a kývla směrem na Sif, aby věděli, koho mám na mysli.

„To není pravda. kdes na to přišla? Jak by tě někdo mohl nenávidět?“ rozesmál se Volstagg.

Podívala jsem se na něho ve stylu »To myslíš vážně? Ty ji neslyšíš, jak mluví nebo jak vražedně se na mě dívá?«

Thor nejspíš zachytil můj výraz jasného pochopení chování jejich přítelkyně, neboť se chopil slova: „Neřekl bych, že tě přímo nenávidí, jen k tobě nechová jisté sympatie.“

Super.

„Je zkrátka zvyklá, že je tu mezi námi jediná žena,“ ozval se Fandral po dlouhé době, „těžce snáší, když je v naší pozornosti také někdo jiný.“

Ajeje, to nikdy nedopadá dobře. A ona k tomu všemu umí bojovat a dokonce i s těmi různými zbraněmi.
Proboha, jen si je všechny nech, já mám stejně jenom Lokiho, řekla jsem si v duchu, ale nahlas jsem se neodvážila ani pípnout.

„Tak pojďte, vy šašci,“ houkla na svou partu Sif, aby se konečně dali do pohybu a věnovala mi jeden z jejích nevraživých pohledů.

Trojice se s omluvným výrazem a pokrčením ramenou vydali za svou černovlasou válečnicí.

„Na tebe to platí taky,“ dodala, když se Fandral nehnul ani z místa.

„Já o ničem nevím.“

„Králův příkaz,“ řekla důrazně.

Očividně chtěla, aby i Fandral šel pryč.

Začínalo se mi zdát, že je Ódin vůbec vidět nechtěl, jen Sif pocitila tvrdý nepochopitelný osten žárlivosti a potřebovala své přátele dostat daleko z mé přítomnosti.

„Nemůžu ji tu nechat samotnou.“

„Však ona to bez tebe vteřinku výdrží, Romeo,“ ostrého hlasu, jímž svůj výrok vynesla, se pravděpodobně zalekl i Fandral, jelikož se s omluvou odebral a vyšel směrem k Sif.

Najednou jsem se ocitla zcela sama. Co teď? Co mám dělat? Nakonec jsem jasně rozhodla - jít za Lokim. V poslední době jsem tam nebyla tak dlouho a často, jak bych si přála a strašně se mi stýskalo.
Fandral mi na chvíli navodil pocit, že je vše v pořádku, ale není, neboť můj Loki je stále ve vězení.