(Ne)dokonalé manželství

3. - Troska

Pila jsem to rovnou z flašky, proč si brát skleničku, když vím, že to vypiju s klidem za dnešní večer. Seděla jsem na barové židli, alespoň trochu mi to pomohlo utéct od reality, až do doby, kdy mi to někdo vytrhl z ruky. Byla to Eliška, naše hospodyně, mám ji ráda, jako asi jediného člověka z tohoto domu
E:zbláznila jste se? Co se to s vámi děje?
T:všechno je špatně, všechno
Alkohol už na mě v nějakém tom množství působil
E:musíte do svého pokoje než vás tady někdo uvidí
T:a kdo by mě tady asi tak vidě
E:kdokoli

T:takže v pohodě tady můžu být...dejte mi tu flašku
E:na to zapomeňte a už nikdy nebudete pít, o to se osobně postarám, ještě by vás mohl někdo vidět
T:vidíte tady někoho
E:ne, ale kdykoli sem někdo může přijít, třeba Janek
T:jen ať vidí jakou trosku ze mě s mojí matkou udělal
Fakt bych neměla pít, budu jen doufat, že se tom nikdo nedozví, protože jestli jo, tak jsem mrtvá a to myslím smrtelně vážně

T:nemůžeme si tykat? Já se cítím staře, když mi vykáte
E:ale jen v případě, že mi budeš i ty tykat
T:pokud chceš
E:Eliška
T:Týna...a omlouvám se, že to musí být v takové situaci
Obě jsme se tomu zasmály
E:můžu se tě na něco zeptat?
T:pokud budu znát odpověď, odpovím
E:nemůžu přehlížet jak se trápíš, vím o té vaší smlouvě
No to mě zaskočilo
E:přede mnou to tajit nemusíš, proč jsi to udělala?

T:jeden z mála důvodů byl, odjakživa jsem věděla, že mi matka manžela vybere a Janek, Janek byl nejlepší kandidát
E:děkuju. Hlavně už nikdy nepij
Pak mě odvedla do mého pokoje, já sebou plácla na postel a usnula jako když mě do vody hodí
(...)
Probouzím se s šílenou bolestí hlavy, měla jsem pravdu, když jsem vám říkala, že neumím pít. Ale toho rozhodnutí rozhodně nelituji, v tu chvíli to bylo správné. Eliška mi přinesla snídani do postele
E:máš tam ode mne něco na kocovinu
T:to se hodí, děkuju
E:mimochodem máš tam k tomu vzkaz
T:od koho?
Na to mi neodpověděla, odešla