Heart beat ✓ _ TOM HIDDLESTON

part 26

Tom

Druhý den ráno na mě čekala větší práce, která mi zabrala skoro celé dopoledne, ale to mi nějak nevadilo. Aspoň jsem nemusel nad ničím nepřemýšlet, a byl ponořený do své práce. Jen mi chvílemi spíše chyběl Maty a to jsem si s ním dnes ráno volal. Tedy mamka mi zavolala, že mému skřítkovi se stýská, ale já to měl stejně. Vyprávěl mi, co s babičkou včera dělal, jak byli spolu na procházce v lese, který je kousek od maminčina domku. Taky byli ještě na zmrzlině a pak hráli jeho oblíbené hry.

Úplně jsem z jeho hlásku cítil nadšení, to bylo nejvíce, co jsem chtěl, aby byl můj syn aspoň na chvíli zase šťastný, plný radosti a mohl zapomenout na to, co se před třemi dny stalo. Nesnesl bych, kdyby se měl celou dobu trápit, když dny tráví po dlouhém čase s babičkou. Tam Matymu nic nehrozí, žádný bubáci tam nejsou.

Jestli se Taylor bude takhle dál chovat, ne jen, jak se vybarvila a předvedla scénu, která mě dost zklamala, budu uvažovat, že požádám o rozvod.

Musím říct, že se i Daniel celkem zhrozil, když mě uviděl s náplastí na čele, a hned chtěl vědět, co jsem vyváděl. Vůbec nečekal, že mi to udělala Taylor v afektu, který předvedla.

Proč bych se já sám dobrovolně mrzačil, že?

Teď jsem se blížil ke kavárně, měl jsem akorát polední pauzu, kousek od firmy, kam chodím každý den i na oběd. Je to tam útulné a tolik lidí tam v tuhle dobu není. To mám rád, a vešel dovnitř. Cestou k jednomu z mnoha stolů jsem si rozvázal šálu, kterou si stáhl a rozepl si kabát, ten si ze sebe sundal a přehodil ho přes opěrku židle, na kterou jsem se pak posadil.

Takový klid co tu panoval, jsem si užíval, až ke mě přišla žena, která tu v kavárně pracuje několik let. Podala mi jídelní lístek s úsměvem, už moc dobře ví, jaký si tu dávám čaj. Tak jsem jí taky oplatil svůj úsměv a přešel pohledem, co si dám k jídlu. Mají tu hodně velký výběr chutných jídel, od polévek, malých zákusků, až po čerstvých potravin a těch hlavních. Ale já měl chuť na kuřecí polévku a palačinky s tvarohem a ovocem, tak jsem jí o to poprosil a vrátil jí lístek.

***

Akorát jsem dojídal poslední jahodu, když jsem si všiml, že se otevřely dveře a podíval se k nim. Vůbec bych nečekal, že to bude zrovna Louis, který měl s sebou kočárek s Freddiem, a pousmál se. Byl strašně rozkošný, jak tam ležel a v ručičkách svíral plyšáčka. I když jsme si s Louisem dost rozuměli, tak jsem jej moc vidět nechtěl, když teď vím, že se El znovu vídá s Lottie, a taky, jak jí ublížil. Ano je úžasné být rodič, ale když ho má s jinou než se svou vlastní přítelkyní, tak to není vůči ní fér.

Jasně nic mi do toho není, ale nelíbilo se mi, že El tím hodně zranil a ublížil.

Ona si to nezasloužila, ale zase Louis neví, že se s El známe. Taky jsem zjistil, že si mě zatím nevšiml, byl ke mě zády, když si od ženy bral pytlík, nejspíš s něčím k jídlu. Radši jsem se věnoval hrnku s čajem a dělal, že ho nevidím, jo je to ode mě hnusný, ale nemám moc chuť se s Louisem bavit.

Musel jsem si oddechnout, když se otáčel zády ke mě a vycházel s kočárkem ven, to jsem měl štěstí. Po chvíli jsem si z kapsy kalhot vytáhl peněženku a položil na stůl pár liber, ale i malé dýško za ty skvělé palačinky. To by se líbilo i Matymu, jaké tu mají hezky vypadající palačinky s ovocem, ale vím, že mu je ráda udělá i babička. Postavil jsem se, když jsem si oblékal kabát a šálu si strčil do kapsy od něho, na tu krátkou cestu zpátky jej nepotřebuji a schoval si peněženku zpátky do kalhot.