Zrovna, když jsem se chystala od tam rychle vypadnout a jít si ke Katrin pro nudle na zlepšení nálady, a potom jít domů a dívat se na televizi, něco mi fakt svěle naplánované odpoledne překazilo. No, spíš někdo. Někdo mi zakryl oči s čekanou otázkou: ,,Hádej, kdo jsem?" tohle vážně nesnáším. Proč se to dělá? Stejně tu osobu vždy poznáte po hlase, byl to Tomas.
,,Tomasi?"
,,Jak si mě poznala?"
Pane bože, že by podle hlasu? ,,Já ti ani nevím." otočila jsem se k němu a pokusila jsem se nahodit aspoň trochu úsměv, i když musel poznat, že to byl dost vynucený úsměv.
,,Jak se máš?" ne, vážně mě nic lepšího říct nenapadlo.
,,Ale tak jako de to," a to se jako nezeptá, jak se mám já?
,, Hele, chtěl jsem se tě zeptat," aha, tak on ještě pokračuje.
,,protože už jsme se neviděli dva měsíce, od té doby, co mě přeřadili do jiné složky," jo, jasný, vytahuj se, že tebe přeřadili, prptože si lepší než já, Tina a Jennis a ostatní lidi.
,,mohli bychom někam zajít, třeba i do kina" si myslíš, že kradu? Ajo, počkat. Jako já a Tomas jít do kina, my dva sami spolu? Oh můj bože ano!
,,Ano!" to ano jsem omylem vykřikla trochu nahlas, že se pár lidí otočilo.
,,Určitě to řekni i Tině a Jennis. Určite i Rose, Stille a dalším děckám a já řeknu Georgovi a," aha, tak jsem se radovala trochu předčasně a zbytečně. Sami tam teda rozhodně nepůjdeme.
,,No víš, jako zkusit to můžu, ale nevím jestli všichni budou moct,"
,,Však jasně, to mi je jasný, s tím počítám. Hlavně nezapomeň se zeptat Tiny."
,,A tak proč se jí nezeptáš sám?" tady tohle domlování vztahů, venků a všeho podobného opravdu a doslova nesnáším. Jako by ti lidi neuměli mluvit a nemohli si to domluvit sami. Mě taky nikdy nic nikdo nedomluvil.
,,No víš... Chápeš, ne?" celý zrudl.
,,Ne to teda nechápu. A víš co?" najednou už mi můj vynucený úsměv zcela zmizel a začala jsem na Tomase řvát. ,,Už mě to fakt nebaví! Ona se ti líbí, ty se jí líbíš. Ona nemá kluka, ty nemáš holku," při tomhle jsem se skoro rozbrečela ,,tak co vám sakra brání?!"
Otočila jsem se a utíkala domů. Ty nudle jsem vynechala a běžela jsem rovnou k televizi a ke zmrzlině, která na mě čekala v mrazáku. Nikdy jsem nechápala, proč všichni, co nemají zrovna nejlepší náladu, jí zmrzlinu a hned jim je líp,ale teď jsem to už pochopila.
