Bylo pondělí a jako každé ráno jsem zaspala. Ségra mě naštěstí vzbudila celkem brzo, takže jsem stihla ještě přijít na první hodinu.
"Aa, tak slečna jde zase pozdě? Doufám, že tvoji rodiče dneska přijdou na třídní schůzky." Ou Shit. Tak trochu jsem na to zapomněla. Moje třídní mě nemá moc v lásce a kdyby naši dneska nepřišli, bylo by to ještě horší. Hned jsem taťkovi napsala zprávu a on mi odpověděl, že přijde, a taky že mě vezme do restaurace, dlouho jsme se neviděli.
Celý den šel jako každý jiný. V době, kdy byly třídní schůzky jsem byla s Johnem venku. Najednou slyším, jak mi někdo volá, je to Jenis ,,Ahoj Jenis, co potřebuješ?" "No to je dost, že si mi to vzala. Víš.. Napadlo mě..příští sobotu pořádám doma party, tak doufám, že přijdeš."strašně ráda bych ram šla, ale chtěla jsem potom být s Johnem. ,,Promiň, ale já už něco mám." a rychle jsem to vypla. Mrzelo mě to, ale jinak to nešlo, věděla jsem, že pozve i Tomase.
Jako každý den, přišla jsem v deset večer domů, jde na mě čekal taťka. ,,Jee ahoj tati, nečekala jsem, že přijdeš." vypadal strašně naštavě, tak jsem se snažila co nejvíce usmívat, ikdyž to moc nešlo. ,,Kde si byla?" řekl s klidem, ale s kamennou tváří. ,,Já jsem byla..." nevěděla jsem co odpovědět ,,Ptám se tě kde si byla??" už pomalu zvyšoval hlas a já pochopila, žeuž to nijal neobkecám, tak jsem mlčela. ,,Tak kde si byla?! Je deset hodin večer, zítra je škola a ty se někde poflakuješ?! Učitelka je z tebe uplně mimo. Každé ráno chodíš pozdě, si drzá, neučíš se, a dokonce KOUŘÍŠ!!" Cítila jsem se hrozně. Bylo vidět, jak moc jsem ho zklamala. Slzy mi vhrkly do očí a otočila jsem se k odchodu do mého pokoje, když v rozhovoru (sám se sebou, protože já jsem mu neodpovídala) taťka ještě pokračoval.. ,, Tohle musí skončit. Do té doby, než se zase budeš chovat normálně, pronajmul jsem nám malý dům na hranicích, nastěhujeme se a budeš chodit tam do školy. Do tancování tě vždy odveze taxi, které na tebe počká a potom odveze zase zpět." Odešla jsem do pokoje, práskla dveřmi, pustila hudbu volume do prava nejvíc jak to jde a brečela a brečela. Nechce se mi pryč odsud. Před tím jsem si to sice rála, ale mám tu Johna. A taky kamarády a nejlepší kamarády. Až teď mi došlo, jak příšerně se k nim chovám. Totálně na ně kašlu. A teď se mi to vrací. Vždycky jsem věřila na karmu.
