Nechtěný - RuiKasa, AkiToya

11.

Toya's POV:

Pomaličku jsem otevřel oči. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že se nacházím někde v nějakém lese.
,,Toyo! Ty žiješ!" Vykřikl nadšeně Akito a vrhl se mi kolem krku. Jen jsem se na něj usmál.
,,Jak se cítíš? Už je ti líp?" Strachoval se.
,,Jen mě trochu bolí hlava, ale jinak už mi nic není." Řekl jsem. ,,Kde to vlastně jsme?"
,,Další noc od doby, kdy se stala ta věc, jsme museli utéct pryč z nemocnice." Odpověděl Akito.
,,Co? Proč?" Zeptal jsem se.
,,Kawarimi by se opět vrátila..." Řekl Akito. ,,Nechtěl jsem, aby se stalo něco víc. Jen tak tak ti stihli ještě pomoct."
,,Ale...co tvé zranění?" Zeptal jsem se ho ustaraně. ,,Neměl jsi tam ještě zůstat?"
,,Jsem v pohodě." Usmál se.
,,Kde je vlastně Tsukasa-senpai?" Zeptal jsem se náhle Akita.
,,Šel tu trochu prozkoumat okolí." Řekl Akito. ,,Ale přemýšlím...už je pryč nějak moc dlouho..."
,,Nemyslíš, že se mu něco stalo?" Zeptal jsem se Akita.
,,Ne, to určitě ne..." Zakroutil hlavou Akito.
,,Snad je v pořádku..." Řekl jsem. ,,Dojdeš se po něm podívat?"
,,Ne, nemůžu tě tu nechat v tomhle stavu!" Zamítl Akito.
,,Tak půjdu taky." Řekl jsem.
,,Neměl by ses ještě radši moc namáhat..." Řekl Akito.
,,To říkáš ty..." Usmál jsem se. ,,Byl jsi na tom mnohem hůř."
,,Myslíš?" Podivil se Akito. ,,Ty jsi měl v těle jed a už jsem viděl, jak umíráš!"
,,Už si dopodrobna nepamatuji, co přesně se stalo..." Řekl jsem. ,,A radši to ani nechci vědět..."
,,Víš, jak hrozné to pro mě bylo, když jsem tě viděl trpět?" Řekl Akito. ,,Téměř ses kvůli mě obětoval! Kdyby jsi umřel, tak bych už nebyl do konce života šťastný..."
,,Akito..." Řekl jsem s úsměvem. ,,Děkuji..."
,,Dojdu se podívat po Tsukasovi..." Řekl Akito. ,,Toyo...slib mi, že tu budeš v pořádku, když tě tu pár minut nechám..."
,,Budu v pořádku Akito." Přikývl jsem. Akito mě naposledy objal a smutně se usmál.
,,Toyo hlavně mě prosím tě nehledej." Řekl Akito. ,,Jakmile najdu Tsukasu, tak se sem vrátíme."
,,Dobře, ale jestli se nevrátíš do jedné hodiny, tak tě půjdu hledat." Řekl jsem.
,,Domluveno." Usmál se Akito a odešel.
,,Prosím Akito...buď v pořádku..." Řekl jsem si v duchu.

Už to bylo čtyřicet minut od doby, co Akito odešel. Cítil jsem se dost divně. Měl jsem takový divný pocit...pocit, že se děje něco špatného... Dostal jsem strach.
,,Nemůžu už déle čekat!" Řekl jsem. ,,Musím se po nich podívat!" Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Opatrně jsem se zvedl a odešel jsem. Po chvilce jsem došel do nedaleké vesnice.
,,Promiňte..." Oslovil jsem jednoho muže. ,,Neviděl jste tu procházet tyto chlapce?" Zeptal jsem se a ukázal jsem mu fotky Akita a Tsukasy-senpai.
,,Ano viděl." Přikývl muž. ,,Ten blonďatý chlapec tu byl asi před dvěmi hodinami a ten zrzek asi před půl hodinou."
,,A nevíte třeba kam šli?" Zeptal jsem se ho.
,,Nemám tušení..." Zakroutil hlavou muž. Jen jsem si povzdechl. Šel jsem dál vesnicí, když se za mnou ozval známý hlas.
,,Oi Toyo!"
,,Tsukaso-senpai?" Oslovil jsem ho. ,,Kde jsi byl? Akito tě všude hledá!"
,,Já vím, já vím..." Řekl provinile Tsukasa-senpai. ,,Momentálně jsem ho dostal zpět do našeho úkrytu, aby si odpočinul a šel jsem ti to říct.
,,Moment...co se stalo? Proč jsi ho dostal do úkrytu?" Zeptal jsem se ho.
,,Když mě hledal, tak na sebe byl moc tvrdý..." Řekl Tsukasa-senpai. ,,Přemáhal se...zase..."
,,A je v pořádku?" Zeptal jsem se ho.
,,Ano, jen si musí chvíli odpočinout." Usmál se Tsukasa-senpai. Jen jsem se usmál.

Společně s Tsukasou-senpai jsme se vrátili na místo, kde jsme měli úkryt.
,,Toyo..." Oslovil mě Akito slabým hlasem. ,,Díky bohu, že ti nic není...bál jsem se o tebe..."
,,O mě si nedělej starosti." Usmál jsem se smutně. ,,Hlavně si odpočiň a dej se do pořádku."
,,Měl jsem tě poslechnout...když jsi říkal, abych...na sebe nebyl moc... tvrdý..." Řekl Akito. Sedl jsem si vedle něj a usmál jsem se.
,,Ty takový prostě jsi..." Řekl jsem.
,,Nerad vás ruším...ale myslím, že vím, kde by Rui mohl být..." Řekl Tsukasa-senpai.
,,Kde?" Zeptal jsem se ho.
,,Tam, odkud jsme ho adoptovali..." Řekl Tsukasa-senpai. ,,Kawarimi ten sirotčinec před pár minutami napadla."
,,Cože?!" Vykřikl jsem.
,,Je to tak..." Přikývl Tsukasa-senpai.
,,Zítra se tam půjdeme podívat." Rozhodl Akito.
,,Ale Akito-" Začal jsem.
,,Zítra už budu v pohodě!" Snažil se mě přesvědčit Akito.
,,Fajn...jak myslíš..." Řekl jsem. Zítra nás čekal těžký den...půjdeme ho konečně hledat...

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖