Halloweenské stíny [POZASTAVENO]

1.

     Venku svítilo příjemné podzimní sluníčko. Hanna seděla venku na zahradě v altánku. Byl docela velký a prostorný, stavěný z dubového dřeva. Nedávno ho někdo přetřel, a tak zrovna nevoněl po starém dřevu.
     Hanna po dlouhé době četla knihu, bylo to zvláštní, zase držet svazek potištěných papírů. Ponořit se do příběhu, zažívat smyšlená dobrodružství a nevnímat okolí. Až pozdě si uvědomila, že někdo už nejspíš po třetí zvoní na domovní zvonek.
     Když si vzpomněla proč tu sedí, okamžitě vyskočila a běžela skrz dům otevřít. Za dveřmi stála Glorie s Tylerem. Gloriin obličej lemovaly dlouhé, černé vlasy a mezi téměř neviditelnými pihamy byly posazené zelené oči. Na Tylerově hlavě zářila blonďatá kštice vlasů a podivné modré oči. V obličeji měl trochu vystouplé rysy a vypadal zvláštně malý oproti vysoké Glorii.
     „To ti to trvalo,“ řekla Glorie, aniž by odtrhla pohled od telefonu. Tyler se trochu pousmál a pozvedl ruku, aby zamával na pozdrav, ale přerušil ho Percy, který běžel k nim a volal jim na pozdrav.
     „Ahoj, to tady ještě nikdo není?“ zeptal se překvapeně a prohrábl si zlatavě hnědé vlasy.
     „Ne, nikdo tu není, jen tři lidé, kteří vypadají jako vzduch,“ protočila očima Glorie a schovala telefon do zadní kapsy u kalhot. Tylerův jemný úsměv se rychle rozplynul, pak Taler vrhl postranní pohled na Percyho.
     Hanna se cítila trochu nesvá, nevěděla jak na to reagovat. Raději to přešla a pozvala ostatní dál. „Běžte do altánku, já tady ještě počkám na ostatní. Pak přinesu něco k jídlu,“ slova ze sebe dostávala stěží. Takové situace neměla ráda, celkově jí vadilo když měl někdo špatnou náladu.
     Ustoupila kousek za dveře, aby mohli projít. Vyprovázela je pohledem, dokud nezmizeli za zdí, poté si stoupla ven a opřela se o rám dveří.
     Na všech domech v ulici už byly znát přípravy na nadcházející Halloween. Na zemi se válelo zlatavé listí, na mnoha domech svítila oranžová světýlka. U několika dveří už seděly i dýně.
     Hanna byla tak zabraná do zírání na okolí, že si vůbec nevšimla osob stojících přímo před ní, dokud jí někdo nezamával dlaní před očima. Stáli tam všichni, všichni kteří ještě nedorazili.
     Sarah se svýma oříškovýma očima a hnědými vlasy. Matthew s hlubokýma šedivýma očima a tmavými vlasy. Jasmine, modrooká a velmi malá dívka. A nakonec Lucas, který měl hluboko usazené hnědo zelené oči a na vrchu hlavy spíš světlejší hnědé vlasy, jenž se na slunci zlatavě leskly.
     „Ahoj, jak se máš?“ zeptala se okamžitě Jasmine.
     „Všichni ostatní už jsou tady? Promiň jdeme trochu pozdě,“ začala se hned na to omlouvat Sarah.
     „Mám se dobře...“ odpověděla Hanna, „...ostatní jsou v altánku. Můžete jít za nimi a já nám nachystám něco k jídlu.“
     „Miluju jídlo, už začínám mít hlad. Můžu ti nějak pomoct?“ vyhrkla Sarah. Hanna se musela trochu pousmát. Jestli někdo dokázal spořádat kilogramy jídla denně, byla to právě ona a stejně měla neustále štíhlou postavu.
     „Jasně že mi můžeš pomoct,“ usmála se Hanna. Sarah se na obličeji rozzářil úsměv. Hanna si všimla, že jsou oba kluci nějak zamlklí. Nejspíš se nechtěli míchat do holčičích debat.
     „Dobře, takže my jdeme do altánku,“ prohlásila Jasmine. Chytila Matta a Lucase za ruku a odtáhla je pryč.
     Hanna se Sarah se vydaly do kuchyně, kde se pokusily najít něco dobrého. Našly čokoládové sušenky, čokoládu, různé druhy oříšků a nakrájely na měsíčky několik kousků ovoce. Naskládaly jídlo do misek a všechny dobroty uložily na plastový tác. Cestou do altánku se ho snažily nevysypat.
     Mezi zadními dveřmi domu a altánkem bylo mnoho prostoru. Zahrada totiž byla celkem obrovská, snad největší z celého městečka. Rostlo v ní několik stromů a pár ostružin. V krátce střiženém trávníku nerostlo moc květin, a tak si to Hanna vynahradila vlastním květinovým záhonem.
     Když dorazily do altánku, položily tác s jídlem na kulatý stolek uprostřed kruhu laviček, přidělaných ke dřevěným stěnám. Přerušily tak rozhovor, který se v jejich nepřítomnosti rozproudil na plné obrátky. Sarah okamžitě sáhla po ořeších, celou dobu se ovládala a nevzala si jediné sousto, dokud nedošly za ostatními. Bylo to vtipné. Hanna si sedla na volné místo mezi Jasmine a Glorií. Sarah si sedla na samý okraj lavičky, aby co nejlépe dosáhla na tác. Matt se též natáhl k tácu a vzal si několik sušenek.
     „Takže... co teda uděláme s těma kostýmama?“ zeptal se Percy. Odpovědí mu bylo naprosté ticho a sedm zamýšlených tváří.
     „Mohli by jsme jít všichni za kostlivce.“
     „Nebo by jsme mohli jít za mrtvoly...“
     „Půjdeme za čarodějnice a čaroděje.“
     „Třeba by jsme mohli jít za zombie Avengers.“
     „Pojďme za zombie našich oblíbených filmových postav.“
     Začali se překřikovat navzájem. Hanně se nápad s filmovými postavami zamlouval a zdálo se, že ostatním taky. Percy byl na svůj nápad velmi hrdý a vystavoval svoje bílé zuby na obdiv v širokém úsměvu.
     „Dobře, kdo souhlasí že půjdeme za zombie našich oblíbených filmových postav, ať zvedne ruku,“ řekla Glorie. Hanna vymrštila ruku vzhůru, tak jako všichni ostatní. Bylo odsouhlaseno.
     „Tak, a teď už zbývají poslední dvě věci,“ začal Lucas, „Za prvé se musíme rozhodnout, kdo za koho půjde. A za druhé se musíme rozhodnout, jak to uděláme se sladkostmi.“
     „Já bych na první místo dala spíš ty sladkosti. Jsou přece důležitější než nějaký kostým, ne?“ odporovala Sarah Lucasovi. Ten se na ni jen chápavě podíval a vzal si z tácu pár sušenek.
     „Tak dobře. Prvně musíme vyřešit ten košík na sladkosti,“ ozvala se Jasmine snad poprvé za celou debatu.
     „Vyřežeme dýni, přiděláme k ní poutko a máme to. Jednoduchý,“ řekl Tyler.
     „Ne, to je moc malý. Myslíš si snad, že se nám tam vejde tolik sladkostí? A navíc ta dýně bude dost těžká,“ ťukal si na čelo Matt. Hanna s ním musela souhlasit, i když s Tylera chápala. Dýně by mohla vypadat hezky.
     „Musíme vzít něco velkýho, ale taky lehkýho...“ začala Hanna, „Máte někdo takovej ten koš, kterej se dává na záda?“ dokončil za ni Lucas.
     „Já myslím že něco takovýho doma máme. Podívám se a dám vám vědět, jestli ho najdu,“ řekl Percy zamyšleně. Glorie přikývla a sebrala z tácu poslední zbytky nakrájeného ovoce, o ostatní už se dávno postarala Sarah.
     „Už zbývají jen ty kostýmy,“ povzdechla si Sarah, „proč jen se musí nosit ty hloupé kostýmy...“ stěžovala si dál a ztišila hlas, až ji nebylo vůbec slyšet. Hanna se musela pousmát a jen stěží zadržovala smích. A nebyla jediná, slyšela jak se někdo směje, ale nedokázala určit kdo, protože všem hrál na tváři široký úsměv.
     „Zabírám si Ironmana,“ vykřikl Percy. „Každý si vyberte svoji oblíbenou postavu, ale Ironman už je můj,“ zazubil se. Něco takového od něj měli hnedka čekat.
     „Já půjdu za jednoho z Avatarů,“ usmála se Glorie.
     „Já si zabírám Hermionu,“ řekla Jasmine.
     „Spiderman,“ řekl jednoduše Matt.
     „Já jdu za Eragona,“ téměř vykřikl Tyler.
     „Harry Potter,“ řekl zamyšleně Lucas.
     „Já půjdu za Bellu ze stmívání,“ prohlásila pyšně Hanna.
     „A já jdu za čarodějnici,“ prohlásila nakonec Sarah, kterou doteď nepustili ke slovu. „No co je? Zombie čarodějnice bude vypadat mega skvěle,“ dodala, když se ostatní netvářili přesvědčeně.
     Teď když měli všechno rozhodnuté, se nemohlo nic pokazit. Stačilo si jen zařídit kostýmy. O to měla Hanna trochu obavy. Snad se jí povede udělat důvěryhodný kostým. Mohla by si koupit červené čočky, aby co nejlépe napodobila upíra...
     „Já už asi budu muset jít, tak se mějte,“ řekla Sarah a vyrušila tak všechny z úvah o jejich kostýmech.
     Jasmine se podívala na telefon, „Budu muset taky jít. Můžeme jít kousek spolu,“ navrhla a už se začala zvedat.
     Když odešly, Hanna šla odnést prázdný tác zpátky do kuchyně. Vrátila se do altánku a zapojila se do konverzace, která mezitím vznikla. Povídali si tak dlouhé hodiny, než se začalo stmívat a postupně všichni začali odcházet. Poslední zůstal Tyler.
     „Takže zítra ve škole?“ zeptal se.
„Jo, zítra ve škole,“ odpověděla mu. Najednou se jí chtělo spát. Potlačila zívnutí a zamrkala, aby odehnala únavu.
     Rozloučili se a Hanna už jen ode dveří sledovala, jak odchází do tmy. Konečně si mohla pořádně zívnout. Vydala se nahoru po schodech do svého pokoje a zavrtala se do peřin. Téměř okamžitě se propadla do bezesného spánku.