Double Trouble (1D)

Epilog

Epilog

,,Stejně ti nevím jestli to byl dobrý nápad," nejistě koukám na oblečení v mých rukou. 
,,Byl. Jednou byste stejně museli vyjít s pravdou ven. A myslím si, že teď je ten nejlepší čas. Navíc na to nebudeš sama, budeme tam spolu," usměje se na mě moje nejlepší kamarádka Claire, snažíc se mě uklidnit. Nechápu jak ona dokáže být tak klidná. Jakoby se se svým přítelem procházela každý den po červeném koberci při předávání nejprestižnějších hudebních cen v Anglii. 
,,Máš pravdu, koneckonců už spolu bydlíme nějaký ten pátek a je pořád těžší to mezi námi utajit. Vím, že je správný čas a myslím si, že je na to náš vztah naprosto připravený, ale stejně mě to děsí. Nechápu na co jsem myslela, když Liam přinesl ty dva lístky, jestli půjdu s ním. Musela jsem být smyslů zbavená," zakroutím hlavou s jemným uchechtnutím. 
,,No tak jestli ti ty lístky dal když jste zrovna leželi nahý v posteli, tak bych se nedivila. V tu chvíli bys mu kývla snad na všechno," mrkne na mě načež se nahlas rozesměje. Na malou chvíli se zaseknu, než jí musím dát za pravdu a začnu se smát taky. 

,,Tak šup, obleč se už. Kluci na nás budou čekat," přeruší po chvíli Claire naše pošťuchování zatímco ona už se souká do svých černých úzkých minišatů s dlouhým rukávem a hlubokým véčkovým výstřihem. Přijde mi, že teď jí ty šaty sluší snad ještě víc než když jsem je spolu v krámě vybíraly. Já se naopak začnu oblíkat do svých taktéž upnutých světle růžových kožených minišatů. Navzájem si šaty zapneme a nazujeme si podpatky než na sebe koukneme do zrcadla v mé šatně. Ano mám tu u Liama vlastní velkou šatnu. Upřímně žiju si tu s ním jako v pohádce. O vlasy a líčení už jsme měly postaráno dávno. Vše musí být perfektní. 
,,Teda my jsme vážně kočky, kluci mají štěstí, že nás mají," ušklíbne se na náš odraz. 
,,A my máme štěstí, že máme je," souhlasím. 
,,To je taky pravda, ale nemůžeme jim to říct, protože by pak byli ještě více namachrovaní než teď," uchechtne se Claire načež já se také musím pousmát. V tom se ozve klepaní na dveře a my si vyměníme úsměvné pohledy. 
,,My o vlku..." pronese tajemně Claire načež se zase tlumeně zasmějeme. 
,,Ano ?" křiknu trochu hlasitěji, aby mě bylo slyšet i na druhé straně dveří. 
,,Jen že Zayn už dorazil, takže na vás počkáme v obýváku," ozve se z druhé strany hlas mého přítele. 
,,Za chvilku jsme tam," zavolám zpět. 
,,Jasně, za chvilku, to známe. Tak my si zatím dáme kafe," zavtipkuje načež já protočím očima. 
,,Hahaha, jsme tam do deseti minut, můžeš to stopovat," křiknu opět načež už z druhé stany slyšíme jenom zasmání a poté vzdalující se kroky. 
,,Měly bysme si udělat nějaký fotky když už vypadáme tak skvěle," Zvedne ze židle Claire svůj mobil. 
,,To určitě, ale máme na to jenom 9 minut, pak musíme jít abysme to stihly," přikážu jasně načež ona se zasměje. 
,,Bože já vás dva zbožňuju, jste ten nejhezčí pár jaký znám, samozřejmě až po mně a Zaynovi," mrkne na mě ještě těsně předtím než na nás naměří svůj mobil a tak strávíme několik minut pořizováním různých fotografií. 

****

Otevřeme dveře od šatny a míříme do obýváku kde na nás už čekají naši přítelové.
,,10, 9, 8..." slyším Liama odpočítávat vteřiny, které nám zbývají abysme dodržely můj slib, že tu budeme za 10 minut. S Claire tedy trochu zrychlíme krok zatímco on stále odpočítává. 
,,5...4...3.....a sakra," přestane Liam počítat ve chvíli kdy se objevíme v obýváku a oni nás spatří. Liamovy oči se na mě upírají a vypadá jakoby se do mě právě znovu zamiloval. Zayn s Claire už jsou dávno u sebe. Ale pro nás dva jakoby se na chvíli zastavil čas a jen na sebe koukáme než Liam zakroutí hlavou, aby se probudil a vydá se ke mně. 
,,Vypadáš nádherně lásko," vydechne se širokým úsměvem, pokládajíc své ruce na můj pas. 
,,Taky ti to moc sluší," oplatím mu a rukami přejedu po jeho ramenou zahalených v černém lesklém saku. 
,,No nevím, abych ti nedělal ostudu," trochu se zasměje. 
,,Spíš abych jí neudělala já tobě," smutně sklopím pohled k zemi, protože mě opět přemůže nervozita a nejistota. 
,,Zlato notak, ty bys mi nemohla dělat ostudu ani kdybys chtěla. Jsi nejúžasnější žena jakou jsem kdy potkal," zvedne prsty mou bradu, tak abych se mu opět podívala do očí a poté ruku přesune na můj krk, opírajíc si své čelo o to mé. 
,,Stejně jsem nervózní," vydechnu. 
,,Já vím a pokud se na to opravdu necítíš tak tě do toho nechci nutit, ale byla by škoda kdyby tě lidi neviděli, když už jsi se takhle vystrojila," pousměje se a já vím, že kdybych se teď rozhodla ze sebe všechnu tuhle parádu svlíknout a odlíčit a zalézt si do postele a pozorovat předávání cen v televizi, tak že by to Liam pochopil a podpořil by mě. A právě jeho láska je to co mi dodává odvahu tam s ním jít a zahodit všechny tajnosti za hlavu. 
,,Podpořím jakýkoliv tvoje rozhodnutí," šeptne ještě Liam protože já jsem asi byla ve svých myšlenkách ztracená déle než jsem myslela. 
,,Já vím a proto bysme měli vyrazit ať tam nedorazíme pozdě," pousměju se načež on se celý rozzáří. 
,,Miluju tě," řekne. 
,,Miluju tě," oplatím mu a spojíme naše rty v krátkém polibku.