Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

03; Večírek s nepřáteli

„No nic, jdu dál surfovat. Uvidíme se večer? Slyšel jsem, že u Jamese je dneska večírek, chcete jít?" Oliver se znovu usmál jako to nejjasnější sluníčko, které tohle pobřeží kdy vidělo. Než jsem stihla cokoliv namítnout, Cath už za nás za obě souhlasila. Tak jako pokaždé. Neměla jsem jí to za zlé, naopak.
„Tak my půjdem zatím nakupovat, co ty na to?" brunetka vedle mě odvrátila pohled od svalovce se surfovacím prknem v levé ruce a usmála se, když jsem kývla na souhlas.
„Proč ne," rekla jsem nakonec, ačkoliv mého slova už nebylo potřeba.
Catherine byla přesně ten typ dívky, která, když si nekoupila na každou akci, na kterou šla, minimálně jeden nový kus oblečení – ne, že by její skříně už tak nepraskaly ve švech – nikam se nemohlo. Zatímco já jsem si vystačila klidně i s několik let starými věcmi, dokud mi ještě byly a nevypadaly, jako by z nich slezla veškerá barva.

Prolezly jsme snad všechny obchody s oblečením ve městě, když hodinky na mé ruce pětkrát zavibrovaly.
„Je pět, měly bychom se jít připravovat. Můžeme k nám, ty máš stejně všechno oblečení tady," ukázala jsem na všechny ty tašky, co Cath nesla v rukou a zasmála jsem se.
Tmavovláska jen pokrčila rameny. Byla to pravda, zase utratila veškeré své měsíční kapesné za oblečení. Bláznivina, já bych tohle nikdy neudělala. Na druhou stranu si myslím, že i můj šatník by potřeboval pořádně pustit žilou, ale to mohlo ještě počkat.
Otevřela jsem vchodové dveře od našeho domku na pláži a k mému překvapení, sestra ani máma ještě nebyly doma. Nepředpokládala jsem ani, že si ještě June pamatuje, kde vůbec bydlí. Celý její život teď vyplnil ten nafoukaný bohatý kluk a surfařské prkno. Stejně jsem ale zkontrolovala obývák a kuchyň, než se Catherine zula z jejích nepříjemně vypadajících super-drahých žabek od Gucciho, které jí koupil otec k narozeninám.
„Jdi do pokoje, přinesu nám zatím něco k pití a vodu, kdybysme se chtěly líčit a nepovedlo se," zasmála jsem se při myšlence na můj poslední pokus o to se malovat. Stála jsem si zatím, že vypadat přirozeně je mnohem lepší, než namalovaná.
Cath kývla na souhlas a odešla do mého pokoje. Já zatím nalila do dvou skleniček kolu a do další vodu, a vydala se tím samým směrem, jako ona.
Můj pokoj byl vlastně docela malý, útulný. Měla jsem v něm jen velkou postel, nástěnnou televizi hned naproti, vedle okna větší skříň na oblečení, psací stůl na druhé straně od postele a velké zrcadlo hned vedle dveří.
Cath vysypala všechny nové kusy oblečení a malovátka na mojí postel, aby si z toho mohla poskládat svůj dnešní outfit. Zakroutila jsem nad ní hlavou, ale nechala jsem pro její tvořivost volný prostor. Sama jsem otevřela svou skříň s oblečením a rozhodovala se, co si vezmu.
„Co se na takovou plážovou párty hodí?" zeptala jsem se po chvilce přemýšlení. „Šaty, kraťasy nebo sukně? A mám si vzít mikinu nebo–" zastavila mě svým rozhozeným pohledem.
„Zlato, určitě si vem šaty. S velkým výstřihem, pokud možno," postavila se před mou skříň a rozhlédla se. „Tyhle," vytáhla jedny černé, uplé v pase, ale volné na nohou, bez ramínek. Usmála se. „Zkus si je," hodila je po mně a s nimi i svůj velmi přesvědčivý pohled, říkající něco jako ‚Jestli si je nevezmeš dobrovolně, nasoukám tě do nich klidně i násilím.'
Kývla jsem a odešla do koupelny.