Vlnobití | Surfaři z Palm Beach 1

14; Náhoda, nehoda...

Ten den, co jsme se vrátily z pláže, už se nic nedělo. Máma šla do práce na noční, sestra se zavřela v pokoji a chtěla si odpočinout. Já jsem se ji nijak nedivila, po zkušenostech, které má ona s tím proradným klukem, by si chtěla oddechnout v klidu každá.
Využila jsem toho, že jsem přes noc nebyla nikým hlídaná, a tak, když se setmělo, hodiny odbily půl jedenácté a pláž se vyčistila doslova od všeho živého, jsem zadním vchodem našeho baráku vyšla ven v plavkách a s ručníkem. Dlouho jsem se nebyla v noci sama koupat v moři, protože jsem na to neměla náladu a abych pravdu řekla, ani jsem na koupání v moři nemyslela. Úplně jsem zapomněla, že jsem kdysi něco takového dělávala.
Vyplížila jsem se tedy okolo sestřina pokoje, abych nevydala nějaký hlasitý zvuk a zadním vchodem hupkala po chladném písku až k místům, kde už bylo mokro. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého, nočního vzduchu. Byla pravda, že jsem poslední dobou pořád dokola střídala dvě pozice - domov a pláž. Ale na pláži jsem se - osamotě - cítila mnohem lépe.
Napadlo mě taky, že sestra stále nemá svoje prkno, když jsem pozorovala vlny, představila jsem si ji, jak na nich dělá různé triky a vyhrává celonárodní soutěže, jenže na čem, když nemá své prkno?
Ten parchant se jí ho ještě neobtěžoval vrátit. Opravdu si koledoval o to, že se mu jednoho dne stane nějaká náhoda, nehoda...
Ne. Měla bych přestat přemýšlet nad tím, jak mu ublížit a víc nad tím, jak získám její prkno zpět. A všechny věci, co u něj má, které si náhodou nevzala ten osudný den sebou. Nezasloužila si to, co se jí stalo. A on si nezasloužil už ani jeden jediný pohled na mou ztrápenou, dobrosrdečnou sestru. Mohla se k rodině chovat jak chtěla, ale bylo to obvykle jen proto, že lidem, které milovala, věnovala celé své srdce a udělala by pro ně doslova cokoliv. Ač nevědomky, ublížovala tímhle svým zaláskovaným módem většině lidí okolo. Ale za zlé jsem jí to už neměla, to ne.
Na další den jsem plánovala navštívit svou nejlepší kamarádku a pozvat samozřejmě i Olivera, abychom vymysleli, jak získáme její věci zpět, anižby se oni dva museli vidět.
Teď jsem se jen ponořila až pod hladinu a otevřela oči. I přes to, že mě do nich pálila slaná voda z moře, jsem je nemínila zavřít. Sledovala jsem vodu a pocit prázdné temnoty všude okolo mě mě lehce znervózňoval, ale zároveň uklidňoval. Jestli na mě číhalo nějaké nebezpečí, nevěděla jsem to a tak jsem se ho nemusela bát. Stejně tak, jako se k tomu dalo přirovnat tohle celé plánování. Obecně úplně cokoliv, co se týkalo ať už jen sebemenším kousíčkem Jamese.
Doufala jsem, že Catherine na něco efektivního přijde a případně jí její dokonalý plán Oliver doplní, aby byl zároveň použitelný. Sama jsem si totiž v tomhle bodě nevěděla rady. A i když mi to zprvu nepřišlo, teď to byl trochu riskantní, složitý nápad, motat se okolo něj, dobrovolně a ještě po něm cosi sestřino mámit nazpět? Tohle nemohlo dopadnout dobře. Ne pro nás.