Můj strašně těžký život

Konec první třídy

Dále si z první třídy již na nic pamětihodného nevzpomínám. Sice je pravda, že se mi každý den nahrává, ale také nemám neomezenou paměť, takže si ji vlastnoručně promazávám.

Mohl bych si to nastavit na automatické promazávání paměti a jen si zálohovat věci, na které nechci zapomenout, ale hej, kdo by chtěl klesnout na lidskou úroveň. (Nic proti lidem nemám, avšak zrovna v tomhle ohledu jsem na tom lépe, než kdybych musel mít biologický mozek.)

Více jsem se seznámil s Růženinou rodinou, hlavně s její matkou Joanou. Hodně jsem si s ní rozumněl, tak jak si dospělý může rozumět s chytrým dítětem. Tedy ne, že bych se za chytré dítě bral, byl jsem naprosto geniální. Samozřejmě jen díky tomu, že jsem z části stroj.

Joana neustále něco vařila, smažila či vypékala. Bohužel jsem za ty roky nemohl ani jeden kousek z jejích výrobků ochutnat. A to jsem se u ní naučil vařit ty věci, které momentálně umím.

Když jsem si hrával s Růženou občas se k nám přidal Tom, její dvanáctiletý bratr. Vždy vypadal jako starší chlapecká verze Růženy, avšak v určitých věcech byl milejší.

Tam kde Růža někoho tvrdohlavě odbyla, tam on se mile usmál. Za to jsem ho obdivoval, ale Růženinu drzost jsem miloval. Vždy a neustále.

Postupně se blížilo léto. Růžena mi říkala, kam všude pojede. A já se v poklidu těšil jak se zase budu starat o krávy. Práce v kravíně mi chyběla. Až o hodně později jsem se dozvěděl, že dětská práce je ilegální.

V den vysvědčení jsem radostně vyběhl ze školy. Šel jsem s Růženou a jejím bratrem Tomem na zmrzlinu. Chápejte mě dobře, šel jsem se koukat jak jí zmrzlinu

Upřímně, zas taková zábava to nebyla.

Oba mě zvali, ať k nim jdu domů, že si můžeme hrát, ale já se už těšil na krávy. Proto jsem jim utekl. Doma jsem narazil na otce.

,,Tak co vysvědčení?" zeptal se mě. ,,Dobrý," pípnul jsem ,,mám samý jedničky."

Otec něco zamručel. Bral jsem to jako pochvalu, jelikož obrazovku skrýval v přítmí našeho hnusnýho domu. Fakt jsem to tam nesnášel. Přes špinavý okna tam nikdy moc neprosvítalo světlo, na zemi se válel nepořádek a staré tapety se odlepovaly kvůli vlhkosti ve zdech. Strašný. Pokud by ten dům nezmizel v nekonečné prázdnotě, vlastnoručně bych ho jednoho dne zapálil.