Platonic love - CZ

5.

Všichni čtyři jsme seděli na gaučích u konferenčního stolku a každý bloudil v myšlenkách. Museli jsme vypadat celkem zachmuřeně, když jsem se koukla na jednotlivého kluka, jak čumí do blba, bylo to hrozně deprimující.

"Omlouvám se." Přerušila jsem ticho a sklopila zrak k mým teniskám.

"Není za co se omlouvat." Odvětil Tris, chytl mě za bradu a nadzvedl mi hlavu, abych se mu koukala do očí. Mírně se usmál.

"Co to do něj sakra vjelo?" Zakřičel myslím že Brad.

"Taky to nechápu." Zakroutil hlavou Con.

"Tour je v kelu!" Zaklel znova Brad.

"Neměla jsem sem chodit." Zamumlala jsem a zadívala se na dveře, kterými odešel.

"Charlie za nic nemůžeš...ono ho to přejde, tour dáme!...Snad." Snažil se podpořit Connor.

"Víte co? Nebudeme to řešit...Něco se o tobě chci dozvědět." Zvedl koutky Brad.

Celou dobu se mě vyptávali na mě. No super, řekla jsem jim snad všechno a sama o nich skoro nic nevím. Hráli jsme ještě nějakou hru, brutální hru, nepochopila jsem jí a tak jsem skoro furt prohrávala což znamenalo plesknutí do stehna, pěstí do ramene a nebo pinknutí do čela. Celá pomlácená s úsměvem na rtech jsem se koukla na mobil.

"Trisi? Mohl bys mě prosím vyprovodit ven z tohohle sklepa? Potřebuju domů." Zaškemrala jsem. Asi to nebyl sklep, ale okna tady byly jen málokde.

"Nechóóóď." Pronesli skoro sborově Brad s Conem. Zasmáli jsme se tomu.

"Chápu." Řekl Tris. "Kluci jdeme doprovodit lady." Uklonil se přede mnou.

"To je v pohodě, Londýn znám." Usmála jsem se na ně.

"V žádným případě." Nedal si Brad říct. "Je už tma." Odmlouvat jsem už nemohla, táhli mě někam jinam.

Uviděla jsem černé Audi a další dvě auta.

"Svezeme tě."

"Dobře." Usmála jsem se na ně.

Dojeli jsme k našemu bytu s doprovodem písniček nebo spíš písniček,které jsme přezpívávali, takže originál slyšet nešel.

"Tak jsme tady...děkuju za odvoz kluci!" Pomalu jsem otevírala dveře, ale Tris mě chytl za ruku a zatáhl zpátky na sedadlo.

"Z Jamese si nic nedělej, jen má špatnou náladu, jinak je v pohodě." Usmál se na mě. A já jen přikývla, vyšla jsem z auta a zabouchla za sebou. Connor ještě otevřel okýnko.

"Dneska to bylo super, musíme to někdy zopakovat." Zasmál se.

"To je přece jasný!" Zamávala jsem jim a pomalu se blížila ke zvonkům.

Po večeři a cardiu jsem se odebrala do sprchy a pak s úlevou, že mám dnešek za sebou jsem si lehla. Byla jsem tak unavená, že jsem myslela, že hned usnu, ale po hodině převalování jsem rozsvítila lampičku a vzala si knížku, aby mi dopomohla usnout. Nepodařilo se. I když jsem nechtěla, stále jsem se vracela myšlenkami k Jamesovi. Co jsem udělala tak hrozného, že mě hned od prvního pohledu tak nesnáší? Doufám, že má Tris pravdu s tím, že má jen špatnou náladu...prosím...Ale fakt co když jim zničím kapelu? Né to né, to se nesmí stát! Sakra...

"ÁÁÁUUM" Zazívala jsem a rozvalila se po skoro celý posteli, dopadaly na mě paprsky sluníčka a cítila jsem se dostatečně vyspalá.

Ještě aby ne když jsem spala až do 9:30. A do Prčic!

Letěla jsem do koupelny, vyčistila si zuby, vykartáčovala vlasy, které byly naštěstí rovné a tak jsem je mohla nechat jen tak. Na malování jsem se rozhodla vykašlat a už jsem na sebe soukala šedé jeansy s vysokým pasem a volné krémové triko s dlouhými rukávy a samozřejmě ponožky. Sebrala jsem batoh a doběhla do kuchyně - a jó taťka měl dneska od šesti, proto mě nemohl vzbudit, protože budík a já si moc nevystačíme - popadla jsem pytlík s nachystanou svačinou, za kterou jsem děkovala snad každému božstvu a zahryzla jsem se do obrovského jablka, které mi mělo nahradit snídani. Nazula jsem si černé conversky a nasadila beanie čepici. Vypadá to, že mám všechno.

Běžela jsem jako zběsilá na půlku druhé hodiny.

Zaklepala jsem a zhluboka se nadechla. Ve třídě byl ŘEDITEL. No sakra!

"Do-dobrý deen. Já jsem za...byla u zubaře." Zalhala jsem, věděla jsem jak ředitel dával tresty za pozdní příchody, když vás viděl jen na chodbě.

"Dobře sedni si." Pokynul mi a já zalezla do lavice za Michelle, ta na mě koukala jako 'kde si jako byla?!'.

"Jak už jsem říkal, kvůli opravám školy budete končit o jeden týden dřív v červnu, tudíž uzavírání známek bude také o týden dřív než původně mělo být. Nezapomeňte se učit na poslední testy!" Přísně se rozhlídl po celé třídě a pak přešel ke dveřím a my všichni vstali z lavic, aby jsme se rozloučili či co.

"Závěrečku z frájiny píšem na tvoje narozky." Zašeptala mi Mich a já si povzdechla, že je to už za necelé dva týdny. Myslím na tím testem, né nad mými narozeninami. "Jak je vůbec oslavíme?" Usmála se na mě ještě.

"Nevidím nic velkýho, asi jen přespávačka u nás? Filmy, jídlo a tak?" Usmála jsem se nazpět.

"Super." Potichu zatleskala Mich.

Tady ta kapitolka byla taková o ničem, ale slibuju, že se to pomalu začne rozjíždět...snad :D