𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐓𝐰𝐨

944 36 1
                                    

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

,,Pořád jsi na mě naštvaná?" Zeptal se mě Adam, když jsme šli zpět směrem k našemu domu. 

Neodpověděla jsem mu, protože jsem věděla, že bych pukla zlostí.

Byla jsem nejen naštvaná, ale bylo mi také trapně z celé situace. Proklínala jsem se za to, že jsem se opravdu vyděsila měchýřovky, která tam ani nebyla. 

A nemluvě o tom, že to viděl JJ, který mi to bude připomínat do té doby dokud neumřu, nebo dokud mu to neoplatím. 

,,Charlie?" Drknul do mě Adam. To, že jsem ho chtěla vzít a hodit s ním o zem, jsem raději hodila za hlavu.

,,Ne." Procedila jsem mezi zuby, ačkoliv jsem chtěla znít mile. Sama dobře jsem věděla, že jsem cholerik a dávám věci hodně najevo.

,,Dobře vím, že jsi." Šťouchnul do mě prstem. 

Nadechla jsem se zhluboka a zavřela oči. V hlavě jsem si připomínala, že vražda je zločin. Vydechla jsem a podívala se na něho.

,,Máš pravdu, jsem naštvaná. Musíš totiž vždycky dělat průsery. Nejdříve naštveš Toppera, pak skočíš do vody a vystrašíš mě." Řekla jsem mu se zlostí v hlase.

,,Tvoje ego nezvládlo, že jsem tě ztrapnil před Maybankem." Adam se na mě škodolibě usmál. 

,,Buď zticha." Vzala jsem ho kolem ramen a přitiskla ho k sobě. Začala jsem mu rozcuchávat vlasy a on se mi na obranu snažil vymanit ze stisku.

,,Nech toho!" Snažil se mě odstrčit. Pustila jsem ho a on si začal sčesávat vlasy do předchozí podoby. 

,,Díky tobě jsem pobavením pro Pogues a speciálně pro něho. Bude mi to připomínat vždy, když ho potkám." Povzdychla jsem si zdrceně. 

,,Takže zítra?" Usmál se na mě Adam škodolibě. Okamžitě jsem se přestala usmívat.

,,Co tím myslíš?" Zeptala jsem se ho zmateně. Nevěděla jsem, co bych měla čekat.

,,Rodiče mu zaplatili, aby nám posekal trávník." Přijala jsem tu novou informaci s neklidem.

Z chudší strany ostrova lidé měli víc zaměstnání, aby mohli jíst a někde žít. Za to jsem je moc obdivovala a ke každému z nich měla respekt.

Spousty lidí z chudší strany ostrova nenávidějí nás - tedy ty bohatší. Chtěla bych změnit jejich názor, že všichni nejsme stejní, ale to by byl zbytečný boj.

,,Takže to znamená, že budu muset mít Maybanka na starosti?" Zeptala jsem se. 

Ten kluk mě nikdy neposlechl, ani když jsem ho slušně poprosila. Má svoji hlavu a já nechci přijít o tu svoji, kdyby se něco pokazilo.

,,Přesně. Zítra jedu nedobrovolně s rodiči na výlet. Chtěl bych, abych taky mohl zůstat doma jako ty." 

To, že jsem mu chtěla říci, že bych nejraději jela s nimi, protože jsem nechtěla mít na krku Maybanka, jsem raději zamlčela. 

,,Navíc máma tě teď bude chtít nechat doma, abys pohlídala JJ-e." Raději bych skočila z útesu, než abych musela strávit jednu minutu s Maybankem.

Cestou zpět jsem mlčela a raději si nechala svůj vztek a otrávenou náladu pro sebe. Naučila jsem se, že je to lepší. 

Došli jsme domů a já odevzdala Adama zpět matce. Byla jsem ráda, že jsem se ho zbavila, ačkoliv jsem věděla, že někdy dokáže být horší než dneska.

Šla jsem se převléct a zabalila si potřebné věci na pláž. Oblékla jsem si červené plavky, přes ně si přetáhla černé šortky a bílý krátký top.

Přehodila jsem si batoh přes záda a tiše se vyplížila z pokoje. Sešla jsem tiše schody a v půlce se zastavila, abych viděla, jestli v kuchyni není moje hrozba, neboli moje matka.

Když tam nebyla, rychle jsem seběhla schody a zamířila do garáže. Otevřela jsem dveře a tiše je za sebou zavřela. Oddychla jsem si s úlevou.

,,Kam se plížíš?" Ozval se za mnou hlas. Vypískla jsem leknutím a hned to zamaskovala nevinným úsměvem. 

,,Pořád v tom pokračuješ?" Zeptal se mě táta, když utíral stranový klíč. Zjevně opravoval svoje staré auto. 

,,Ty ses toho taky nevzdal. A to ti matka pověděla, abys už ten krám odvezl do šrotu." Usmála jsem se nevinně a rozešla se pro prkno na surfování. 

,,Je to tvoje máma. Měj k ní respekt." Zabručel na mě nepříjemně. ,,A opravdu si také myslíš, že je to auto krám?" Otočila jsem se na něho přes rameno s překvapeným výrazem v obličeji.

,,Já si to vůbec nemyslím. Kdo by nechtěl Chevrolet Corvett C1?" Koukal na mě udiveně, když jsem zmínila název auta. 

Ovšemže jsem si o autě něco zjistila. Chtěla jsem se s tátou kdysi sblížit a nějak to nevyšlo. Měli jsme svoje spory.

,,Když mámě nepráskneš, že na Corvettě furt pracuji, tak ji neprozradím, že děláš sport jako Pouge." Přikývla jsem a otočila se zpět k prknu.

Měla jsem lehký vztek, že se rozlišovaly sporty. Pro Kooks byl golf - který byl nudnější než hodina matematiky a pro Pouges bylo surfování - nejvíc zábavná věc, kterou jsem kdy dělala.

Neuměla jsem vůbec surfovat. Ten pocit, že jsem sjížděla po vlně a mohla roztáhnout ruce a být volná jako pták, byl nezapomenutelný. 

Chtěla jsem víc. Trénovala jsem, ačkoliv jsem neměla žádného trenéra. Prostě jsem se to učila sama, ačkoliv jsem furt padala na hubu.

Sebrala jsem prkno a dala si ho pod paž. Otočila jsem se na tátu a mile se na něj usmála.

,,Buď do večera doma." Kdybych se viděla, určitě bych měla jiskry v očích. Rozešla jsem se rychlým krokem směrem pryč.

,,Díky!" Zamávala jsem tátovi a rozešla se směrem k části ostrova, kde jsou vlny pro surfování. 

Byla sice přede mnou sice delší cesta, ale za ten zážitek a nové zkušenosti mi to stálo.

Chtěla jsem se zlepšovat a v jediné, co jsem doufala bylo, že tam nebude nikdo, kdo by mě otravoval. 

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat