𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐓𝐡𝐫𝐞𝐞

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Došla jsem na pláž. Opravdu tam nikdo nebyl. Na jednu stranu to bylo zvláštní a na druhou stranu to byla skvělá příležitost. 

Položila jsem prkno na zem a kleknula si do písku, který se mi následně zadřel do kolen.

Začala jsem hrabat díru v písku, abych tam mohla uložit svůj batoh. 

Ano, tohle mě naučila moje matka, abych nemusela furt kontrolovat svoje věci. Snad nejvíce užitečná věc, kterou mě kdy naučila.

Vyndala jsem ručník ze svého batohu. Sundala jsem si triko a šortky. Batoh jsem dala do vyhrabané díry a překryla ji ručníkem. 

Oblečení jsem hodila na ručník. Sebrala jsem ze země prkno a konec lana si připnula k noze, aby mi prkno neuplavalo.

Vydala jsem se do vody a smočila si nohy. Dneska bylo překvapivě vlažné. To znamenalo, že otužování nebude tak hrozné.

Vlezla jsem do vody a sedla si na prkno. Sledovala jsem nádherný výhled do dáli. Ano, pro někoho to byl obyčejný výhled do neznáma. 

Pro mě to byla nádherně zbarvené nebe, které pokrývaly bílé mráčky, které nebyly úplné. Mohla jsem si jen představovat, co bylo v dálce, ale dobře jsem věděla, co tam je.

Někdy jsem si tady připadala jako na konci světa. Vlny mi šplouchaly do klína a já se jen usmívala nad krásou, která oplývala můj zrak.

Nechtěla jsem tu však strávit celou dobu, protože jsem se na západ Slunce mohla dívat později.

Postavila jsem se opatrně na prkno a chvilku stála. Říkala jsem si, že si potřebuji osvěžit paměť, a poté mi to půjde samo od sebe.

Postavila jsem se bokem, ale ztratila jsem rovnováhu a sletěla po zadku do vody. Vynořila jsem se okamžitě ven a chytla se prkna.

,,Tak, to byl první pokus." Povzdychla jsem si sama pro sebe. 

Vylezla jsem znovu na prkno a tentokrát jsem stála už v základní pozici. Natáhla jsem jemně ruku před sebe a připravila se na příchozí vlnu. 

Prkno se se mnou trochu zakymácelo. ,,Dobrý, dobrý!" Snažila jsem se to ustát. ,,Tak ne!" Řekla jsem, když mě vlna srazila z prkna. 

Takhle jsem to zkoušela pořád. Snažila jsem se přijít na každou možnost, jak sjet vlnu pořádně. 

Normálně by si lidi řekli, že už bych to měla dávno umět, ale ono to nebylo tak jednoduché. Byla jsem opravdu čerstvý začátečník a neměla jsem ani mentora. Byla jsem na to prostě sama.

Při každém dalším spadnutí mě začalo vytáčet, že nedokážu sjet vlnu pořádně. Eskalovalo to v to, že při každém dalším pádu jsem začala nadávat.

Řekla jsem si, že zkusím svůj poslední pokus. Uviděla jsem potencionální vlnu a připravila se.

Postavila jsem se na prkno a vjela na vlnu. Jela jsem po vlně a byl to ten nejlepší pocit v mém životě. 

Radostně jsem se usmála a vydechla, že jsem dneska zvládla svůj další pokrok v surfování.

Podívala jsem se na pláž a uviděla tam stát osobu. Poznala jsem ho a to jsem se nemusela ani snažit.

Tupě mě sledoval a já i z naší vzdálenosti poznala, že se mi vysmívá. V tu chvíli jsem ztratila rovnováhu. 

Spadla jsem nešikovně do vody a ucítila štípavou bolest div jsem z ní neomdlela. Vyplavala jsem nahoru a zhurta nadechla se.