Nox na Alfu hleděla se zájmem. Vlčice v ní se ošívala. Obě moc dobře věděly, že to, co uslyší, nebude nic příjemného. Sevřelo se jí srdce. Natáhla se pro mobil, v ten moment úplně odignorovala Alfu, který jí mohl v případě, že by chtěl, kdykoliv cokoliv udělat. Avšak nemyslela si, že by jí něco udělal. Nikdy nepostrestal člena smečky dokud k tomu neměl důvod. Nikdy nikomu neublížil, chránil je. A proto mu věřila.
Mobil neukazoval žádná nová upozornění. Modlila se k Bohyni, že Rogg stále ještě řídí a nemá tedy čas jí psát, a že se nic nestalo. Pro jistotu ještě vyhledala jejich pouto. Bylo v pořádku, necítila žádnou bolest. Jen únavu a nervozitu. Na takovouhle vzdálenost s ním nedokázala mluvit přes vlčí frekvenci, ale cítila jeho emoce.
„Smečka je v nebezpečí," podotkla. Alfa vzal její bundu a šálu a oboje hodil na stůl. Poté už se usadil do křesla.
„Ano," jedno slovo, jedna prostá odpověď stačila k tomu, aby Nox zavřela oči a zrychlil se jí dech. Nastalo ticho. V její hlavě se však odehrával hurikán. Proč s tím neobeznámil smečku? Proč poslal Rogga i Evana s Lunou. Moment. Rogga by ještě pochopila. Ale Evan. Proč by posílal svého soukromého zabijáka, aby chránil jeho družku. Jedině, že by předpokládal, že se něco stane.
„Chtějí jí zabít!" vykřikla. „Chtějí smečku, že ano? A když jí zabíjí, dostanou jí." Alfa neodpověděl. Snažila se v jeho výrazu něco vyčíst. Marně. Pak se zasekla. „Tak proč jste s ní nejel sám? Vaše ochrana by byla lepší," podotkla.
„Nemohl jsem. Mám tu smečku, o kterou se musím starat do svého posledního dechu."
„Ale my bychom to zvládli těch pár dní i pod vedením Bety. Přeci..." No u vlčího ocasu. Vyskočila na nohy. Zamotala se jí hlava, takže se musela přidržet křesla. Alfa se ani o kus nepohnul. Jejich pohledy se znovu střetly. Nikdy v životě se Alfovi nedívala do očí a dnes to bylo již po několikáté. Čekala. Pak udělal něco, co nečekala.
Povzdychl si. Tvář si schoval do dlaní a několik dlouhých sekund si mnul spánky. Cítila, jak zkrotil svou moc. Před ní už neseděl nejmocnější vlk ve smečce, ale teď připomínal spíš obyčejného vlka, který něco pokazil. Hodně pokazil.
„V tom případě musíte svolat smečku a hlavně bojovníky," chtěla se rozejít, ale jakmile udělala krok, málem spadla na zem. Alfa jí pomohl zpět do křesla.
„Na to bylo pozdě už i v momentě, kdy jsem pochopil, o co jim jde. Teď už se nedá nic dělat," mluvil tiše, jeho hlas byl klidný, pevný.
Nox zavrčela. Měla na jazyku tolik slov, co na něj chtěla začít řvát. Její syn vycítil neklid a obdaroval jí bolestivým kopancem. Nachvilku zavřela oči, ale hned na to počasovala Alfu pevným pohledem. „Takže budete tak akorát čekat, než se někdy něco stane Luně, aby pak mohli převzít smečku? Jak šlechetné. Obětovat svou vlastní družku pro dobro smečky, které stejně nenastane a smečka nakonec padne jako její Luna," odfrkla si. A to to řekla těmi nejjemnějšími slovy.
Alfa jí oplatil zavrčení. „Opatrně," varoval ji. „Respektuji tě kvůli Roggovi a tomu, že jsi jeden z mých vlků. Ale pořád nemám problém tě usadit, ani v tvé momentální situaci."
Založila si ruce nad břichem. „Jen do toho," vyzvala vlka sedícího naproti. Nadskočila, když vstal. Sevřel ruku v pěst a z očí jako kdyby mu sršely blesky. Polkla.
Ozvalo se zaklepání. Chtěla si úlevou oddychnout, ale věděla, že nemůže, protože by to slyšel. „Vstupte," otočil se a odešel k oknu, na místo, kde stál, když se probudila.
Do místnosti vešla dcera kuchaře a nesla tác plný jídla. Usmála se na Nox, před Alfou se uklonila, položila jídlo na stolek a znovu urychleně odešla. Dveře se za ní zabouchly, jak pospíchala. Nox se však neměla k tomu, aby se do různých jídel na tácu pustila. Neměla hlad.
V hlavě měla takové tornádo, až jí běhaly mžitky před očima. Spíš než na večeři, tak měla pocit, že brzy půjde zvracet. Ruce se jí třásly a nohou nervózně podupávala.
„Najez se," byl to mírný, ale stále to byl rozkaz. Nox místo toho však sáhla po telefonu a chtěla vytočit Roggovo číslo. V ten moment jí mobil vyletěl z ruky. „Není potřeba ho strestovat ještě víc, než pod jakým tlakem teď je," zamával na ní přístrojem. „Tohle si beru k sobě, nepotrebuješ to."
Hleděla na něj. Nikdy si nepamatovala, že by se jejich Alfa takhle choval. Když se odhodlala a zvedla pohled výš, pochopila proč. Jeho oči už nebyly lidské. Otočil se a rozešel se ke dveřím. A to byl ten okamžik, kdy jí to došlo.
"Mám tu smečku, o kterou se musím starat do svého posledního dechu." Tohle řekl jen před pár minutami.
„Oni na vaší družku nezaútočí... Přijdou si rovnou pro smečku. Není žádná oslava. Poslal jste jí pryč, aby neviděla smečku padnout!" křičela na něj. Nehty zaryla do křesla. Začínaly připomínat spíš vlčí drápy. Oči se jí změnily. Vlčice byla přímo pod její kůží, a nebýt dítěte, už by se po tom vlkovi vrhla. „Nechcete obětovat svou družku... Vy totiž obětujete něco většího! Nás!"
∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆
Krásný večer přeji,
přeji vám příjemný zítřek a já se zase na den loučím.
S pozdravem,
Aish
YOU ARE READING
NOX / AK 2022/ ✓
Werewolf,, Smrt přišla v den zrození, smutek přišel ruku v ruce s radostí, a ty, ty jsi přišel jako nečekaný dar. " ~~~ Nox Parrei má v životě vše, co si kdy přála. Stabilní zázemí, skvělou rodinu, toho nejúžasnějšího druha, Rogga...
