NOX / AK 2022/ ✓

18. Nox

Slyšela je odcházet. Nechtěla sice předtím s Roggem mluvit, ale po jejich odchodu jí mrzelo, že za ním nedošla. Měla tam být a chovat se jako jeho vzorná družka, ale nedokázala to. Měla na něj v ten moment takový vztek.

Byla unavená a chtělo se jí spát. Nedokázala si však jít lehnout, protože pořád musela myslet na to, kolik z nich se vrátí. A kdy se vrátí. Seděla na posteli s malým v ruce a konejšila ho, když Stika vešel. V ruce měl velkou tašku, ale co v ní bylo, to rozeznat nedokázala. Vidění měla rozostřené a všechno viděla o několik strupňů tmavší, než by měla. Něco bylo špatně s jejím zrakem, byla si tím doopravdy jistá. Musí se ho na to pak zeptat.

„Přinesl jsem ti nějaké věci. Budeš je potřebovat," zašeptal a kývl. „Jak je vám?" nechtěla na tu otázku odpovídat. Jen si povzdychla a zadívala se na smečkového lékaře. „To bude dobré, uvidíš. Zvládnou to a budeme se moct vrátit domů," pousmál se na ní, jako kdyby jí chtěl dodat odvahu.

Domů. Zamyslela se, jestli jejich dům ještě vůbec stojí a v jakém je stavu. Jestli se, kdyby vyhráli boj, budou mít kam vrátit. Něco v ní jí říkalo, ať tomu nevěří. „Doopravdy si myslíš, že to bude tak jednoduché?" zeptala se ho. „Nemyslím si, že pokud se chtěl Alfa Tennor zbavit celé smečky, poslal by na nás jinou s tím, že pokud nás zabijí, je tohle území jejich. To je až moc jednoduché," zamračila se.

„Ale on se nás nechtěl zbavit," vyhrkl okamžitě. Když ho Nox počasovala svým opovrhujícím pohledem, změnil téma. „Co tím chceš říct? Že se žádný boj neuskuteční?"

„Nepřipadá ti to až moc lehké? Nemáš z toho divný pocit? Že se něco semele?" položila teď už spícího syna doprostřed provizorního lůžka a přišla až ke Stikovi.

„Nox, to může být jen divný pocit. Návaznost toho, čím jsi v minulých pár dnech prošla..." nachvíli se odmlčel. „Vůbec to nemusí nic znamenat. Měla by sis spíš odpočinout."

Zavrčela. „Už mám po krk toho, jak se mě všichni chtějí zbavit tím, že si musím odpočinout. Jsem unavená? Sakra, jasně, že jo! Ale to vám nedává důvod se mnou jednat jako s vlčetem. Co se stalo, stalo. Teď se musíme soustředit na větší problémy. A jestli mi nevěříš a myslíš si, že jen plácám kraviny, tak klidně! Já na to přijdu sama, co mi tady nehraje," začala se přehrabovat v té tešce, co jí přinesl a pod věcmi pro malého našla i něco pro sebe. „A že mi tady ksakru něco nesedí."

Vytáhla nové kalhoty a svetr a začala se převlékat. Stika jí v rychlosti mezitím prohlédl. U jejích očí se ani nepozastavil. Chtěla se ho na to ještě zeptat, ale předeběhl jí. „Teď úplně mimo. Jen tak otázka do větru..." uhýbal pohledem před tím jejím, nebo si to alespoň myslela. „O kolik se ti zhoršil zrak?"

Naklonila se k němu. „Zníš, jako kdybys o tom věděl..." nechala to vyznít ve vzduchu. Přikývl a podíval se na ní.

„To, co jsem použil, abych tě přivedl zpátky... Neřeknu ti, co to je, protože mám zakázané to používat... Ale... má to několik vedlejších účinků. Proto mi to zakázali používat...," zběsile se začal drbat na hlavě.

„Jaké účinky a kdo ti to zakázal používat? Cos nám to dal?" její hlas už byl víc vlčí, než lidský. Hrubší. V očích měla vlčici. Ani to ale nepomohlo tomu, aby se jí zrak zlepšil.

„Musel jsem tě přivést zpátky," začal od ní ustupovat. „Nemohl jsem tě nechat zemřít. Nox, přísahám, třeba to bude za pár dní zase dobrý. Třeba patříš mězi ty dvě procenta," udělal další tři kroky dozadu. Šla za ním.

„Dvě procenta?" naklonila hlavu a čekala na odpověď.

„Ano, ano. Dvě procenta. Těm se zrak srovnal za několik týdnů po použítí léku," dívala se na něj. Několik týdnů by přežila se zhršeným zrakem, ale v hloubi věděla, že to nebude její případ.

„A ti ostatní? Co se s nimi stalo?" nadzvedla obočí.

Střetli se jim pohledy. Obě ruce měla zatnuté v pěst a dokola si opakovala, že ho nemůže zabít. Že ho smečka bude ještě potřebovat. „Oslepli do jednoho týdne a někteří nakonec ztatili i svou vlčí stránku."

∆∆∆∆∆∆

Krásný večer,

Přeji na zítra příjemný start do nového týdne.

Mějte se krásně. S pozdravem,

Aish