The Madhouse

Epilog

Ano, je to tak, už je konec. Hodně jsem tuhle povídku zanedbala, atak jsem ztratila spousty čtenářů, ale chtěla jsem ji dokončit, proto jsem sepsala tenhle krátký epilog nebo-li poslední část, kde to skončí s otevřeným koncem, který si můžete domyslet. Nechtěla jsem sice otevřený konec, předtím jsem to viděla na sad end, při kterým bych asi začala pak psát druhou sérii, kde by se setkali po několika letech, ale to jsem taky moc nechtěla, měl to být jednoduše sad end, ale jak vidíte, tak to nevyšlo a konec je otevřený.

Pohled Freyi

A je to tu, dnes je den, kdy se možná všechno změní. Volal nám totiž pan Stilinski, že se potřebuje o něčem promluvit a na něčem se chce domluvit. Že bych už mohla zůstat doma? Byla bych ráda, i když nechci přijít o Harryho, tak bych radši byla doma. Navíc s Harrym se můžu scházet i tak. I když většinu času stráví v tom blázinci, do kterýho se už rozhodně vrátit nechci. Ale uvidíme, jak to dneska dopadne. Společně se mnou jde i naše malá Miranda, protože táta šel do práce a volno mu nedali, takže s námi musí jít a jsem i ráda, aspoň ji seznámím s Harrym a Eleanor. Ach Eleanor, ta mi bude taky strašně chybět, doufám, že až se odtamtud dostane, tak pořád budeme kamarádky, protože nebydlíme od sebe daleko.

„Jak myslíš, že to dopadne, mami?" už se jí ptám asi po stý, ale potřebuju, aby mi říkala, že už určitě půjdu domů.

„Freyo, nedělej si starosti, uvidíš, že tě už pustí. A když ne, tak si to vyřeším po svém," jak jednoduché řešení. Úplně jsem zapomněla na to, že mě vlastně mamka může kdykoliv vzít domů; chytrá Freya, že jo.

„Jasně, zapomněla jsem," dořekla jsem zrovna, když jsme přijeli před ArdenWil. I když si tak matně vzpomínám, že ještě v nemocnici, mi říkala, že to tak rychle nebude, ale tak nechám se překvapit.

Pohled Harryho

Právě jsem na cestě do kanceláře pana Stilinskiho, zavolal si mě a mě by zajímalo, o co jde. Ale doufám, že mi konečně řekne něco o Freye, je to docela doba co jsem jí neviděl a nic o ní neslyšel. Řekl bych, že tak dva týdny? A ona po celou dobu byla doma. Chtěl jsem za ní jít, ale bylo mi to dost trapné.

„Dále,'' ozvalo se zpoza dveří, na které jsem zaklepal.

„Pane Stilinski, volal jste mě?"

„Ano Harry, prosím posaď se,'' pravou rukou ukázal na křeslo před jeho stolem. Přikývl jsem a na dané křeslo se posadil.

„Takže asi bych ti to, jako osobní sestře/bratrovi Freyi, měl oznámit, že si jede pro věci," nemohl jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Takže ona si jede pro věci? Uvidím ji naposled? Dostanu novýho pacienta, se kterým si nebudu rozumět, tak jako sní?  

„Takže odchází?"

„Ano, dnes jsem mluvil s její matkou a ta mi říkala, že je vše v naprostém pořádku a mají novou rodinu a jsou všichni šťastní, proto si myslím, že  to pro ni bude lepší, hlavně pro její novou sestru," takže má sestru, to jsem rád, že bude mít někoho při sobě.

„Dobře."

„Pro tebe ještě nového pacienta nemáme, tak budeš jenom hlídat ostatní pacienty," přikývl jsem.

„Za chvíli jsou tu, takže myslím, že bys mezitím mohl jít do jejího pokoje a ty věci ji nějak sbalit," znova jsem přikývl, vstal a odešel do jejího pokoje.

Pohled Freyi

Vystoupili jsme z auta a rovnou si to namířili do kanceláře pana Stilinskiho. Který už na nás čekal před svojí kanceláří.

„Dobrý den, tak jsme tady a vy nám řekněte, jak to tedy bude dál," zeptala se mamka. Miranda mě chytila za ruku, asi věděla, že tohle místo je špatný, že se tu dějí špatné věci.

„Dobrý den, takže Freya může do svého pokoje, kde už na ní čeká Harry, kde by ji měl sbalit věci. Freya může domů," oznámil nám. S radostí jsem se i s Mirandou rozeběhla do mého , teď už bývalého, pokoje, kde na posteli seděl Harry s hlavou v rukách.

„Ahoj," usmála jsem se na něj jakmile se na mě podíval.

„Ahoj," odpověděl a podíval se na Mirandu.

„Tohle je moje nová sestra Miranda. Mirando, tohle je můj kamarád Harry," oba se na sebe tak rozkošně podívali. Musím říct, že Harry vypadá, že by byl dobrej táta, už jenom z toho, jak se na děti umí usmívat.

„Takže jsem ti všechny věci sbalil. Nemělo by tu nic zůstat, ale jestli chceš, tak si to ještě všechno zkontroluj," řekl strašně smutně.

„Harry, můžeme se kdykoliv vídat, můžeme si psát a volat" usmála jsem se na něj.

„Já vím, jen mi tu budeš chybět a určitě i Eleanor," povzdechl si.

„Za tou ještě musím jít, tak mohl bys mi ty věci prosím odnést do auta?" Přikývl a odešel s mojí taškou pryč.

Pohled Harryho

Bylo pěkné ji po takové době vidět, ale dost mě to mrzelo, že musí pryč. Už to nebude takový, jaký to bylo a to mě štve. Odnesl jsem její tašku do auta a společně s její mamkou jsme na ni čekali před ArdenWilem.

Po chvíli přišla i s malou Mirandou.

„Ještě se uvidíme, tohle není konec," objala mě, nastoupila do auta a odjela. Zajímalo by mě, jestli nás není konec nebo z toho bude něco víc než přátelství a nebo jestli to bude náš definitivní konec.

No, uvidíme.