Selekce aneb Jízda ještě nekončí

Rebel krví i jménem, a přesto dáma

Palcem jsem projížděla po mém novém tetování. Byl to srpec měsíce  a ukazoval všem že patřím do rodiny vůdců rebelů. Prý otec měl na rameni stejné tetování, nikdy jsem si toho nevšimla.  Vlastně jsem se svými rodiči moc času netrávila. Po požáru jsme se s Em museli o sebe starat samy. Matka nás mohla naučit jen zpěvu a malbě ale jinak.... otec nám získával peníze, zřejmě i tím že byl rebel a jeho bratr ho finančně podpořil. 

Černá barva se vpíjela do kůže jako inkoust do pergamenu. Byl to přišlip byla to dohoda, černá barva klikaticí na mém zápěstí a tovořící srpec měsíce, byla i smlouvám, kterou jsem s bratrem uzavřela.  

Po vyteovaní měsíce mě Sam představil ostatním vůdcům. Upřímně mě nepřekvapilo když pět vůdců ze sedmi byli muži. Jediná žena v místnosti byla na krátko ostříhaná tmavovláska.

Řeknem si to na rovinu, pamatuju si jen tři  vůdce, když nepočítám Anju. Tutu ženu  Jennifer, vůdkyn rebelů, kteří mají čtvrtou kastu.  Pak si pamatuju Devina, může tmavé pleti, mající na starosti sedmou kastu a pak   blonďatého muže, který byl sice starší než můj bratr za to byl nejmladší z vůdců. Pamatovala jsem si ho kvůli kastě, kterou měl na starosti on. Jack, byl vůdce rebelů páté kasty.

Věděla  jsem že to bratr neměl jednoduché. Byl nejmladší, nejméně zkušený. Jak dlouho mu asi trvalo než si u nich vydobil respekt a úctu? S bratrovým návrhem souhlasili všichni. Všichni chtěli Anju zastavit, Sam to nakonec podal jako výhodný tah. Zahrál to přímo skvělé.  Samozřejmě jsme jim nemohli říct pravý důvod proč chceme zástavit  Anju.

Jak už jsem řekla se Samovým návrhem neměli problém ale problém nastal u mě. Vypuklo pozdvižení, když si všiml,  holohlaví vůdce nositel pro mě nezapamatující ho se jména, mého srpce měsíce. Bylo mi jasné že se to nikomu nebude líbit. Ale můj tvrdohlavý bratr na to nebral ohledy.
Nejen že se vůdci museli zodpovídat mému bratrovi ale teď ještě mě, člověku, který se sotva umí bránit, vystřelit ze zbraně nebo řídit motorku. Budou se zodpovídat holce, která o rebelech nevěděla zhola nic. Nakonec mě zachránil právě Devin, který tvrdil že jsem  podobná Markusovi a otci a že určitě budu skvělím přínosem, jako byli oni dva. Původně  jsem neměla v plánu se do toho  vměšovat ale nakonec to dopadlo tak že jsem mluvila hlavně já a občas i Tristan s Filipem. Mluvili jsme o zámku ale i o Anje, což nebylo zrovna mému bratrovi příjemné. Nakonec naší poradu ukončil špeh, který byl v Anjiných řadách, a přinesl nám důležitou informaci. Anja chystá útok za tři dny,  Den předtím než jsem se, se Zacem poprvé potkali. Na oslavách narození princezny Vee. Nakonec jsme se shodli že útok provede brzo ráno možná okolo třetí raní..

,,Tak tady jsi!" ozvalo se odedveří do mého pokoje. Dovnitř vešli mojí dva strážci, Sam, a mí dva nový příatele. Jak už jsem zjistila, každý vůdce má svého špeha, někomu komu důvěřuje nejvíc a svého léčitele. V Samově případě to byli Daphne s Nicolasem. Tito lidé bylo jediný, kteří věděli o pravém důvodu, zastavení Anji. Tristan i Filip mi složili přísahu. K mému překvapení je Filip vystudovaný doktor!

,,Jo, jsem tady." brouku a stáhnu si rukáv. ,,Je to změna pro všechny." usmál se konejšivě Tristan a sedl si za mě. ,,Ale ty a...." ,,Stejně by to nikdy nedopadlo." zamumlal posmutněle.
,,Filipe...." ,,Dám jí vědět že jsem V pořádku ale do světa rebelů jí nezatáhnu. Osud má podivný styl humoru." jo, to asi ano. Proč jsem se zamilovala, když s ním nakonec nebudu? On si vybere asi Phobe nebo Edlin a udělá z nich královnu  a já? Já budu tady. Stát na stráži a čekat ale nebudu sama. Ne, mám tu přátele, rodinu.

,,Princ Arman, projíždí celý zámek, spí v lesích, potýká se s lidmi, kteří by ho nejradši viděli houpat se někde na stromě u cesty a přesto tě nepřestal hledat." vrhnu na Daphne bolestiví ale zároveň vděčný pohled.

,,Chci se rozloučit." ,,Cože?" ozvalo se že třech úst. Filip i Tristan však mlčeli a chápavě na mě hleděli. ,,Pochopte, už ho nikdy neuvidím, navíc bude výhodný, když tam budu. Nezabije mě, a kdo jiný by tam stál a bránil je  než já?" tři rebelové předemnou se na sebe podívají. Nakonec promluvil Nicolas. ,,Byla by tu možnost, mohli bychom tě trochu zničit, aby to vypadalo že sis prošla traumatem a tvůj mozek, tak vytěsnil vzpomínky. Vyhla by ses tak otázkám. Navíc máš pravdu, kdo jiný než ty by byl schopný se postavit Anje, aby zachránil, je co tvrdí že mají modrou krev." ,,Půjdu taky, jsem tvůj ošetřující, navíc takhle budu mít možnost dát Blum vědět že žiju." přidal se Filip. ,,Já tu zůstanu, bylo by divné kdyby rebelové vydali všechny své zajatce." ,,To je fak." souhlasí Daphne, která hodí nohy na stůl a založí si ruce na hrudi. ,,Fajn, napíšu dopis, ve kterém bude něco jako varování, co by se mohlo všechno stát, když nám budou odporovat. Navíc, vsadím se o co chcete, že Anja dopisi nepíše, píse je za ní někdo jiný, takze nebude divné, když to bude můj rukopis." povzdychl si.

,,Děkuji." ,,Neděkuj, ještě nemáš vyhráno." zazubil se Nicolas. Oba se s Filipem zvedl, jako by měli dohodnutý nějaký signál, kdy se zvednou, a opustili místnost. ,,Jdu ten dopis napsat." oznámil nám bratr a následoval, ošetřovatele i s Daphne v patách. ,,A my?" kouknu na Tristana.
,,My? My budem přepisovat historii."  musela jsem se zasmát.

●●●●

,

,Tak a je to." zvedla se z kleku bílovlasá rebelka.  ,,To je dobrý, věrohodný." ohodnotil to Tristan. Pohlédnu na svůj odraz v zrcadle. Kalhoty jsem měla na několika místech rostrhané a zablácené, podobně na tom byli i tenisky. Místo bundy mi dali černou mikinu přes hlavu. Kterou, stejně jako kalhoty umazali blátem a na rukávu roztrhl. Mrknu na Filipa vypadal podobně jak já.

,,Příště až ti něco budu, nebudu tě hojit, člověk neví kdy se ti to bude hodit." vrhla jsem vyděšený pohled na Nicolase. ,,Dělá si srandu, ale má pravdu." ozval se Sam.,, Dovolíš?" jen jsem kývla, i když na mou odpověď nečekal. K mikině, mě neznamím přístrojem, přidělal kus papíru. Chytnu ho za ruku. ,,Děkuju, Same."
,,Já si to jednou vyberu Tris." ovšem to je můj velký bratr, jak jinak. Najednou jsem ucítila ostou bolest v nose.

,,Krucinál jakej blbce.. " zanadavám a chytnu si nos, když oddálím ruku, mám ji celou od krve. ,,Hele, teče červená." usměje se bratr, zřejmě si vzpomněl na jeden z mích tréninků s otcem, když jsem se strašně odřela a bratr na mě zavolal: ,,Sestřičko teče ti červená, nemám přinest štětec a pátno?" doma to pak od otce schytal.
,,Fakt? Já myslela že fialová."

,,Promiň ale takhle by tomu nikdo nevěřil." omlouvá se mi Daphne. ,,Není zlomený." začne ujišťovat Nicolas. Chvíli na to se ozve i Filipovi nadávky.  ,,Ještě nějak nás zmrzačite?" zeptám se, snažíc zastavit, krvácení. ,,Ne, omlouvám se." ,,To je v pořádku." zabručím.

,,Belatris, pozdravuj odemě Lindu."
,,Budu." usměju se na Tristana. 
,,Toto  je speciální látka..." začne mi šermovat Nicolas injekční stříkačkou před nosem. ,,A?" vybýdne ho Filip. ,,A až vám to vpravím do těla budete mít přesně pět minut, než se tu složité. Budete si připadat jako opilí, budete mít halucinacr v  takovém stavu budete hodinu, možná budete i  blouznit, vedlejší účinky... a pak usnete, každé tělo se stím vypořádá jinak." ,,To nás čeká skvělá budoucnost." střelím pohledem po Filipovi, který vypadal úplně v klidu. ,,Jen jedna otázka, jak vás proboha napadlo vytvořit něco takového?" ,,Původně to byla jiná látka ale mj ji s Filipem předělali." vysvětlil Nicolas.

,,Za deset minut devět rano, podle našich zdrojů se princ nachází kousek odtud." zdělila nám Daphne.
,,Můžeme?" ,,Ty si lékař Nicolasi." 
,,Pošleme ti zbraň, přes rebeli v paláci." slyším bratra. Pak ucítím  bodavou bolest a tlak ve svém krku. ,,Držíme palce, sejdeme se v paláci při útoku." Tristan. Sleduju jak Nicolas vpichuje látku i Filipovi. Chvíli se nic neděje a najednou... či svět jako by se zhoupl a já začínala vidět rozmazaně než jsme zahlédla tmu.