Co se mi opět děje?

I

Probudila jsem se u někoho v posteli. Byla jsem zmatená jak sysel. Tak jsem prohledala barák, nikdo nebyl doma alespoň jsem zjistila u koho teď 'bydlím'. Byl to jakýsi Harry Johnson.

Po pár minutách

Někdo odemykal. Lekla jsem se, ale jak mě někdo viděl tak se mi i představil docela zvláštně ale představil. "Uuu ty už jseš vzhůru.. asi blbá otázka. Ja jsem Harry Johnson rád tě poznávám." Řekl nervózně. Já jsem mu odpověděla "Jo jsem vzhůru, a jmenuji se Yn. A už vím jak se jmenuješ dalo se to zjistit docela jednoduše." Odpověděla jsem zmateně.

O 5 let později

Harry je marný v boji. Já nechápu jak se může smířit s tím že mu nějaký D-team nakopává prdel.
Proto jsem mu jednou nabídla. "Harry? Nechceš někdy na výlet zítra bude opět hezky a já už jsem od tud z tohohle pozemku nevytáhla paty." Harry odpovídá "Jo to by bylo fajn. Jdu připravit nějaké věci." Nice konečně někam pojedu a možná poznám i Dream team a rozbiju jim prdel. Jdu si vše připravit a jdu si lehnout abych byla na zítra fit.
Ráno konečně. Tohle byla nejlepší noc konečně jsem se vyspala. Šla jsem probudit Harryho a dělat snídani. Po snídani jsme konečně vyrazili. Nasedla jsem si se svými zbraněmi a všemi věcmi na mojí klisnu. Krásně černý kun.

Harry si sedl taky na svého koně a jeli jsme. Dojeli jsme někam na louku bez květin takže nic moc. "Yn běž pro něco na podpal díky, já zatím postavím stan." Kývla jsem a vyšla jsem.
Po tak cca 5 minutách jsem šla zpátky a v dáli vidím že tam není jen Harry ale další lidi. Vytáhla jsem sekeru a připravila se. Plížila jsem se tam a když jsem byla dostatečně blízko tak jsem vystartovala na člověka v modrém, vypadal totiž nejslabší. Bojovala jsem jak blázen, protože jsem chtěla aby se Harrymu nic nestalo. Když jsem získávala kontrolu nad tím co se právě děje tak jsem si všimla že na mě nabíhá další člověk někdo s černými vlasy a ohínkem na triku. Dva jsem nedávala a když jsem viděla že Harry leží na zemi a někdo poměrně vysoký v zelené mikině chce zabít Harryho tak jsem zasáhla tam. Než jsem ale cokoli udělala dostala jsem ránu do břicha. Rychle jsem se zvedla aby se mi nastalo něco jako Harrymu. Odskočila jsem klukovi v modrém a střelila na něj z luku. Trefa! Černovlasý kluk se k němu rozeběhl takže jsem měla čas se věnovat jednomu tomu v zeleném.
Skočila jsem před něj a přiložila mu sekeru ke krku. Zvedl ruce nad hlavu. A písknul.
Kluk v modrém se jmenoval George zjistila jsem když na něj černovlasý kluk volal. Ten v zeleném pravděpodobně bude Dream. Vydedukoval jsem to, protože vypadal jako hlavní člověk v týmu po kterým je také tým pojmenovaný. "Copak koťátko? Naštvaná?" Řekl Sapnap. Otočila jsem se na Harryho, nebyl tam, zradil mě. "Awwww tě opustil co Yn?" Z nejistila jsem a odpověděla jsem. "Naštvaná tak moc ne. Sama ano. Co po nás chcete?" "My po něm nic. Upřímně jsme od něho chtěly jenom to aby nám řekl kde jsi, ale asi je to zbytečné když se vidíme. Po tobě chceme víc. Chceme abys ses k nám přidala. Kvůli tvé hlouposti můžete být on i ty mrtví." "Ne ani tě nemůžu brát vážně. Ta maska to dělá těžší a jestli to myslíš vážně tak se mi koukni do očí." "Promiň Yn. |sundal si masku| Mám ti to zopakovat?" George a ten druhý vypadali překvapeně tak jako já. Byl to sakra hezkej mládenec. Špinavý blond, zelené oči když opomenu že nás chce zabít. Hm docela smash.
Přemýšlím o tom co řekl ale najednou jsem přestala, Dream se ke mně začal přibližovat tam jsem ustupovala a začla vyndavat sekeru. Dream se ušklíbl, já sledovala všechny jeho pohyby. Najednou se proti mě rozeběhl tak jsem to taky udělala. Byl to ale špatný nápad, protože otočil směr ve kterém jsem ustupovala takže jsem měla moje záda u kluků a přede mnou stál Dream. "AHHH SSS" vykřikla jsem bolestí.

Opět jsem se probudila v nějaké jiné posteli než v mé. Hned mi došlo že mě tu chtějí držet. Jak jsem se chtěla posadit cítila jsem záda, bolela mě ale byli v pohodě nic to nebylo. Když jsem si plně uvědomila co se děje tak jsem vykřikla. "KURVA CO SE MI TO OPĚT DĚJE!" Když jsem vykřikla tyhle slova tak někdo zaklepal byl to Dream ustoupila jsem a postavila se do bojovného postoje. "Neboj vysvětlil jsem Sapnapovi že už tě do zad neudeří. Jsem Dream, promiň za naše postupy podle mě by to šlo mírněji a mileji |držel se za krk|. Musíš mi teď věřit že ti nějak neublížil a taky slibují že ti nějak neublížím. Nech mi jenom kouknout se na ty záda." "Za prvé aspoň ahoj? Za druhé jak ti mám kurva věřit když si mě unesl a chtěl zabít mého jediného kamaráda?" Řekla jsem znepokojeně a začla jsem trochu natahovat, protože zažívám docela těžký období. Dream si všimne že začínám plakat "Nenene buď v klidu já ti neublížím slibuji ti. Nech mě jenom kouknout se na ty záda aby se to popřípadě nezhoršilo".
"JAK VÁM MÁM VĚŘIT!? J- já se omlouvám já já to tak *po potáhnu* nemyslela" začnu brečet ještě víc než před tím. Sesypu se na zem.
Dream ke mne jde dělá pomalé pohyby, objal mě abych se zklidnila já ho objala taky. Po půl minutě jsem si uzřela slzy a přestala bezmocně fňukat. Dream mi naznačil ať jdu na postel, sedla si a on se mi na záda kouknul. "To bude dobrý jenom ti to na mažu." "Mhm" odpovíš. "Jseš v pohodě Yn? A odpovídej po pravdě, my už ti nic neuděláme slibuji za všechny, jestli se ti něco stane přijď za mnou já to vyřídím jo?" "Jsem v pohodě |otočíš se ať mu můžeš koukat do obličeje|, já se opravdu omlouvám za tohle divadlo ja to nemyslela vážně.. já se omlouvám a všechno chápu. Já já jsem jenom blbá kráva. Ja-" "V pohodě za nic se neomlouvej to spíš já bych se měl omlouvat. Musíš pochopit že tohle se muselo stát, protože ty by jsi jen tak nepustila za náma yk? Nemusíš se omlouvat teď a tady ne. Dobře?" Přeruší mě. Koukám se mu do jeho hezkých zelených očí a představuju si jaké by to bylo bez boje nebo kdyby jsme se vůbec nepoznali. Ale zároveň poslouchám Dreamovo poučování co smím a co nesmím dělat a jak to teď bude fungovat.
"Pochopila jsi vše nebo máš ještě nějaké otázky?" "Ani ne" |odvrátim pohled na zeď|.
Dream odchází ale ještě před tím než odejde mu řeknu ať to co se stalo je jen mezi námi. Přikývl a odešel.
Teď čekám jen na oběd který by měl být a někdo by mi to měl přinést asi to bude George který mi to bude nosit.

Po půl hodině činění do zdi a promýšlení o životě

"Yn, Yn na tady máš oběd" Řekl George a posunul mi tác s jídlem pod dveřmi. "Díky" usměju se na něj.
Když George odešel tak jsem se dala do jídla. Měla jsem takový hlad že i jídlo ze školní jídelny bych snědla. Když dojímá tak tác s jídlem dám pod dveře a čekám co se bude dít.
Nevim co tu budu dělat. Záda už mě nebolí alespoň něco pozitivního. Když jsem se tak koukala po místnosti, uvědomila jsem si že jsem v místnosti která má normální, dřevěné dveře které ale mají otvor dole u prahu jak ve věznici, postel, noční stolek, stůl, židli a okna která ale měla mříže z venku. Ten výhled z těch oken byl nádherný to nemůžu vytknout.
Nenapadlo mě nic co budu dělat tak jsem si řekla že zkusím usnout. Bingo! Usla jsem.
Až do teď jsem spala. Někdo na mě klepe. Jsem v polospanku takze nic neříkám ani nedělám prostě spm. Nějaká osoba vešla do mého pokoje, asi ji došlo že spim. Někdo se mě snažil probudit. Ten někdo byl Sapnap. Super.
"Yn vstávej a převleč se počkám na tebe před pokojem."
Tak se tedy protáhnu a převleču se a vyjdu ven.
"Ahoj co se děje?" Řeknu ospale. "Neboj jdeme do tělocvičny, jdeme se procvičit a zabojovat si. Ty to potřebuješ po té mé ráně, za kterou se omlouvám." "Ale ta rána byla dobrá, už mě to ani tak moc nebolí možná mě to trochu tahá jinak je to v poho." "Tak jo díky za odpuštění." "|Usměješ se| no však. Bude tam ještě někdo krom nás dvou?" "Asi ne. Dream je na hlídce a George něco dělá v pokoji." Uděláš 'překvapený' výraz a pokračujeme dál v cestě.
Dorazili jsme do tělocvičny. Kouknu se na Sapnapa. Naznačil mu že se mi líbí ty boxovací pytle. Zakroutil oči a závrti hlavou což je pro mě jasný vzkaz abych tam běžela.
Doběhla jsem k pytlům kouknu se jako malé dítě na Sapnapa který řekne "Ty jsi nadšená jak malé dítě které zrovna dostali cukrovou vatu" |zachychotal se|
Já se na něj jen koukla a pousmála se.
Když jsme se konečně dostali k pytlům tak jsme si zavázali zápěstí a mohlo se jít na věc. Začala jsem dřív než Sap strašně mu to trvalo. Po cca 30 minutách jsem za hlásala.
"Rozcvička hotova. Chceš si dát 1v1? Hmm jen tak yk?" Měla jsem jiné plány. Chtěla jsem ho omráčit kvůli svému útěku. Je to docela plánování v ději. Já tady umřu NEVADÍ. "Vážně si chceš dát 1v1 jen tak?" "No chci, potom co jste mě překvapili se potřebuju znova dat do formy." Kývl že můžeme tak jsem šla do jednoho rohu, on do druhého rohu území které jsme si určili.
Zaskákala jsem si a pro křupla krk. Pak se mohlo jít na věc.
Koukala jsem se mu do jeho hnědých očí a Sap zase do těch mých modrých očí 'jak romantické'.
Začla jsem se hýbat a pomalu k němu přibližovat. Trefa akorát že do rukou kterými se chránil. Pak on úplně stejný úder jako já takže jsem to čekala. Pak ale přišel ten pravý boj. Mohli jsme u škálovat, nad skakovat atd. Když jsme bojovali a už to vypadalo že vyhraju, protože Sapnap už neměl dost sil tak se vzdal. Kurdé.
"Jseš v pohodě? Na tady máš pití." Hadička jsem mu pití a poklepal mu záda aby věděl že byl dobrý. Jakože byl dobrej jak kokos. "Jj jsem v poho buď v klidu. Dík"
Co Dolínek flašku tak se ve dveřích ukázal Dream. "Co se tu dělo? Oba jste spojeny a zbitý jak psi." Řekl Dream s úsměvem. "Alee to nebylo nic." Odpověděl jsem a koukla se na Sapnapa. "Huh. Neee vůbec to nebylo těžký." Řekl sarkasticky.

__________________________________

Helo tady Lauri. Tady máte začátek dalšího příběhu inspirovaný příběhem "S Dream Team". Řekněte mi jestli se vám to dobře čte a kdyžtak CA bych měla zlepšit díky.
Vaše Laurinka 🛐