Co se mi opět děje?

XX

Stihla jsem na místě. Viděla jsem.. viděla jsem svého otce a bratra. Philza držel Wilbura v náručí, oba celý v krvi.
Wilbur po chvíli odpadl a Phil se rozbrečel a zhroutil. Doběhl za mnou Dream a začal mě držet za ramena a ruce abych se nerozeběhla za Philzou a Wilburem. Cítila jsem se slabá, ne jak když umřeli ti dva random cápci. Nemohla jsem nic, byla jsem školená na kolenou. Plakala jsem a nedokázala jsem se ani zvednout bez pomoci Dreama a Technoblada.
Jimmy se také vrátil, z místa kde jsme se společně viděli naposledy. Nemohla jsem dělat nic.

Přemýšlela jsem nad tou věcí, jen nad ní.

Jela jsem v sedle s Technobladem, který si mě odvezl i k sobě domů. Dream by se mi totiž nemohl věnovat celý den, protože musel dořešit naší bezpečnost.
Odvezl s sebou jak Jimmyho tak Artemis.
Artemis se naštěstí nic nestalo a ani ji nikdo 'nenašel', kdežto Jimmy. Jimmy na tom byl jinak. Byl poškrábáný, párkrát i uhozený. Nechápu jak tohle někdo dokázal.

Z jízdy na koni s utěsňováním a plakáním přešlo do vyčítání si každou milisekundu svého života a jak jsem mohla dopustit něco takového.
Dojeli jsme domů, Techno mě sesadil z Carla.
"Běž ke mně do pokoje. Lauri, věř mi, bude to dobrý." Řekl mi starostlivě techno abych pořád nebyla taková jako jsem. Také jsem mu odpověděla, ale pouhým "Hm..'' otočila se a odešla.
Namířila si to hned do Technova pokoje.
Tam jsem si ze sebe sundala všechno co bylo nějak špinavé nebo spocené.
Šla jsem se vysprchovat, převlékla jsem se do bráchovo oblečení, tudíž jsem na sebe měla jeho triko a kraťasy. Lehla jsem si do postele. Zachumlala jsem se do deky a lehla si zády k oknu, zavřela oči a už ani neměla sílu brečet.
Jen jsem tam ležela schoulená do klubíčka, koukala do zdi a byla nejtišší člověk na planetě.
Pak za mnou přišel bráška a lehl si ke mně. "Není to tvá vina, věř mi Yn." Řekl mi techno abych byla v pohodě. Já jsem byla v pohodě, ale jakože nebyla. "Jo já vím, ale pořád mě to strašně bolí. A to jsem viděla tolik lidí zemřít. Já prostě nevím co mám dělat."
Technoblade nic neřekl a objal mě. Stiskl mě a já se nad tím pousmála. Technobladem v našem objetí po chvíli usnul a já si usmyslela, že bych si mohla udělit trest. Trest za to že jsem neubránila svého bratra. Zjistila jsem se tedy že můj bráška spí tvrdě. Jak jsem se dostatečně ujistila.
Vyprostila jsem se z pevného objetí a šla se činit. Činit do koupelny. Našla jsem si nějaké nezle ostré věcičky a mé stehna platili za mnou špatnou náladu.

Stejná pěkně zaplatili a já jsem je musela zavázat nějakým obvazem. Obvazy v bratrovo koupelně jednoznačně nechyběly. Po zavázání pár ran jsem se ještě prohlédla jestli jsem nevyhrála víc ran ještě předtím. Také že jsem nějaké ty rány schytala. Pomalinku se mi tam barvili modřinky. A poté jsem si po sobě ještě uklidila. Šla jsem si opět lehnout. Z mé špatné nálady se stala lepší špatná nálada. S touto myšlenkou v mé hlavě se mi pár slziček stékalo po tváři a usnula jsem s ní.
Usnula jsem a už se prodírala snama.
Po docela dlouhém šlofíku jsme se s technem probudili. On sám od sebe a já kvůli němu. "Ty jsi byla vzhůru?" Kouknul se mi před rameno do očí. "Ne, nebyla proč?" Techno nad tím jen mávl rukou a koukal se po místnosti. Po chvíli ticha navrhl, že bychom mohli jít se najíst. Byli jsme doma sami nikdo jiný než my tak nebyl. Tak jsme si ukuchtili večeru a snědli ji. Poté jsme se odebrali zpátky nahoru do pokoje a opět jsme si lehli a spinkalo až do dalšího rána.

Ráno jsem se vzbudila sama. Nikdo v místnosti krom mě nebyl. Zvedla jsem se a šla se umýt, tím myslím že jsem si udělala hygienu. Převlékla jsem se také do jiného oblečení, jen jsem si vyměnila triko a mohlo se jít snídat. Když jsem snídala tak v sídlu také nikdo nebyl. Co se děje? Dojedla jsem a nasadila si na sebe svůj plášť, odešla jsem z jídelny do před síně a z předsíně ven. Tam jsem se prošla jen po zahradě a hned jsem si všimla Wilburova hrobu, který zde už také byl. Sedla jsem si vedle něho a koukala se někam do háje.
Potichu jsem se rozbrečela a opřela se o stranu pomníku a začala s hrobem klábosit. Mluvila jsem ohledně mého života, jak mi je líto toho že jsem si s Wilburem moc neodpovídala. Jaké mám plány a jaký si představuji život i když tam už jedno moje štěstí nebude.
Po tomto mém výstupu jsem se cítila uvolněně. Rozhodla jsem se tam tedy sedět dále.

Po několika dlouhých minutách klidu, na mě někdo volal. "YN!" "ANO?!" Zařvala jsem zpět na člověka který na mě volal. "KDE JSI?" Ozvalo se znovu. "TADY!" Nechtěla jsem odpovídat dál, tak jsem se zvedla a vydala se rychlou chůzí za hlasem. "Yn.. tady jseš já myslel že si někam zmizela.." řekl vystrašený Technoblade udýchaným hlasem, objal mě a stiskl mě v objetí velkou silou. "Prosimtě kam bych chodila?" Řekla jsem uvolněně a koukala se Technovi do očí.
"Pojď a nebreč." Řekla jsem a pousmála se. Odešli jsme zpět do vnitř, kde na mne čekal Dream. Vysvětloval mi že jestli tu chci zůstat ještě chvíli ať tu zůstanu, jen že tu budu chvílemi sama. A když pojede domu, tak tam nebudu sama ale bude mít své soukromí kdykoli budu chtít.
"Když se vrátím domů.. bude tam moct i Techno?" Zeptala jsem se a nasadila svůj obličej, kterému se nedá odolat. "Samozřejmě, že ano. Je to tvůj brácha Yn." Usmála jsem se na poděkování a objala si Dreama vší silou. Zabalila jsem is tedy nějaké to oblečení. To oblečení ještě ze včerejška a mohli jsme jet domů.

Doma, konečně doma. Hned jak jsme přijeli běžela jsem do stájí abych se koukala jestli se s Artemis něco náhodou nestalo. Opravdu se s ní nic nestalo, pozdravili jsme se společně a já běžela ještě za tím mým druhým zvířátkem.
"Jimmy!" Zavolala jsem na ležícího mazlíka v rohu místnosti. Ten se oproti mne rozeběhl a skoro mě svalil.

___________________________________________Toto je konec dnešní kapitolky lásky mé.
Já vím že mě teď nesnášíte, ale já se omlouvám, jako vždy.
Laura out.