Owner // Larry Stylinson // Book 1 ✔️

-2-

Louis byl celý uřícený a jeho začervenalé tváře bily do očí. Zaspal. Nikdy se mu to nestalo a to ho vystresovalo ještě víc. Zběsile vletěl do posluchárny kde už přes půl hodiny mluvil jeho profesor. Sice mu jeho nenápadnost úplně nevyšla, ale aspoň neudělal moc velký hluk a nestrhl na sebe pozornost všech studentů i s profesorem. Byl totálně vyčerpaný a to se dost podepsalo i na jeho vzhledu. Pod očima měl obrovské kruhy a celkově mu v očích chyběly ty jiskřičky co dělaly jeho oči tak odlišné od ostatních. Těžce dopadl na tvrdý povrch lavice a než si vyndal svůj notebook, zapřel se o stůl před ním a vydýchával se. Nikdy nebyl moc sportovně založený, možná proto studoval psychologii, ale asi by měl se svou kondicí začít něco dělat. Když si už myslel, že je to v pořádku, pokusil se začít dávat pozor a zapsat si alespoň něco málo z výkladu. Jenže se asi spletl. Zamotala se mu hlava a převrátil žaludek. Skryl si hlavu do slaní a opět to zkoušel vydýchat. Bylo to pořád horší a horší. Rychle se vymrštil ze židle a otočil se k východu. Teď už si vysloužil pozornost celé místnosti. Ruku měl položenou na ústech a rychle utíkal na záchody. Bál se, že to nestihne a pozvrací chodbu, možná to mu pomohlo ještě zrychlit. Rozrazil dveře a vběhl do nejbližší kabinky. Padl na kolena a pevně se chytl záchodu. Celý obsah žaludku byl venku a Louis z toho nemohl ani pořádně dýchat. Mohl jen doufat, že nezazvoní a záchody se nezaplní studenty. Opatrně se zvedl a díky přidržování stěny se dokymácel až k umyvadlu. Vypláchl si ústa a pořádně opláchl obličej studenou vodou. Cítil se líp, ale stále mu něco tlačilo na žaludek. Ačkoliv moc nechtěl, rozhodl se jít domů a pro dnešek se na školu vybodnout. Popadl batoh a pomalým a velice opatrným tempem se vydal směrem domů. Slunce mu příjemně hřálo do obličeje a aspoň to mu ten den zpříjemnilo. Nebyly to nějak horké paprsky, ale spíš jenom lehce lechtaly na pár dní neoholené tváři. Nechápal co se to stalo. Nic špatného nesnědl. Mohlo to být s toho běhu. Jestli ano tak se malinko zastyděl, protože jeho byt není nijak daleko od školy.

Anonym: Copak se stalo mému méďovi? :(

Zase on. Lou si maličko povzdychl a ještě jednou se podíval na displej jeho iPhonu. Nevěděl co mu má napsat a jestli mu má vůbec něco napsat.

Já: Udělalo se mi špatně a nejsem žádnej TVŮJ MÉĎA!

Klikl na odeslání a telefon zase zandal do zadní kapsy svých černých skinny džínů. Jenže neušel ani pár metrů a jeho telefon mu zase zavibroval na jeho zadečku. Znuděně ho opět vytáhl (:D) a odemkl pro přečtení zprávy.

Anonym: Nebuď tak zlý :(

Anonym: A copa tě bolí? Nejraději bych se o tebe teď staral méďo

Nemohl uvěřit tomu co vidí. Vážně právě napsal, že by se o něj chtěl starat?! To Louise dost vyděsilo, protože buďme upřímní, koho by to nevylekalo, kdyby vám někdo ÚPLNĚ cizí napsal, že se o vás chce starat.

Já: Jen se mi udělalo špatně od žaludku...

Nechápal sám sebe. Na jednu stranu ho tohle celé děsilo, ale na tu druhou měl potřebu mu odepsat a nedočkavě čekal na odpověď.

Anonym: Položil bych si tě do postýlky, uvařil čaj a líbal tě do vlásků, šeptal bych ti do ouška, že to bude dobrý :*

Loui s toho všeho měl husí kůži. Nechápal co se musí tomu kdo tohle posílá honit hlavou. Ale určitě musí mít nějaký problém. Jenže on sám musel uznat, že ta představa se mu dost líbila. Aron na tohle nebyl. Vždy když byl Louis nemocný nebo mu jen nebylo dobře, tak se stáhl se slovy, že by to nechtěl chytit. Dokonce když měl Lou chřipku Aron se s ním nechtěl sejít ani dva týdny po tom co byl už plně uzdravený. Loui se o sebe vždy musel postarat sám a to v nemoci není moc jednoduchý.

Já: Mám přítele!

Anonym: Tak proč s tebou není?! Proč si píšeš se mnou a radši se nenecháváš obskakovat svým 'přítelem'?

Já: On je jenom hodně háklivý a nerad bych ho nakazil

Ani on sám tomu nevěřil. Věděl, že kdyby Aronovy zavolal, že mu není dobře tak by se vymluvil nebo mu jenom řekl, že to má vyležet.

Anonym: Radši bych riskoval že něco chytím, než abych svého méďu nechal samotného když mu není dobře!

Já: V tom případě s tebou bude někdo jednou opravdu šťastný...