Owner // Larry Stylinson // Book 1 ✔️

-12-

Zayn's POV

Seděli jsem u Harryho doma a zrovna koukali na zápas našeho oblíbeného týmu. Popravdě mě fotbal vůbec nebavil, ale byla to naše tradice - jestli je ovšem páteční posedávání u piva nějaká tradice - a pro mě to byla aspoň šance být zase s Harrym sám. Byl jsem dost podrážděný, protože co jsem přišel nemluvil o ničem jiném, něž o tom jeho 'andílkovi'. Lezlo mi to na nervy. Doufal jsem, že ho to už třeba přešlo, ale jak vidno tak asi ne. To o mě by měl takhle mluvit a ochraňovat. Co je mi potom, že si nějakej chudák neumí urovnat vztah a nechá se mlátit. Podle mě to dělá schválně. Jednoduše chce Harryho pozornost a proto se nechává schválně zmlátit, aby potom mohl 'vystrašeně' volat o pomoc. Je ubohej.

Mezitím, co mi horlivě vyprávěl jak se naštval a šel rozbít hubu tomu jeho povedenému příteli, já jen duchem nepřítomně přikyvoval a nebo prohodil jednoduché „hm". Popravdě? Absolutně mě to nezajímalo. Vážně! Kdo by od vašeho crushe chtěl slyšet jak se hrdinsky postavil za někoho jiného, než za vás?! Myslím, že to by nikdo nechtěl slyšet.

Bylo mi s toho na nic. Chtělo se mi brečet a vždy když se o něj jen nenápadně zmínil moje srdce dostalo jedno bolestivé bodnutí.

„Dojdu si na záchod." oznámil mi a odešel.

Unaveně jsem se opřel o opěradlo pohodlného gauče a potřel si obličej. Byl jsem rád, že na chvíli odešel a já to už nemusel poslouchat. Jenže co okamžitě upoutalo mojí pozornost, bylo zavrčení jeho mobilu. Bylo to sice nevhodné a nikdy bych to asi neudělal, kdybych nezahlédl jméno odesílatele.

LOUIS

Otočil jsem, abych zjistil jestli se náhodou Harry v nejbližší době nevrátí. Hned jsem se připlazil ke konferenčnímu stolku a čapl telefon do rukou. Vyběhl jsem prosklenýma dveřma na jeho rozlehlou zahradu. Došel jsem až do nejodlehlejšího koutu zahrady a až poté odemkl jeho telefon. Harry nikdy neměl zámek, protože prý věřil, že by mu tam nikdo nevlezl. Promiň Harry.

Louis: Harry? Bojím se...

Bylo mi s toho na zvracení. Zase jenom zbaběle hraje na chudáčka, aby si ho můj Hazz všímal. Znechuceně jsem si odplivl a vytočil číslo toho chudáka.

„H-Harry?" zněl jak ublížené stěně. Ubožák.

„Ne tady Zayn, jsem Harryho přítel," lhal jsem, ale on pro mě přítel byl a já chtěl tomu blbovy jenom dokázat, že není volnej.

„Cože? J-Já, myslel...teda," koktal a mě už opravdu přestávalo bavit. Nad jeho dětinským chováním jsem jenom protočil oči.

„Tak si asi myslel blbě. Hele poslouchej, Harry je moc mírumilovný, než aby ti řekl pravdu." snažil jsem se, aby byl můj hlas hodně hrubý a on se mě o to víc bál.

„Jakou pra-vdu?" bylo jasně slyšet jak má na krajíčku a malinko popotahuje.

„Že je zadaný a ty ho jen otravuješ. On se kvůli tobě trápí, protože si jenom ubožák a přiděláváš mu starosti!" vykřičel jsem na něj. Možná jsem to přeháněl, ale o to mi šlo.

„Já t-to nevě-děl." začal bulet jak malej parchant a to už mi pohár trpělivosti opravdu přetekl.

„Tak poslouchej ty nulo. Okamžitě ho necháš na pokoji, zablokuješ si jeho číslo a už o tobě nikdy neuslyším a jestli zjistím, že ještě Harryho otravuješ tak si tě najdu!" vyhrožoval jsem mu a z telefonu se ozývaly jen tlumené vzlyky a tichoučké 'ano'.

„Zaynie?" z dálky jsem zaslechl Hazzovo hlas a doufám, že to oslovení uslyšel i on, aby pochopil že to myslím vážně.

„T-To byl Harry?" zašeptal zmateně.

„Jo, musím jít a nezapomeň co jsem ti řekl!" zašeptal jsem výhružně.

Jen tak tak jsem stihl jeho mobil zkovat do zadní kapsy. Otočil jsem se jeho směrem a zářivě se usmál.

„Hledal jsem tě, kde jsi byl?" usmál se taky a upravil mi pramen co mi spadl do očí. Možná to právě vypadalo jakoby jsme byli opravdový pár. Ale skutečnost byla opravdu bolestivá.

„Jen jsem šel na čerství vzduch, miluju tvojí zahradu. Pamatuješ jak jsem tehdy seděli na té houpačce a..." nedokončil jsem to, protože jsem věděl, že ví o čem mluvím. Byl to den, kdy jsem si přiznal, že jsem gay a že jsem se zamiloval. Že jsem se zamilovat do Harryho.

„Jo, políbili jsem se, ale to už je dávno a pro mne jen část minulosti." další bodnutí přímo do srdce.

Louis's POV

Zavěsil a já ještě několik minut civěl do zdi s telefonem u ucha. Moje srdce přestalo bít a slz jakoby dvakrát tolik přibylo. Z těch vzlyků jsem se nemohl ani pořádně nadechnout. Bylo mi na umření i na zvracení. Zaynie. Z toho oslovení se mi udělalo zle. Proč mi neřekl, že se zadaný? A proč mi sakra psal a sliboval, všechny ty věci jak budeme jenom spolu. Proč?! Každopádně jsem ho poslechl a Harryho číslo si skutečně zablokoval. Bylo mi z něj na nic. Je to jenom perverzní lhář, kterýho zřejmě baví motat hlavy mladým klukům a pak je prostě odkopnout. Jsem rád, že mi to řekl, protože si nedokážu představit že bych byl s někým takovým. Moje zlost byla velká. Většinou jsem opravdu klidný, ale po tomhle telefonátu jsem od zlosti uhodil rukou do mramorové desky v kuchyni. Bolest byla hrozná, ale ne tak jako ta v mém srdci.

________________
Po pěti dnech je konečně update a moc se omlouvám, ale nebyl čas pak byl problém s technikou a ještě to horko takže jsem pořád unavená

Nicméně co si myslíte o tom co Zayn udělal?

ještě jste mi psali abych to nepřeháněla s těma zdrobnělinama a když jsem si to znovu pročítala tak musím uznat že máte pravdu takže se to pokusím zlepšit

Hope u like it