𝔎𝔦𝔪 𝔑𝔞𝔪𝔧𝔬𝔬𝔫 & 𝔎𝔦𝔪 𝔖𝔢𝔬𝔨𝔧𝔦𝔫
„Budu sobecký. Protože pravda je, že tě chci. Chci tě celého a jenom pro sebe."
Kim Namjoon a Kim Seokjin se znají od nižší střední školy. Po devíti letech známosti, po jedné vypité láhvi vína a dvou vyk...
𝔖táli jsme od sebe směšně daleko. Na parkovišti, kde kromě nás nebyl vůbec nikdo. Pokud jsme nepromluvili my, bylo tady úplné ticho. Připadalo mi to příjemné. Do plic jsem zhluboka nasál vzduch provoněný nocí a zimou. K Seokjinovi jsem popošel blíž. Stoupl jsem si k němu tak blízko, až se špičky mých bot téměř dotýkaly těch jeho. Byl tak zřetelně znát výškový rozdíl mezi námi. Asi třícentimetrový, ale byl tu.
„Čím se zabavíme?" zeptal jsem se tlumeným hlasem. „Taxi přijede za devět minut."
„No... nevím, čím se chceš zabavit na devět minut," zareagoval Jin poněkud odtažitě, zároveň ode mě o krok couvl. Víc než z jakýchkoliv jiných pohnutek ode mě utíkal ze stydlivosti, to jsem věděl. Jeho stydlivost ho dělala roztomilým.
Zapřemýšlel jsem nad tím, čím bychom si mohli zkrátit čekání. Napadla mě hra, kterou jsme dnes hráli a nedokončili. Never have I ever.
„Mohli bychom dohrát tu hru z restaurace. Nikdy jsem. A místo alkoholu," prohledal jsem si kapsy od kalhot, „budeme kouřit. Kdo vykouří cigaretu jako první, prohrál." Vytáhl jsem malou modrou krabičku s nápisem Raison a zapalovač. Věděl jsem, že Jin dřív kouřil, ale nebyl jsem si jistý, jestli pořád.
Vypadal, že nad tím uvažuje. „Fajn," souhlasil nakonec.
Z krabičky jsem vysunul dvě bílé tyčinky, jednu jsem si strčil do koutku úst, druhou jsem podal Jinovi. Krabičku jsem vhodil zpět do kapsy. Zapálil jsem si, pak jsem ruku se zapalovačem natáhl k Seokjinovi. Plamínek jsem kryl dlaní, chránil ho před větrem, dokud se konec Jinovy cigarety nerozžehl a on si potáhl. Mezitím jsem si sám potáhl a kouř vydechl nosem, než jsem měl volné ruce. Dvěma prsty jsem svoji cigaretu chytl a nechal ruku klesnout podél těla.
„Mám začít?"
„Můžeš," přitakal Jin.
Sykl jsem skrz zuby. Měl jsem první otázku - nebo spíš přiznání? - připravenou. Promiň, Jine.
„Nikdy jsem neměl naražená žebra," řekl jsem a hned se zatvářil provinile. Omlouvám se, jsem soutěživý.
„Vážně?" Seokjin se na mě zadíval s ne zrovna šťastným výrazem ve tváři. Vzápětí se pousmál, přiložil si cigaretu ke rtům a vsál její škodlivý obsah.
