Ohněm proti ohni

† objetí †

Po dlouhé době dlouhá kapitola!

Dost možná si budete muset připravit kapesníčky, jsme zpět u smutných momentů, které i mě, jakožto autorku, dohánějí k slzám ):
(což ale není zas tak neobvyklé, když si se svými postavami vytvářím tak silné pouto xd)

/\†/\

"Ah, Yeji," vrah pozvedl koutky úst. Vstal ze země, kde se protahoval, oprášil si ruce, ve vzduchu se rozprskly prach a špína. "Vidím, že už je ti dobře."

Dragínka přikývla. "To nepochybně je. Ještě jednou díky."

"A ještě jednou není za co. Proč jsi vůbec přišla? Myslel jsem, že se mi podařilo celkem dobře schovat."

Zelené oči se rozšířily. "Promiň, tys chtěl být asi sám, že? Tak to já zase půjdu-"

"Ne, to byl vtip, Yeji, neboj," zavrtěl hlavou. S úšklebkem dodal: "Jsem trochu sarkastická povaha, víš?"

Dívka se místo reakce zadívala kamsi za vrahovo rameno, z čehož chlapec značně znervózněl. "Neříkej mi, že jde na tebe další vize."

Víčka zakmitala jako křídla labutě vznášející se z hladiny. "Promiň, na chvíli jsem se zamyslela."

Felix poukázal na nedaleký kámen. "Tak si sedni a vyprávěj, kvůli čemu jsi se rozhodla vyhledat zrovna mou přítomnost."

"Kvůli našemu slíbenému rozhovoru přece," odvětila jednoduše dragínka, zatímco kráčela k onomu velkému shluku minerálů. "Říkal jsi, že mi odpovíš na pár otázek."

Všimla si, jak chlapec zvážněl, jako kdyby si nasadil masku. "Ptej se."

"Kam jsi zmizel?"

"Pryč."

Yeji se zasmála. "To vím taky, Felixi. Ale... Kam přesně? Changbin říkal, že jste osvobodili pouze Jeongina. A že ve skutečnosti jste ty a Hyunjin zachránili život jemu a ostatním. To v jednom vyvolá dost pochybností, nemyslíš?"

"A Hyunjin ti nic neříkal?"

"Ale říkal. Jenom..." Sklopila oči ke kameni pod sebou, ladně po něm přejela prsty, jemná dlaň se téměř nepatrně rozvibrovala - kdesi v nitru vědma poznala, že cítí vzpomínky, nyní je však nemohla zkoumat. "Chci slyšet tvoji verzi. Vypadáš, že ses o tom ještě s nikým nebavil."

"Co když ano?"

"Tak s kým teda?"

"S Chanem například."

"A ví snad tvůj bratr, co přesně se dělo, nebo jsi mu pouze řekl o tom výcviku a to je všechno?"

Felix umlkl. Náhle jako kdyby do ohně přihodili nový kus dřeva, rozhořel se, jasně, divoce. "Ta vize..."

"Nejsi hloupý, to se ti musí nechat." Yeji se usadila více pohodlně. "Ve skutečnosti jsem to ale ještě před ní nevěděla. To až teď..."

"Co jsi viděla?"

"Slyšela je lepší slovo. Vlastně to bylo hodně zvláštní," zamyslela se. "Upřímně si nejsem jistá, kolik si toho pamatuji - možná všechno, dost možná taky skoro nic. Bylo to hodně chaotické, ale jedna věta vyčnívala nad ostatními: Promluv si s Felixem o minulosti." Odfrkla si. "Vždycky jsem měla za to, že vize jsou více poetické."

Vrah mezitím přišel blíže, opřel se o strom kousek od vědmy.

"Předpokládám, že jelikož jsme spolu vyrůstali, tak bych se tě měla zeptat na ten únos. Dává to smysl, nemyslíš?"