Poslední přeživší - RuiKasa

2.

Rui's POV:

Další den jsem se vzbudil brzy podíval jsem se do kalendáře, který měl Tsukasa v pokoji, a vyděsil jsem se. Dnes bylo 7. března.
,,Ne...proč zrovna dneska musí být 7.?" Ptal jsem se sám sebe. Podíval jsem se na hodiny. Bylo 5:00 AM.
,, Mám dvě hodiny. Musím se rychle dostat na nějaké opuštěné místo..." Řekl jsem si v duchu. ,,Ještě mi neurčili nové místo, když jsem tu nově, ale nějaké opuštěné místo by se tu jistě našlo." Převlékl jsem se a nenápadně jsem se vyplížil z pokoje. Nenápadně a potichu jsem šel ke dveřím vedoucím ven z domu, když vtom se za mnou ozval Tsukasy hlas.
,,Rui? Kam jdeš?" Zeptal se rozespale.
,,J...já..." Začal jsem a snažil jsem se najít nějakou dobrou výmluvu. ,,Jo! Moje sestřenice mi nakonec dala adresu...tak...jdu za ní..."
,,A proto jdeš tak potichu a nenápadně a ještě k tomu v pět hodin ráno?" Zeptal se Tsukasa. ,,Rui, já poznám, když lidé lžou."
,,T...Tsukaso-kun..." Začal jsem.
,,Ano?" Odvětil Tsukasa.
,,J...já...m...musím někam...z...zajít..." Řekl jsem. ,,M...moji rodiče mě shání..."
,,Neříkal jsi včera, že tví rodiče zemřeli?" Zeptal jsem se ho.
,,No...jo...víš ono je to vlastně jinak..." Řekl jsem, ačkoliv jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, co vlastně říkám. ,,V...víš...někdo mi zavolal, abych se s ním sešel...něco mi musí říct..."
,,Hm...jasně..." Řekl Tsukasa. ,,Takže nejprve jsi tvrdil, že ti sestřenice dala adresu, pak jsi tvrdil, že tě shání rodiče a teď mi tvrdíš, že se máš s někým sejít?"
,,No..." Začal jsem.
,,Rui nemusíš mi lhát." Řekl Tsukasa. ,,Jestli tu nechceš být, stačí mi to říct."
,,Co? Ne! Já bych tu rád zůstal." Řekl jsem.
,,Tak kde je problém?" Zeptal se mě Tsukasa. ,,Zůstaň tu!"
,,Kéž bych mohl...kéž by to šlo..." Řekl jsem nevědomky nahlas.
,,Co tím myslíš?" Zeptal se mě Tsukasa. ,,Proč by to nešlo?"
,,Co? No...to neřeš...zapomeň na to..." Řekl jsem. Podíval jsem se na hodiny. Už bylo 5:30 AM.
,,Už mám jen hodinu a půl času..." Řekl jsem opět nevědomky nahlas.
,,O čem to mluvíš, Rui?" Zeptal se mě Tsukasa.
,,Co? Ne...o ničem..." Řekl jsem a opět jsem hledal nějakou výmluvu. ,,Myslel jsem...jakoby...do doby, než začne škola..." Pak mi došlo, co jsem řekl.
,,Škola? Kamishiro jsi idiot? To neumíš vymyslet něco lepšího?" Řekl jsem si v duchu.
,,Ale...vždyť nám škola začíná...až v 8:00 AM..." Řekl Tsukasa.
,,Jo...eh...no..." Řekl jsem. ,,Víš...ono je to tak, že..."
,,Rui, co se děje?" Zeptal se mě Tsukasa.
,,Nic...nic se neděje..." Zalhal jsem. ,,Tsukaso-kun...nech mě si jít něco zařídit..."
,,Jak chceš..." Řekl Tsukasa. ,,Pro mě za mě jdi...já ti bránit nebudu."
,,Děkuji, Tsukaso-kun..." Usmál jsem se. ,,Uvidíme se zítra ve škole."
,,Jo..." Přikývl Tsukasa. ,,P...po...počkej! Jak zítra? Dneska přeci nastupuješ!"

Tsukasa's POV:

Když Rui odešel, tak jsem se vrátil zpět do obýváku. Chtěl jsem ještě chvíli spát, ale ať jsem se snažil usnout sebevíc, tak jsem prostě nemohl spát. Měl jsem strach o Ruiho. Nevěděl jsem, co to mělo dnes znamenat a vrtalo mi to hlavou.
,,Proč by mi Rui lhal?" Ptal jsem se sám sebe. ,,Jaký k tomu měl důvod? Něco přede mnou určitě tají, ale co?" Pak jsem si vzpomněl na včerejší konverzaci.
,,Proč tě nemá tvá sestřenice ráda?"
,,Nedokáže se smířit s tím, jaký jsem."
,,To s tím určitě nějak souvisí..." Řekl jsem si. ,,Ale stejně...jaké může mít tajemství, aby mi to neřekl? Nic tak velkého tajit nemůže ne?" Absolutně vůbec jsem nechápal o co tu sakra jde. Neustále jsem přemítal nad myšlenkami, točícíma se okolo tohoto témata, až jsem po čase usnul.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖

Btw zítra by mě měli pustit z nemocnice, takže by kapitoly měli opět vycházet normálně.